Od víry v komunismus k normalizačnímu střízlivění. Příběh Jana Dočkala

Pamětník Jan Dočkal ve svém příběhu vzpomíná na dobu konce druhé světové války a na následný vývoj, kdy to, co se kolem něho odehrává, vnímal z pozice dítěte a dospívajícího chlapce. Vypráví o svém období v Junáku, o čase stráveném v Pionýru a v ČSM, uvádí okolnosti, které ho jako dvacetiletého přivedly ke vstupu do KSČ. Zpovídá se ze svého mladického nadšení ambiciózního muže, který touží vyniknout a být viděn. Uvádí, že ve svém raném věku pod vlivem propagandy nevnímal rozporuplnost doby v komunistickém systému. První pochybnosti o komunistických ideálech na něho dolehly až v šedesátých letech, když se v tehdejším Československu uvolnil tuhý stalinistický režim padesátých let. Tehdy Jan Dočkal studoval na ČVUT politickou ekonomii a mimo jiné také marxismus-leninismus. Začal také sympatizovat s křídlem reformních komunistů a, jak dnes říká, doufal v proměnu totalitní podoby komunismu u nás, věřil v „socialismus s lidskou tváří“. V akademickém roce 1967/68 využil jako pedagog katedry politických věd ČVUT možnosti studovat na institutu politických věd v Paříži. Pozoroval tamní dění a srovnával francouzské poměry s těmi československými. Nedlouho po jeho návratu zpět do Prahy došlo v srpnu 1968 k okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy a tehdy Jan Dočkal definitivně ztratil jakoukoliv víru v komunismus. Po politických prověrkách byl vyloučen z komunistických řad a tehdy si poprvé uvědomil, jak vrtkavý může být osud, který ho zbavuje dalších perspektiv rozvíjejících se před ním ještě v nedávné době. V rámci ČVUT přešel do údržby, později však mohl nastoupit na pedagogický ústav. V éře normalizace se Jan Dočkal více stáhnul do sebe, vzdal se jakýchkoliv veřejných aktivit a spíše se snažil nikde nevyčnívat. Dnes s odstupem doby dává nahlédnout do svého vlastního povědomí: dělí se o názor na Mnichov 1938 nebo na únor 1948, prozrazuje, jak vnímá osobnost Edvarda Beneše či odkaz Jana Palacha nebo jak reflektuje komunistickou společnost před rokem 1968 a v následném období normalizace. Srovnává rovněž socialistické poměry s těmi současnými, hodnotí společenský vývoj po roce 1989 a vyjadřuje se k aspektu zrušení komunistické strany, když hovoří o vyrovnání se s důsledky jejího čtyřicetiletého mocenského působení.

Galerie
J. D. při jmenování ředitelem školy pro zrakově postižené (1990) Průkazka z Junáka (3)
Průkazka z Junáka (2) Průkazka z Junáka (1)
Průkazka z ČSM (2) Průkazka z ČSM (1)
Průkazka MSS (2) Průkazka MSS (1)
Průkazka - Institut politických věd v Paříži, 1967/68 (2) Průkazka - Institut politických věd v Paříži, 1967/68 (1)
Otec J. D. po návratu z Terezína (1945) List pionýra - přihláška do Pionýra (3)
List pionýra - přihláška do Pionýra (2) List pionýra - přihláška do Pionýra (1)
Korespondence maminky s otcem J. D. do Terezína, 1. 4. 1945 (4) Korespondence maminky s otcem J. D. do Terezína, 1. 4. 1945 (3)
Korespondence maminky s otcem J. D. do Terezína, 3. 4. 1945 (2) Korespondence maminky s otcem J. D. do Terezína, 3. 4. 1945 (1)
J. D. se starším bratrem a dětmi z jejich ulice na sovětském tanku (9. 5. 1945) J. D. s maminkou a starším bratrem (jaro 1945)
J. D. na studentské stáži v Paříži (1968) Dekorování otce J. D. válečným křížem
J. D. při nahrávání příběhu (14. 10. 2013)