Útrapami nacismu i komunismu

Životní příběh Františka Fuchse může být v jistém ohledu považován za typický pro většinu české společnosti válečné i poválečné doby. Člověk, který není nijak veřejně angažovaný, a zajímá se především o vlastní život a rodinu se, ať už chce nebo nechce, stejně dostává do různých konfliktů s oběma nedemokratickými režimy. Nejedná se o příběh hrdinného odboje a těžkostí s ním spojených, přesto je to nepochybně příběh zajímavý, už jen tím, že ukazuje, jak režim zasahoval do života lidí způsobem, který si mladší generace často ani neumí představit.

Za druhé světové války postihlo Františka Fuchse nucené pracovní nasazení, jakožto vyučený strojní zámečník byl zařazen jako letecký mechanik. Jeho otec pocházel z Rakouska, díky čemuž se nedostal do nějaké letecké továrny, ale přímo na frontová letiště. Během války tak postupně procházel Evropou. Nejprve působil ve Francii, v okolí Nantes, později byl přesunut do Sovětského svazu na Krym. Zde zažil sovětský nálet vedený zápalnými fosforovými bombami, což pro něj byl velmi silný zážitek.

Konec války ho zastihl poblíž Hamburku, odkud ho čekala přes válkou zničené Německo několikasetkilometrová cesta domů, kterou musel z větší části absolvovat pěšky nebo na kole. Cestu navíc ztěžovaly spojenecké okupační jednotky, které každého, kdo chtěl překročit hranice jednotlivých států či okupačních zón, v rámci pátrání po válečných zločincích důkladně prověřovali. A tak musel František Fuchs strávit několik týdnů v americkém internačním táboře, než se mohl vrátit zpět do Československa.

Po návratu našel zaměstnání ve strojírenském podniku Transporta v Chrudimi. Zde ovšem nepracoval příliš dlouho, brzy po únoru 1948 dostal přímo u stroje od jemu neznámého člověka nabídku ke vstupu do strany. V pracovním spěchu nepříliš zdvořile odmítl a zanedlouho následovala výpověď ze zaměstnání, ukázalo se, že onen člověk byl významným funkcionářem Okresního výboru KSČ, odmítnutí ho zjevně urazilo a vzbudilo v něm touhu po odplatě.

Od té doby se datuje jeho odpor ke komunistickému režimu. Těžce nesl různé formy znevýhodňování, jimž on i jeho rodina, protože odmítl vstoupit do strany a navíc zůstával praktikujícím katolíkem. Po jeho nástupu do nového zaměstnání ve Svratce docházelo mezi ním a místními komunisty k četným konfliktům, způsobených často jeho kritikou zvýhodňování stranické a veřejné angažovanosti lidí v různých oblastech života (především v zaměstnání) bez ohledu na osobní kvality. Jeden takovýto celkem bizarní případ je dále podrobněji rozepsán.

Galerie
Podnik Mars ve Svratce (rok 1962), kde pamětník po většinu života pracoval
Svratka, Náměstí 9. května

Náměstí 9. května ve Svratce. Jméno neodkazuje jen na „Den vítězství“, ale i na datum vzniku. Do té doby zastavěný prostor byl tento den (den poté, co vstoupila v platnost německá kapitulace) bombardován sovětským letectvem a na místě čtyř zničených domů pak vzniká náměstí. Zde došlo ke střetu Františka Fuchse s předsedou místní organizace KSČ.

Náměstí 9. května v roce 1969 Požár po sovětském náletu 9. května 1945
Příběh místa

František Fuchs se večer vracel z práce, jel na motorce přes náměstí. Kvůli předjíždějícímu autu zpomalil a přiblížil se k chodníku, po němž zrovna šel předseda místní organizace KSČ. Ten, zjevně opilý, ho náhle a bezdůvodně napadl. Výsledkem byla zlomená klíční kost a vážné poranění hlavy, kvůli kterému František Fuchs strávil několik týdnů v nemocnici. Přes předsedovo vyhrožování se incident nakonec dostal k soudu. Tam ovšem hlavní roli sehrálo příznivé hodnocení předsedy, které vypracovala místní organizace, a tak viník nakonec odešel nepotrestán.