Ročník 24 – odevzdaná generace

Jaroslav Janák se narodil v roce 1924. Celá tato generace byla prezidentem Háchou darována Německu na pomocné práce. Po maturitě, která byla v roce 1944, žáci narukovali na nucené práce. Jaroslav měl docela štěstí. Byl odvelen do pražské Avie Letňany, kde zásoboval stroje, vyráběl nářadí a dělal pomocné práce.

V roce 1944, když se uskutečnil nálet a bombardování Prahy, již v Avii nebylo bezpečno, tak Jaroslava a jeho spolupracovníky přestěhovali do tunelů u Davle. Zde skupina pokračovala v práci.

Jaroslav vzpomíná: „Panovaly zde hrozné podmínky, nesměli jsme vycházet, chyběla hygiena a lidí tam bylo kolem sto šedesáti. Byli jsme stále zavření dole v tunelech“.

Nicméně postupem času německé jednotky nahradily jednotky Rakušanů, které byly méně přísné a morálka se uvolnila.

„Povolili nám vycházet ven na toaletu a občas, jeden nebo dva lidé zmizeli. Všimli jsme si, že na břeh převozník každý den přivezl malou loďku a jeden až dva lidé na ní odpluli a utekli. Tak se jednoho dne s kamarády rozhodli uprchnout také.“

Jako uprchlík se nemohl vrátit k rodičům do Prahy, to by bylo první místo, kde by jej hledali. Proto odešel ke své babičce do Nového Hrozenkova ve Valašském údolí.

Zde pracoval u místních sedláků. Když k němu místní pojali důvěru, dali mu košík jídla, který měl donést do seníku na Javornické straně směrem na Portáž.

„Miloval jsem ty hory, šel jsem rád. Hledal jsem ve všech senících, když jsem najednou stál tváří v tvář hlavni revolveru“.

V seníku byl schovaný postřelený partyzán. Jmenoval se Murzin. Převzal věci a poprosil o další, tak mu je Jaroslav několikrát donesl.

„To už byl duben roku 1945 a přes hory se ozývala kanonáda ze slovenské strany. Ruská armáda už přešla přes průsmyk a boje byly hodně blízko. Když jsem tam došel znovu s košíkem, major už byl pryč. To bylo moje jediné setkání s lidmi, kteří vedli aktivní odboj s pistolí v ruce.“

Nový Hrozenkov

Nový Hrozenkov je jedna z vesnic nacházejících se v údolí řeky Bečvy. Směrem na obě strany údolí se rozprostírají hory – na severní straně nižší Vsatské Beskydy a na jižní straně Javorníky. Z členitého údolíčka se táhnou směrem k horám menší hřbety – Kyčery. Tyto hřbety byly porostlé jedlemi, jalovci a smrky, na planinách se nacházely louky, kde se pásl dobytek místních statkářů. Na okrajích luk u lesa byly seníky, kde se sušila tráva.

Javorníky byly v době vyprávění hraničním územím. Nedalo se po nich volně procházet a nacházely se zde německé jednotky. V jednom ze seníku na této straně údolí se nacházel i major Murzin.

Příběh místa

Jaroslav Janák se jako uprchlík nemohl vrátit k rodičům do Prahy, proto odešel ke své babičce do Nového Hrozenkova ve Valašském údolí.

Zde pracoval u místních sedláků. Když k němu místní pojali důvěru, dali mu košík jídla, který měl donést do seníku na Javornické straně směrem na Portáž.

V jednom ze seníků byl totiž schovaný postřelený partyzán. Jmenoval se Murzin. Převzal věci a poprosil o další, tak mu je Jaroslav několikrát donesl.