Život se stopou koncentráku, ale také uplně obyčejný život

Manželská svornost a život dvou obyčejných lidí s těžkým osudem

Příběh paní Vlasty začíná na přelonu března a dubna roku 1929. Celé své mládí prožila na kopci pod kostelem v chalupnické části domu.

Byla nejstarší z 6-ti sourozenců, ale asi 9 let vyrůstala sama, jen se svým bratrem Antonínem, protoče její otec pracoval ve Francii. Od mládí velice milovala tanec, ale její otec jí zakazoval chodit na muziky a trestal ji za to. Kvůli tomu také utekla se svou kamarádkou Aničkou do Karlových Varů. Chtěli pracovat v porcelánce, ale nepřijali je tam. I tak našli práci ve vesnici Staré Roli, která leží nedaleko Varů jako opatrovnice v rodinách lékárníka a doktora.

Poté se vrátila do své rodné obce Strání, kde sse seznámila se svým budoucím manželem Robertem Wintersteinem, který prožil 3 léta v koncentračním táboře v Osvětimi, kde zahynuli jeho matka i nevlastní bratr Pišta. Z koncentráku se vrátil zázrakem. Zachránila ho práce v uhelných dolech, Poláci, kteří jim nosili jídlo i jeho „nadřízený“, který se ho zastal, když měl zlomenou nohu a nebýt jeho, pana Wintersteina by byli poslali na smrt.

Když se vrátil, zamiloval se do paní Vlasty Popelkové a jelikož ona byla křesťanka a on si ji chtěl vzít, musel se nechat pokřtít a přijal jméno Václav a příjmení Veselý.

Po svadbě si od pana Kýna,který byl také žid pronajali hospodu téměř naproti domu, kde paní Veselá bydlela. Jenomže za nějaký čas jim hospoda přestala stačit-vždyť měli už dvě děti a tak se přestěhovali do domu, kde bydlí paní Veselá dodnes a kde měli obchod, protože, jak známo židé byli dobří obchodníci. Tady se jim také narodily další děti. Dům v padesátých letech celý opravili.

Děti asi vychovali dobře, vždyť jejich vnuk Milan Popelka je šikovný obchodník na americké burze s filmy.

Oba dva prožili spolu velkou část zivota a byli si podporou v problémech. Pan Veselý v roce 2010 zemřel na následky koncentráku v 88 letech, ale sám nevěřil, že se takového věku dožije. Vždyť kolik lidí v koncentračním táboře umřelo a on žil poté ještě více jak 60 let. To je důkaz, že velká láska mezi manželi pomůže překonávat jakékoliv problémy i když se jejich řešení zdá býti nemožné.

Galerie
Manželé Veselí Ze svadby
Paní Veselá dnes
Obec Strání

Strání, obec okr. Uherské Hradiště

Strání je malebná obec v srdci Bílých Karpat a leží pod nejvyšším vrcholem Velkou Javořinou. Dělí se na dvě části: Strání a Květnou. Obcí protéká od západu k východu mala podhorská říčka Klanečnice a její větší přítoky jsou Svinárský potok (rezervoár pitné vody pro obec) a Kaštinka- oba v části Květná. Obec byla založena na přelomu 13. a 14. století. Nejdříve zde vládli vladikové pánové Pavel a Ctibor ze Strání, kteří měli tvrz na místě dnešního hřbitova a kteří ovládali ještě další okolní vesnice. Během dob byla vesnice několikrát vypleňena a vypálena. Na konci druhé světové války se zde odehrála krvavá bitva o tuto obec, kterou nakonec vyhrála ruská armáda. Během komunistické doby ve Strání vzniklo zemědělské družstvo. I když historie Strání je velmi podobná historii okolních vesnic, zachovalo si kulturní i historickou svébytnost a samosprávu a nejen proto je označováno jakokulturní centrum regionu Slovácka kam náleží.

Strání Díra po dopadu bomby na Hrabině
Zbytek bomby
Příběh místa

Strání, obec okr. Uherské Hradiště

Píše se rok 1945 a ruská rudá armáda od východu zbavuje Evropu německé nadvlády. Přez Ukrajinu a Bělorusko vztupuje do Československa. Dne 13.dubna se dostává i do podhorské vesničky, která leží pod Velkou Javořinou. Rozpoutá se bitva o toto místo.

Rusové jsou v převaze, ale Němci zaujímají výhodné postavení na vrchu Obecnice, který místní nazývají Hrabina. Jméno je odvozeno od rozlehlých habrových lesů, které na tomto místě rostly. Bitva trvá už více jak týden. Okolní vesnice jsou osvobozeny, ale na Strání se to ne a ne hnout. Rusům dochází trpělivost a dovezou si sem raketové děla Katuše, ze kterých Němci doslova šíleli strachem. Děla Rusi ukryli je do valu, který zůstal po opevnění středověké tvrze na místě dnešního hřbitova. Začali pálit na Hrabinu. Němci během krátké doby z kopce utíkají, nemají na výběr. Buď uhoří, nebo utečou s malou šancí, že se dokážou schovat, nebo že je Rusové ušetří. Volba je, myslím jasná. Němci utíkají a Strání se přidává k velkému zbytku Moravy.A co dodnes zbylo z této bitvy. Díry po bombách na Obecnici, díry, vykopané ve valu a různé zbytky bomb a nábojů kdekoliv v obci.