Příběhy z mlýna

V roce 1939 přichází do obecné školy ve Stráži nad Nežárkou spolu s ostatními dětmi i šestileté děvče. Vyběhne po schodech do první třídy, jsou to hned ty krajní dveře. To děvče se jmenuje Jaruška. Má dvě o málo starší sestry, tatínka, který patří vedle doktora a faráře k prvním, kdo si ve vsi pořídí auto, a maminku, která je pro ní a její sestru „nejlepším člověkem na světě“, spravedlivá, vlídná a k lidem štědrá. Jaruška žije společně s širší rodinou na mlýně a její dědeček je toho času starostou ve Stráži. Do školy se jí nejde lehce, bojí se totiž, že umře. Obava ale překvapivě nepramení z nějakého objektivního ohrožení života, ale z úzkosti, kterou přinášejí společenské události zasahující její rodinu. „Já jsem pořád cítila žaludek nějak špatně a já jsem se bála, že mám hlad a že musím jíst. A že jak vlezu do třídy, tak nesmíte rohlík jíst, a že umřu. A to jsem brečela, každý ráno mě přesvědčovali, že neumřu.“ Naštěstí ale bylo cestou od mlýna do školy jedno ze tří strážských pekařství, to pod radnicí, kde jí vždy koupili rohlík a úzkost tím zažehnali.

Pro Jarušku je život plný odcházení. Ta ale nejsou ani tak o ní samé, jako o jejích blízkých. Jejich odchody se nesou na vlně dějinných událostí a píší jejich strážskou kapitolu.

V době mobilizace v roce 1938 musí Jaruščin tatínek narukovat. „To mi bylo pět let. A tu mobilizaci, tu jsem teda prožívala těžce. Seděla jsem u svatého Jána od rána po snídani a čekala jsem, kdy se tatínek vrátí.“ Na podzim téhož roku jí umírá dědeček a Jaruška tak zažívá všechny přípravy na pohřeb i těžkosti spojené s tím, že díky mobilizaci nejsou v rodině muži, kteří by pomohli vykopat hrob. Dědeček byl pohřben v rakvi vyrobené ze dřeva, které truhláři vzali na jejich pile. „Vybrali si z jeho olše, kterou on si sázel. Netušili to, nikdo to netušil. Ale tatínek věděl, že porazili tu olši. (…) A tak měl na rakvi svojí olši.“

Začátkem roku 1939 vzniká Protektorát Čechy a Morava. „Ten den byl sám o sobě nevlídný, sněhové vánice s deštěm. Všichni jsme zase napjatě poslouchali rádio a pak sledovali obsazování republiky.“ Okolní obce připadnou k zabranému území Sudet a mnoho rodin tak přichází o kontakt se svými příbuznými, návštěvy přes nově vytvořené hranice byly najednou náročnější. „Když jsme jeli na kolech do Hradce, tak jsme museli mít propustku pro celou rodinu. A jinak ty autobusy, co dopravovaly lidi do práce a tak, tak byly zaplombovaný přes tu hranici.“ Jaruščinu rodinu okolnosti sice neodřízly od příbuzných, její rodiče se ale cítili zodpovědní i za lidi, jimž dodávají mouku. Mlýn totiž fungoval pro lidi z širokého okolí, ke kterým najednou neměli přístup. Válečná léta v tomto představovala období strachu. „Samozřejmě, že lidé sháněli živobytí a také od mlynářů se čekalo, že semelou na černo, i když pokuty a postihy za toto počínání byly velké. Moji rodiče měli oba zásadu, že na tomto prodeji nesmějí nic vydělat. Když byl ve městě jarmark, většina příchozích se stavovala ve mlýně. Mouku a krupičku si odnášeli třeba v nově koupeném hrnci pod pokličkou. To potom byla maminka v napětí, zda je cestou neodhalí kontrola a po pár hodinách říkala: ‘Tak snad je teď i poslední ženská doma. Díky bohu.’” A je to právě ochota vždy pomoci bez ohledu na okolnosti, která nejenže je charakteristická pro tuto příhodu, ale vine se celým příběhem Jaruščiny rodiny.

Za války odcházejí z města i lidé, které zná jen od vidění, obyvatelé židovského původu. Někteří z nich přenechávají své cennosti Jaruščinu tatínkovi, protože k němu mají důvěru. Ten je po válce zanechává židovské obci v Třeboni. „Taky byl zvědavý, jestli se nějak dopátrá po tom, jestli se někdo vrátil, ale nevrátil se nikdo.“ Ve Stráži tak zůstává opuštěná synagoga, která se pro děti stává místem plným tajemství. Brzy se ale se dočkají toho, že se toto místo kdysi „plné světel“ proměňuje ve sklad.

Strach o tatínka přichází znovu s koncem války, tentokrát je jí už 12 let. „Jak ty poslední pluky nějaký, nebo oddíly, se nechtěly vzdát a šly ještě přes Stráž, tak tady začaly dělat ohromný zle. A my jsme si hráli tam v lomu vzadu, u řeky, a přiběhli pro nás (…), ať jdeme okamžitě domů, protože po všech staveních chodily hlídky a všichni muži museli na náměstí. A když jsme přiběhli domů, tak už ve mlýně všichni, tatínek, všichni byli pryč ty mlynářský. (…) Ale to rozhlašovali, že ti muži budou stát u radnice nastoupený, to tam byli, a jakmile se někde najde něco nepatřičného, tak že budou střílet.“ Přichází ale hlášení z Jindřichova Hradce, které vojákům nařídí se vzdát, a všichni muži se v pořádku vracejí.

V patnácti letech pak odchází Jaruška sama ze Stráže až do Prahy studovat. V roce 1948 skládá přijímací zkoušky do klášterní školy v Praze, je přijata, ale školu hned v září zavírají. Na internátu však nechávají dívky bydlet i nadále a ony pak chodí do veřejné školy. „Tím, že my jsme tam bydlely u těch sester, tak nám to hrozně dávali ve škole najevo, na té veřejné. (…) Třeba jsme měli občanskou nauku, tak ta profesorka říkala, ať jí tam jdu něco říct, jako aktuality nějaký. ‘No jo, ale oni vám tam nedovolujou číst noviny, že jo, tak co vy mi můžete povídat.’“ Na jaře 1949 pak všechny řeholní sestry odvážejí ve tři hodiny v noci do internačního tábora v Krnově.

„V roce 1949 musel tatínek předat mlýn i pilu mlynářskému družstvu. Stal se pak jejich zaměstnancem.“ Začátkem padesátých let je jako bývalý živnostník nemající kladný postoj k socialistickému zřízení povolán na převýchovu, formálně na vojenské cvičení bez udání doby trvání k Pomocnému technickému praporu na Slovensko. Má těsně před padesátými narozeninami a zbývá jen pár týdnů do Vánoc, které rodina prožije již bez něj. Tatínek byl v té době také členem JZD, kde ale po svém odchodu nemohl pracovat. Místo něj tam tak musely nastoupit do práce Jaruščina maminka a sestra. Po práci pak místo aby si šly odpočinout, zamířily obhospodařit dobytek, který jim zůstal doma.

Začátkem padesátých let také umírá Jaruščina babička na rakovinu. Tatínek stále pracuje na stavbách u Pomocného technického praporu, toho času v Novákách, později pak v Košicích, Zvolenu a Banské Bystrici, a navzdory všem snahám jeho ženy i zdravotním potížím smrtelně nemocné maminky nedostává propustku. „Maminka to dokládala lékařským vysvědčením a nepustili ho.“ Nedostává ani možnost přijet na pohřeb své maminky a vrací se domů na propustku až o několik týdnů později. V roce 1954 je pak tatínek definitivně propuštěn. V té době se Pomocné technické prapory na nátlak světové veřejnosti rušily. „Tyto naprosto bezdůvodné a kruté zásahy způsobily rodině jednak zármutek a nejistotu a samozřejmě i finanční potíže.“

Po dokončení studií nastupuje Jaruška do práce v kanceláři kavárny Boulevard na Václavském náměstí v Praze. Později pracuje ve Výzkumném ústavu strojů chladících a potravinářských. „V roce 1958 probíhaly prověrky pracujících na ministerstvech a ve státních ústavech. Oficiálně se to nazývalo reformou. Při prověrce jsem s několika dalšími zaměstnanci dostala hodinovou výpověď bez možnosti odvolání. Bylo nám doporučeno, abychom si našli místo nejlépe ve výrobním podniku. Důvodem byl živnostenský původ, nic víc.“ Jaruška tak končí s o čtvrtinu nižším platem jako výpočtářka mezd na dílně a později v účtárně Tesly.

V Praze se Jaruška, tedy Jaroslava Gablerová, potkává se svým budoucím manželem a vdává se. Přijímá jméno Válková a společně s ním žije v Praze dodnes. Do Stráže nad Nežárkou se ale pravidelně a ráda vrací za svou sestrou a vzpomínkami.

Galerie
Paní Válková před vyobrazením panského mlýna ve Stráži n. Nežárkou, 14. 10. 2013, Praha - Karlovo náměstí, foto Filip Hauser Brigáda socialistické práce z knižního velkoobchodu, 12. - 19. 5. 1984, Praha, zdroj J. Válková
Osazenstvo z kavárny Alfa - účetní paní Válková (Gablerová) třetí zleva, 1950, Praha, zdroj J. Válková Zaměstnanci kavárny na brigádě (nucená výpomoc na nábřeží v Praze) - paní Válková (Gablerová) druhá zprava, Praha, zdroj J. Válková
Hospodářská škola - paní Válková (Gablerová) druhá zprava ve 2. řadě odspodu, 1950, Praha, zdroj J. Válková Jaroslava Válková (Gablerová) před panským mlýnem u sv. Jána, leden 1945, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Sestry Gablerovy, 29. 3. 1936, Stráž n. N., zdroj J. Válková Sestry Gablerovy s kamarády, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Rodiče paní Válkové - Jaroslav Gabler a Stanislava Gablerová rozená Chaloupková, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková Stanislava Gablerová (matka) v JASu, 1961, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Sestry Gablerovy s kamarády u mlýna, 1937, Stráž n. N., zdroj J. Válková Sestry Gablerovy s kamarády, 1937, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Sestry Gablerovy s chůvou (Máňa Lísková z Mláky) na náměstí, 1937, Stráž n. N., zdroj J. Válková Sestry Gablerovy před mlýnem, 1938 (cca), Stráž n. N., zdroj J. Válková
Gablerovi (rodiče), Jaroslav Gabler (dědeček), Jaroslava Maťková s malým Jirkou, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková Jaroslav Gabler (otec), nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková
70. narozeniny Hynka Gablera (dědeček) - s vnučkami Mařenkou, Jaroslavou, Staňkou, 13. 10. 1937, Stráž n. N., zdroj J. Válková Sestry Gablerovy, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Rodina Gablerova, 24. 5. 1936, Stráž n. N., zdroj J. Válková Hynek Gabler, Stanislava Gablerová, Jaroslav Gabler, Kateřina Gablerová, Jaroslava Maťková, Rudolf Maťka, malá Stanislava Gablerová, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Život na mlýně, nedatováno, Stráž n. N., zdroj J. Válková Stanislava Gablerová (sestra) jako prášek na mlýně, 1944, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Vzpomínka na první cvičení - Sokol - přední strana, 1. 9. 1938, zdroj J. Válková Vzpomínka na první cvičení - Sokol, 1. 9. 1938, zdroj J. Válková
Telegram - úmrtí babičky, zač. 50. let, zdroj J. Válková
Stráž nad Nežárkou, Panský mlýn, čp. 98

Panský mlýn ve Stráži nad Nežárkou je společně se zámkem, kostelem a školou nejvýraznější budovou ve městě. Rodina Gablerova, která se těšila ve Stráži velké úctě, vlastnila tento mlýn po generace. V roce 1930 byl mlýn přestaven do současné podoby na budovu továrního typu. Součástí mlýna je funkční turbína na výrobu elektřiny.

Počátkem 50. let byl celý komplex znárodněn a připadl pod místní JZD. Z té doby je zachován předávací protokol, kde se píše o dokonalém stavu vybavení mlýna a budovy samotné. Po převzetí mlýna však bylo veškeré vybavení vyhozeno a nahrazeno jiným. Současná velmi zanedbaná podoba stavení vypovídá o vztahu, který k tomuto místu noví vlastníci měli. Po revoluci byl komplex vrácen původním majitelům, kteří se snaží o postupnou rekonstrukci.

Pohled na Stráž nad Nežárkou od mlýna přes jez je jeden z nejkrásnějších.

Adresa: Mostní 98, 115 Stráž nad Nežárkou

GPS: 49.071237,14.90908

Fotografie, 14. 10. 2013, Vyobrazení mlýna ve Stráži nad Nežárkou na obraze v bytě paní Válkové, Praha - Karlovo náměstí, foto Filip Hauser Dokument, 8. 1. 1953, Protokol o znárodnění mlýna, zdroj J. Válková
Věnování autora fotografií mlýna Jindřicha Hatláka, 1944, zdroj J. Válková Fotografie, 1944 (č. 1), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 2), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 3), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 4), Mlýn Gablerových - nalevo Jaroslav Gabler (otec), Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 1944 (č. 5), Mlýn Gablerových - napravo Jaroslav Gabler (otec), Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1944 (č. 6), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 7), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 8), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 9), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 10), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 11), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 12), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 13), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 14), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 15), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 16), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 17), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 18), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 19), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 20), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 21), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 22), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 23), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 24), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 25), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 26), Mlýn Gablerových, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1944 (č. 27), Dům u kostela, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák
Fotografie, 1944 (č. 28), Dům u kostela, Stráž n. N., zdroj J. Válková, foto J. Hatlák Fotografie, 1940, Nová pila na mlýně Gablerových 1, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1940, Nová pila na mlýně Gablerových 2, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 1940, Nová pila na mlýně Gablerových 3, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1940, Nová pila na mlýně Gablerových 4, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 1939, Přestavba pily na mlýně Gablerových 1, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1939, Přestavba pily na mlýně Gablerových 2, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 1939, Přestavba pily na mlýně Gablerových 3, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1939, Přestavba pily na mlýně Gablerových 4, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 1939, Přestavba pily na mlýně Gablerových 5, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 1938, Panský mlýn ve Stráži nad Nežárkou, zdroj J. Válková Fotografie, 1954, Pohled na Stráž nad Nežárkou 1, zdroj J. Válková
Fotografie, 1954, Pohled na Stráž nad Nežárkou 2, zdroj J. Válková Fotografie, 1954, Pohled na Stráž nad Nežárkou 3, zdroj J. Válková
Fotografie, 1947, Lebka sv. Vojtěcha ve Stráži nad Nežárkou, zdroj J. Válková Fotografie, 24. 4. 1948, Svaté biřmování v kostele, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, nedatováno, Cvičení Sokola ve Stráži nad Nežárkou, zdroj J. Válková Fotografie, nedatováno, Nežárka nad jezem u mlýna, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 31. 5. 1934, Boží tělo 1, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, 31. 5. 1934, Boží tělo 2, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Fotografie, 31. 5. 1934, Boží tělo 3, Stráž n. N., zdroj J. Válková Fotografie, cca 1930, Mlýn Gablerových před přestavbou, Stráž n. N., zdroj J. Válková
Dopisnice, 23. 8. 1963, Stráž nad Nežárkou - pohled na zámek směrem od jezu, zdroj J. Válková Dopisnice, 22. 7. 1962, Stráž nad Nežárkou - pohled na mlýn přes jez, zdroj J. Válková
Dopisnice, 21. 8. 1945, Stráž nad Nežárkou - letecký snímek, zdroj J. Válková Dopisnice, 21. 8. 1945, Stráž nad Nežárkou - letecký snímek, zdroj J. Válková
Dopisnice, 4. 2. 1941, Stráž nad Nežárkou - oznámení o rozhlasovém vysílání, zdroj J. Válková Dopisnice, 22. 7. 1934, Stráž nad Nežárkou - zámek Emy Destinové, zdroj J. Válková
Dopisnice, 1925, Stráž nad Nežárkou - celkový pohled a náměstí, zdroj J. Válková Dopisnice, 14. 9. 1923, Stráž nad Nežárkou - nalevo Gablerových mlýn, zdroj J. Válková
Dopisnice, 8. 10. 1922, Stráž nad Nežárkou - pohled na zámek, zdroj J. Válková Dopisnice, 8. 10. 1921, Stráž nad Nežárkou - okolí, zdroj J. Válková
Dopisnice, 29. 2. 1916, Stráž nad Nežárkou - zámek a škola, zdroj J. Válková Dopisnice, 1914, Stráž nad Nežárkou - nalevo mlýn Gablerových před přestavbou, zdroj J. Válková
Dopisnice, 1914, Stráž nad Nežárkou - radnice a škola, zdroj J. Válková Dopisnice, nedatováno, Cesta ze Stráže n. N. do Pístiny, zdroj J. Válková
Dopisnice, nedatováno, Hamr u Stráže nad Nežárkou, zdroj J. Válková Dopisnice, nedatováno, Pohled na Stráž nad Nežárkou, zdroj J. Válková
Dopisnice, nedatováno, Stráž nad Nežárkou - celkový pohled, zdroj J. Válková Dopisnice, nedatováno, Stráž nad Nežárkou - most k mlýnu, zdroj J. Válková
Dopisnice, nedatováno, Stráž nad Nežárkou - nalevo mlýn Gablerových před přestavbou, zdroj J. Válková Dopisnice, nedatováno, Stráž nad Nežárkou - pivovar s radnicí a náměstí, zdroj J. Válková
Dopisnice, nedatováno, Stráž nad Nežárkou, zdroj J. Válková
Příběh místa

Mlýn se stává v průběhu let dějištěm věcí všedních i neobvyklých.

Mezi ty všední patřila především mlynářská a truhlářská práce. I děti vnímaly každodenní ruch na dvoře způsobený střídáním povozů mlečů, skládáním dlouhého dřeva a jeho přepravováním ke katru. Objevovala se ale celá řada dalších činností, které udávaly tempo všedním dnům. I Jaruška se svými sestrami každý den v rodině pomáhala. „Kromě ranního větrání a ustýlání jsme často ráno před odchodem do školy luxovaly, protože přecházením z mlýna přímo do bytu se naneslo hodně moučného prachu.“ Pravidelné víkendové zametání dvora proutěnými košťaty pro ně představovalo zábavu a příležitost k hašteření o nejšikovnější koště.

I tempo roku se odráželo v činnostech, které doplňovaly život ve mlýně. Zatímco zjara se věnoval celý jeden den očistě a údržbě všeho dřevěného, po Vánocích byl správný čas na společné drhání peří, které představuje téměř pohádkové vyprávění. „Po vánocích se vodrhalo peří nastřádané z vykrmených a zabitých hus. S vodrháním si ženy navzájem pomáhaly a tak to bývala vlastně společenská záležitost. U nás ve mlýně se každé odpoledne připravovaly stoly do šalandy a nastřádané peří se ze sypkovinových pytlů přidávalo pod velké řešeto na stoly. Odtud si každý vzal hromádku peří před sebe a drhnul. V jižních Čechách se říká vodrhal. Nesmělo se při té práci mnoho mluvit, aby se peří nerozfoukalo, proto jsme si vždycky společně vybraly nějakou knížku, kterou pak pro všechny někdo předčítal. Musel ale sedět trochu opodál, aby nerozfoukal peří. Byla to práce na několik dní a na zakončení jsme se scházely na dodernou. Slýchala jsem vždycky výraz „dodržky“. Je to nehezké slovo, ale pamatujeme si ho všichni. Svačina byla svátečnější než předchozí dny a bylo napečeno s mákem a tvarohem a nechybělo ani domácí šípkové víno.“

Ve mlýně se ale odrážejí i všechny historické události, které Stráž nad Nežárkou zasáhly. Mlýn se díky nim stává místem, které nese v souvislosti s dějinami města silný genius loci.

Života mlynářské rodiny i všech zaměstnanců mlýna či pily se dotýká ekonomická krize, která přichází začátkem 30. let. Ve mlýně ji ale ustávají důstojně. „Můj tatínek vzpomínal, jak se musel snažit v té době udržet práci pro své zaměstnance na pile i ve mlýně a byl rád, že nikoho tehdy nepropustil.“ V letech těsně před válkou se osazenstvo mlýna rozrůstá o vojáky, kteří tu byli během mobilizace ubytovaní. Nejprve to byla vojenská četa cyklistů. „Pan četař chodil do rodiny poslechnout si zprávy z rádia. Po jejich odjezdu byli ubytováni zase další vojáci.“

Ke konci války se kolem města formují partyzánské skupiny, Jaruška si vzpomíná, jak bylo několik Němců zastřeleno a ona na schodech Svatého Jána přihlížela tomu, jak vezou na žebřiňáku mrtvá těla pohřbít k mostu. O několik týdnů později se do města dostávají Němci, vyhánějí všechny muže na náměstí a prohledávají domy. Při nalezení čehokoli podezřelého jsou připraveni střílet. Jeden stárek ze mlýna, který patřil do zmíněné partyzánské skupiny, přichází k mamince. „On řekl: ‘Já tam nesmím jít, já opravdu nemůžu. Tak vám jenom říkám, že půjdu na třetí podlaží do mlýna a nasoukám se do sila.’ A maminka to věděla, že jo, a oni přišli a skutečně jako procházeli barák a tak. Tak maminka říkala, že když jí to řekl, tak šla do ložnice a vyndala si babiččin nebeklíč a modlila se.”

Odešla válečná léta a mlýn se stává předmětem kolektivizace. A ačkoli si Jaruška vzpomíná na nového vedoucího jako na dobrého člověka, se kterým se dalo mluvit, mlýn je léty v komunistické správě velmi silně poznamenán. Mění se na sklad, všechno vybavení je vyhozeno a nahrazeno jiným. Začínají tak léta necitlivého užívání, v jejichž důsledku bude rekonstrukce po navrácení původním majitelům velmi náročným úkolem a výzvou pro budoucí generace, které žádné z těchto událostí na mlýně už nepamatují.