Do 11 let v Hitlerově Německu

Námět na vyprávění pamětníků mě velmi zaujal. Mám ve své rodině příbuzné, kteří si ještě pamatují druhou světovou válku. Protože se většina příběhů týkala českého pohraničí, tak jsem velice uvítala i pohled z druhé strany, protože moje prateta zažila válku v Německu.

Paní Marie Budková se narodila 26. března 1936 v Reklinghausenu ve Vestfálsku, kde vyrůstala do svých 11 let. Pocházela ze smíšené rodiny. Její matka byla Češka a otec Němec. Ten byl z početné rodiny, měl tři bratry a pět sester. S bratry se staral o celou rodinu. Její otec musel nastoupit do války a tam, protože vlastnil tesařskou dílnu, stavěl mosty pro přesun vojska. Také prokázal své dobré srdce, pokud se dostal na návštěvu domů, odvezl si odtud věci, které již doma nepotřebovali, a rozdal je potřebným. Sloužil na Ukrajině. Pak ale jednoho dne byl prohlášen za mrtvého. Jeho tělo se nenašlo a předpokládá se, že se utopil v bahně. Mamince mé pratety poslali dopis, jak hrdinně zemřel za Hitlera. To v ní rozproudilo krev, a tak vzala portrét Hitlera a rozmlátila ji o bednu, kde byly uloženy manželovy věci. Protože se úřady o tom dozvěděly, museli se ze svého třípokojového bytu vystěhovat a složit vše jen do jedné místnosti. Zbylé dvě místnosti dostali ti, kteří se „více zasloužili o Německo“.

Babička mé pratety byla nemocná, a proto maminka svoji dceru odvezla k tetě do Hessenska, kde se bombardovalo méně. Tam vyrůstala a dva roky chodila do školy až do roku 1947. Ale i tam má živé vzpomínky z bombardování. Právě byl nálet a Marie byla v bunkru. Její sestřenice za ní chtěla podívat, jenže její rodiče jí to nechtěli dovolit, ale ona je přesto neposlechla. Pak na toto místo spadla bomba a její rodiče to nepřežili.

Když se nad městem vyskytli hloubkaři, musela Marie se schovat pod dálniční mosty a to i v době, kdy byla zima. A má prateta z toho dostala zánět očí, kvůli tomu byla na operaci ve Fuldě, kde to v té době bombardovali, a zůstala jen budova, kde se nacházelo právě oční. Dodnes na jedno oko velmi špatně vidí.

Po ukončení války bylo Německo rozděleno na čtyři zóny. Vestfálsko patřilo do francouzské a Hessensko do americké zóny. Dále byla zóna anglická a kolem Berlína byla zóna sovětská. Rodinu z bytu vystěhovali a museli bydlet u známých lidí, kteří obětovali jeden pokoj. Po sedmé hodině se nesmělo vycházet. Také byly zbourány mosty. A tak, když sestra byly nemocná, musela maminka přeskakovat nepotopené kusy mostu, aby mohla vůbec nakoupit. Prateta bydlela v americké zóně a pamatuje si, co dostávali ve škole k obědu. Byla to polévka z chleba a kukuřičný chléb s marmeládou.

V roce 1947 se rozhodli, že se vrátí do Čech. Tak se Marie rozloučila se svými kamarády a spolužáky. Při tom vzpomíná na jednu dívku, která žila s nimi v ulici a měla stejně narozeniny jako Hitler, a tak všem dávala najevo, že je Hitlerovo dítě a přívrženec, což má prateta nevydržela, a dala jí pár facek.

V dubnu 1947 se tedy má prateta s maminkou odstěhovala do Čech do Nýřan, kde bydlela sestra maminky. Bylo to hlavně kvůli pratetině rekonvalescenci. Potom se přestěhovali do Aše.

V roce 1947 přesídlili do Aše. Ze začátku moje prateta uměla jen pár slov česky. A tak si z ní bratranec dělal srandu a naučil ji sprostá slova, i když to označovala něco jiného. Češtinu se naučila dobře až ve škole. Ze začátku ji tedy nemohli známkovat, ale pak s pomocí paní učitelky měla čtyřku a nakonec se vyšvihla až na jedničku. Po ukončení války bydlela moje prateta a její maminka těsně na hranicích konkrétně v ulici Selbská, ale kvůli rozšíření hraničního pásma se Západním Německem museli tuto čtvrť honosící se krásnými domy opustit. Poté domy zbourali a zůstala zde jen kasárna a do pohraničního pásma se nesmělo vkročit.

Galerie
Úřední překlad dopisu oznamujícího úmrtí pana Johana Wittgena, otce paní Budkové. Most v Kolině, květen 1944. Místo, kde pravděpodobně padl otec paní Budkové pan Johan Wittgen.
Most v Kolině, květen 1944. Místo, kde pravděpodobně padl otec paní Budkové pan Johan Wittgen.