Číslo popisné 16

ŠŤASTNÉ DĚTSTVÍ

Milada Čápová, naše babička, se narodila 22. 12. 1945. Měla o deset let staršího bratra Bohuslava. Její rodiče vlastnili soukromý statek v malé vesnici u Skutče – Zbožnov čp. 16. Společně obhospodařovali asi 12 hektarů půdy, les, vlastnili tři koně a několik kusů dobytka.

Na Zbožnově v té době fungovala jednotřídka, do které chodily děti nejen ze Zbožnova, ale i ze dvou okolních vesnic (Štěpánov a Lhota). Protože bylo málo dětí, musela Milada nastoupit do školy o rok dříve – v pouhých pěti letech, aby se škola nemusela zavřít.

NEŠŤASTNÁ NÁHODA

Pokojný život rodiny Čápových, a hlavně malé Milady, skončil na začátku kolektivizace, ve chvíli, kdy byl Milady tatínek Bohumil nucen, po dlouhém nátlaku a psychickém vydírání, podepsat přihlášku do družstva. Jedině tak mohl jeho syn najít práci a jeho dcera Milada by mohla pokračovat ve studiu na střední škole. Spolu s přihláškou do družstva ho kamarád přemluvil k uzavření životní pojistky, kterou si bohužel zanedlouho poté rodina vybrala. Čtrnáct dní poté, co Miladina rodina vstoupila do JZD, je spoludružstevníci požádali, zda by jim Bohumil neuvláčel půdu, protože jako jeden z mála družstevníku vlastnil koně. Za chvilku uslyšela Milada silný nářek. Jejího tatínka kopl kůň do břicha. Byl odvezen do nemocnice v Poličce, ale do druhého dne zemřel na rupturu jater.

ROZDĚLENÍ PRÁCE

Milady maminka se ze smrti svého manžela psychicky zhroutila a všechnu starost o hospodářství přenechala svým dětem. Milady bratr Bohuslav však našel práci ve šlechtitelské stanici u Litomyšle a doma pomáhal zřídkakdy. Všechna starost padla na třináctiletou holčičku, která se ještě nestačila vzpamatovat ze smrti svého milovaného tatínka. Aby toho nebylo málo, tak do dvou chlévů, které patřily rodině Čápových, nastěhovalo JZD jalovice a péči o asi tři tucty dobytka svěřilo mladé Miladě Čápové.

ŠKOLA

Milada vystudovala pod velkým tlakem zemědělské učiliště v Hlinsku. Vstávala v pět hodin ráno, aby nakrmila dobytek a stihla autobus. Po skončení výuky jela rovnou domů, kde ji opět čekala práce nejen kolem dobytka. Musela také sušit seno, jednotit řepu, sbírat brambory a dělat další sezonní práce. Po celý rok nebyla chvilka, kdy by se mohla zastavit a odpočinout si. Vždy se našla práce, kterou bylo třeba udělat. Milada nepracovala jen sama za sebe, ale dělala práci i za svou matku. Paní Čápová byla každou chvíli nemocná, neschopná zastat těžkou práci, a tak ji přenechala na své dceři. Prakticky od třinácti let neměla Milada společenský život. V době, kdy její vrstevníci cvrnkali kuličky, zažívali první dětské lásky a v létě jezdili na prázdniny k babičkám, které jim vyvařovaly, Milada měla na starost okolo padesáti krav, starala se o svou nemocnou matku a celý chod domácnosti, řešila i rodinný rozpočet. Zkrátka, první přičuchnutí k životu dospělých měla dávno za sebou a ve třinácti letech se z ní nečekaně stal dospělý člověk se všemi starostmi, které k tomu patří.

Režim Miladě znemožnil to, čemu se její tatínek snažil zabránit. Ve třinácti letech, kdy byla přijata na střední ekonomickou školu, ji zakázali nástup na studium s odůvodněním, že: „ke krmení krav nepotřebuje školy“. Po intervenci nastoupila tedy na zemědělské učiliště v Hlinsku.

V sedmnácti letech jí bylo zakázáno pokračovat ve studiu. Jen s pomocí učitele na učilišti v Hlinsku se dostala na „mistrák“. Přimluvil se u nového tajemníka, který jí původně zamítl nástup do školy. Milady čest však utrpěla natolik, že ztratila chuť bojovat o své vzdělání. Někteří soudruzi z JZD zaměstnávali Miladu natolik, že na studium z časového vytížení ani nepomýšlela. Až když za ní ředitel „mistráku“ přijel podruhé, nastoupila ke studiu.

Někteří učitelé ji nechtěli uznat praxi mimo školu, ale ředitel dobře věděl, kolik toho musí zastat, a tak se za její každodenní práci pro družstvo osobně zaručil.

Další trable přinesly závěrečné zkoušky. Milada měla ráno hodně práce s krmením dobytka. Nestihla autobus do Hlinska a ke zkušební komisi se dostavila s velkým zpožděním. V komisi naštěstí zasedal i pan Mládek, který dobře znal Miladinu situaci. Přemluvil zbytek komise, aby počkala a mezitím přezkoušela jiné studenty. Milada zkoušky ve svých devatenácti letech úspěšně a bez problémů složila.

BOURÁNÍ

Dva plné chlévy stračen není málo. Uvědomovala si to nejen Milada, ale i instruktorka, kovaná komunistka, Venzarová. Překvapivě právě ona poradila sedmnáctileté Miladě, aby jeden ze chlévů zbourala. Přidala k tomu i doporučení: „Musíš to udělat tak, aby tě u toho žádnej nechyt.“ Milada po nocích tajně rozebírala chlév cihlu po cihle. Suť házela do hlubokého hnojníku u chléva. Podařilo se jí skoro nemožné. Zbourala budovu, která na svém místě stála více než sto let a soudruzi z JZD uznali, že chlév je i pro krávy neobyvatelný a přesunuli je do chovu jiného nešťastníka. Miladě zbyla jen zhruba polovička původního počtu jalovic, 25.

STRASTI (ROZKRÁDÁNÍ)

Nebylo výjimkou, že se na Zbožnově čp. 16 objevilo vozidlo družstevníků, kteří si potřebovali přilepšit. Tajně házeli prkna ze stodoly a veškeré vybavení statku na valník pod záminkou uskladnění sena. Postupně tak rozkrádali jejich majetek. Milada to vnímala jako zradu a stranila se veřejného života. Jindy zase někteří lidé přepisovali jejich majetek na sebe. Například Bohuslavův „kamarád“ na sebe připsal dva statné koně, kteří patřili Čápovým, kterým nechal napsat jen jednoho koně, toho svého. O těchto praktikách se Milada dozvěděla se zděšením až po revoluci v roce 1989, kdy mělo dojít k majetkovým restitucím. Naštěstí se našli lidé, kteří si pamatovali, co rodina Čápových vlastnila a doložili své svědectví, takže Miladě byl zabraný majetek částečně vyplacen.

Galerie
Milada Sodomková vlevo, Miloslav Sodomka (syn Milady) vpravo, Zbožnov čp. 16, 1994, Svatba Miloslava Sodomky (syna Milady) Bohumil Čáp (otec Milady) vpravo, Milada Čápová uprostřed dole, Anna Čápová (matka Milady) uprostřed nahoře, Bohumil Čáp (Bratr Milady) vpravo, Zbožnov čp. 16 - zahrada, 1950
Milada Sodomková, fotoateliér Luže, 1967, fotka byla vyfocena ku příležitosti svatby Milada Sodomková vlevo, Miloslav Sodomka vpravo, fotoateliér Luže, 1967
Milada Sodomková (Čápová) vpravo, neznámé dítě vlevo, Zbožnov čp. 16, před stavením, pohled z návsi, 1948 Miloslav Sodomka (manžel Milady) ve vojenské uniformě, 1960/1961 v průběhu základní vojenské služby
Bohumil Čáp (otec Milady) vlevo, Karel Čáp (děda Milady) vpravo, Zbožnov čp. 16, na dvoře před stodolou (vlevo) a obytnou částí stavení (vpravo), 1950 Milada Sodomková (Čápová) vlevo, Anna Čápová (matka Milady) vpravo, Zbožnov čp. 16, dvůr, 1950
Milada Sodomková (Čápová), fotoateliér Luže,1963
Zbožnov u Skutče, číslo popisné 16

Zbožnov se nachází nedaleko města Skuteč (3 km). Jeho vznik se datuje do 10. století, avšak první písemně doložená zmínka je z roku 1392. První zápis z gruntovní knihy o rodu Čápů je z počátků 17. století. Už v té době vlastnil pan Waclav Czap pozemky v obci Zboznaw. Pravděpodobně tu tedy žili již před touto dobou. V této vsi, mající 126 obyvatel (údaj z roku 2001) prožila Milada Sodomková, rozená Čápová, svůj celoživotní příběh. Narodila se zde roku 1945, prožila zde své krátké šťastné dětství, chodila do školy a dokonce zde našla zaměstnání v JZD. Dnes ve svém rodném domě spokojeně žije se svým mužem a vždy je potěšena častými návštěvami svých dětí i vnoučat.

Zbožnov čp. 16, uprostřed chlév zbouraný Miladou Sodomkovou (Čápovou), pohled z návsi, 1957, rodinný archiv Zbožnov čp 16, pohled z návsi, 1992, rodinný archiv
mapa Zbožnova z roku 1839
Příběh místa

Za dobrý skutek zaplatil životem

Družstevníci z JZD přišli k domu číslo popisné 16 na Zbožnově s jasným cílem: potřebuje se uvláčet půda. Okolo poledne zabouchali na dveře. Pan Bohumil Čáp vřele otevřel a vyslechl je. Bylo tomu 14 dní, co nuceně vstoupil do družstva, aby jeho syna přestali odmítat v práci a aby jeho dcera mohla být bez problému přijata na střední školu. Jelikož družstvo v té době bylo tvořeno převážně malými hospodáři, nemělo dostatek koní na práci. Pan Bohmil byl jeden z mála, kdo choval koně, a tak byl požádán, aby s koňmi uvláčel společnou půdu. Přání okamžitě a bez váhání vyhověl a šel zapřáhnout koně. Najednou se z maštale ozval hrozivý výkřik. Jeho třináctileté dceří se naskytl hrozivý pohled. Pan Bohumil, její tatínek, ležel na zemi a sténal. Vedle něho stáli jeho dva věrní koně – Cikán a Donar. Nikdo nevěděl, co se stalo. Nejspíše se jeden z koní lekl, vyhodil a kopl pana Bohumila kopytem do oblasti jater. Družstevníci hned zavolali doktora, pana Pokorného, který raněného okamžitě odvezl do nemocnice v 30km vzdálené Poličce. Druhý den ráno zemřel pan Bohumil Čáp na rupturu jater.

Dodnes je to pro paní Sodomkovou (dceru pana Bohumila) velice citlivé téma. Nikdo přesně neví, co se tenkrát v maštali stalo. „Kdyby bejvali pro něj nepřišli a nešel tam… To se jako nevysvětlilo, jestli se ten kůň něčeho lek nebo prostě nevím, jak se to mohlo stát.“ Smutně uzavírá dcera pana Bohumila příběh, který ji navždy změnil život.