Pustkův kříž a ještě jeden příběh mojí prababičky…

Píše se rok 1907 a v Moravské Nové Vsi probíhá volba nového hajného. To ještě moje prababička Marie Haladyová, rozená Maděřičová, nebyla na světě, ale její otec jí později tuto událost vyprávěl.

Díky němu se vlastně můžu zúčastnit této soutěže. Je také nutno podotknout, že na později zmíněném poli, kde se stalo to, co se mělo stát, patřilo již zesnulým rodičům mé prababičky Marie.

Byli dva kandidáti, z nichž jeden se měl stát polesným. Oba dva o tuto roli hodně stáli a dovedla je až tam, kam neměla.

Za Moravskou Novou Vsí, je ještě jedna vesnička jménem Josefov. Mezi těmito malými vesničkami ležela políčka malých zemědělců, na kterých měl jeden z kandidátů hlídat zvěř proti pytlákům.

Jeden z nich se jmenoval Josef Pustka a pocházel z Moravské Nové Vsi. Ten druhý se honosil jménem Josef Salajka, též z Moravské Nové Vsi.

Ve volbách nakonec vyhrál Josef Pustka, ale Josef Salajka se s prohrou nedokáže smířit a tak si na pana Pustku počká v polích mezi Josefovem a Moravskou Novou Vsí.

Když Josef Salajka došel na pole, třímal něco v ruce. Byla to puška a ta, jak známo, nevěstí nic dobrého.

Přinesl si také dětskou sukničku. A ptáte se proč ?! Kdyby totiž střílel na ubohého a nic netušícího Pustku, tak to by hned každý ránu uslyšel a hned by sem uháněl, jako na koni … To ale vychytralý Salajka dobře věděl a tak si sukničku na pušku připevnil aby tlumila ránu.

Ráno, když se Pustka domů nevrátil, šla ho jeho rodina a ostatní známí hledat. Našli jej mrtvého v poli. Pšenice kolem byla poválená a pošpiněná krví.

Na počest Josefa Pustky byl zde vybudován kříž, který byl v roce 2009 restaurován. Tento kříž se nazývá Pustkův.

Moje stařenka měla také tetu a ta měla manžela jménem Josef Sečkář. Ten rád poslouchal široko-daleko známého hudebníka Samkodudíka. Měli spolu malou, ale útulnou hospůdku u kostela v Moravské Nové Vsi. Žil tu také jistý hrobník jménem Damborský. Chodil často do jejich hospůdky a jak se říká, byl tam „pečený vařený“. Jednoho dne roku 1933, byl už večer, seděl v hospůdce docela sám. Všichni už odešli a on jediný tam pořád byl a popíjel pivo. Byl už dost opilý, když přišla hostinská a řekla mu, že už budou zavírat, tak ať se ráčí zvednout a odkráčet. Domlouvala mu asi třikrát, ale pořád nic. Rozzlobená hostinská šla tedy pro hostinského, ať jí jde pomoci. Konečně se hospodskému podařilo postavit hrobníka na nohy a vystrčit ho na ulici. Když byli na zápraží, tak se hrobník ohnal po hostinském a svýma špinavýma rukama mu způsobil zranění. Bylo to jen malé škrábnutí pod okem ,ale přesto hospodský za tři dny zemřel na otravu krve. Ještě ale než umřel, poprosil svou ženu ,prababiččinu tetu, aby nechala poslat pro Samkodudíka, ať mu dojede naposledy zahrát.

Za tento trestný čin čekalo hrobníka Damborského 20 let žaláře.

O 20 let později …

Jednou, když opět seděl ve vinném sklípku a zase popíjel s kamarády se stala podivuhodná věc.

Jak už to tak bývá, když se pije, sem tam padne i nějaká ta urážka a člověk raz dva dostane pět ran do zubů.

Takto to bylo i v tom sklípku, kde popíjel hrobník se svými kamarády. Hrobník někoho hrubě urazil a dočkal se odvety. Dotyčný vzal trám, který stál poblíž a udeřil nešťastného hrobníka do ruky.

Vzápětí na zemi ležel hrobník a vedle něho jeho ruka. Ovšem už ne připojená k tělu. Byla to ta samá ruka, kterou tehdy škrábl hostinského do tváře a ten zemřel. Poté hrobník nosil až do své smrti černou gumovou protézu.

Veronika Haladyová

PS: Moje prababička je už dost stará, je jí přes 90 let a tak je nahrávka méně kvalitní. Děkuji za pochopení

Galerie
Pustkův kříž v poli Pustkův kříž, v pozadí s Moravskou Novou Vsí
Detail na Pustkův kříž Pustkův kříž
Detail na mramorovou desku Já, v pozadí Pustkův kříž
Pustkův kříž
Pole mezi Moravskou Novou Vsí a Josefovem

Mezi Moravskou Novou Vsí a Josefovem se rozkládá velké pole. Dříve ho vlastnili rodiče mojí prababičky. Na tomto poli leží také Pustkův kříž.

Pustkův kříž s okolím
Příběh místa

„Na tomto místě se nikdy nic nestavělo ani nebudovalo“ vzpomíná moje prababička.

Byly tu jen pole, na kterých se sadily různé plodiny a na tomto hlavně pšenice.