Příběhy 20. století: 50. léta

Paní Zdena Říhová hovoří především o tom, jak nemohla studovat ,komunisti jí to neumožnili.Chtěla být lékárnicí a jít po stopách svého tatínka,ale to také nemohla.Také milovala sporty jako například:házenou,lyžování ,veslování. Sport sice mohla dělat,ale omezeně .Chtěla být také učitelkou tělocviku.

Dále hovoří o tom jak jí zavřeli tatínka bez žádného soudu. Také jim vzali lékárnu ,kterou vlastnil .Paní Zdena a její maminka neměli ponětí, kde se jejich tatínek nachází.

Uplynulo několik let a tatínka propustili,ale už se nemohl věnovat profesi lékárníka,mohl pracovat pouze jako dělník.

Pravdou je,že lékárnu jim vrátili ,ale byla to troska nedalo se tam bydlet ani pracovat a na opravu nebyl dostatek finančních prostředků.

Dodnes paní Zdena nemůže chodit kolem toho domu,protože k tomu má velmi citlivý vztah a vhání jí to smutek do duše.