Jak historie ovlivnila moji rodinu

Ráda bych Vám představila několik vzpomínek na životy mých předků, v době komunistické totality a združstevňování vesnic. Pocházím z rodiny, která se po generace živila zemědělstvím. Společným jmenovatelem životů lidí této doby, bývala vždy těžká práce, kterou však dělali rádi a s plným nasazením.

Když v poválečném období došlo ke združstevňování, vnímali zemědělci zcela zákonitě snahy o kolektivizaci, jako krádež rodné půdy, která je předávaná z generace na generaci , živila po staletí jejich rodiny. Není divu, že se bránili cizímu, neznámému vlivu, který navíc do praxe uváděli zde na našich vesnicích tzv. „bezzemci“. Byli to lidé bez majetku, bez vzdělání, bez praxe a předvídavosti pocházející z nejchudších poměrů, které si na své pole najímali sedláci za mzdu. Tito lidé neměli co ztratit, tím že se dali na „politiku“. Vyrostlo jim ego, dostali moc, měli plnou podporu „všemocné“ komunistické strany. Více než síla politická ideologie, byl pro ně atraktivní pocit moci, kdy si konečně mohli „zchladit žáhu“ na sedlácích, kteří je zaměstnávali a za své peníze chtěli odvádět 100% práci.

Vyrůstám v rodině, která byla příbuzensky provázána i s životy a osudy sudetských Němců, které sem již před 600 lety pozval Karel IV., aby zabydlili a zúrodnili dosud planou půdu. Lidé, zemědělci, rolníci a drobní živnostníci, kteří pracovali na těchto vesnicích, se živili prací, a přesto byli brutálně odsunuty do Německa.

Příběhy, které popisuji ve svém krátkém videu, se v naší rodině tradují léta. Jsou to situace, které dodnes jitří emoce. Jsou to vzpomínky plné bolesti, pocitů zmaru, a křivd. Vzpomínky plné slz a smutku. Ke vzpomínkám mých rodičů, však patří i odpuštění, radost ze života, který přišel později. Radost z narození nás, nových generací a humoru, s nímž se podařilo vše překonat a přežít. Konečně pak i návrat k zemědělské práci, která je tolik obtížná a vyžaduje plné nasazení, ale přináší i radost a denní kontakt s přírodou.

Věřím, že můj příběh zaujme a poučí svoji opravdovostí. Děkuji tímto ještě jednou i svým rodičům a prarodičům, jichž se tato velmi těžká doba týkala a přesto zůstali osobnostmi, kterých si mohu vážit a které neprodali svoji víru a důstojnost, za finanční, kariérní či politický profit.

Galerie
Julius Mládek, Ludmila Bobková, Ladislav Mládek Josef Mládek, Jaroslava Mládková (roz. Divoká)
Hartmanské noviny z 50. let