Naše teta Ema aneb Když nám bývalo šestnáct

Paní Emilie Hiršová (*9.11.1925), bývalá učitelka základní školy v Havlíčkově Brodě, vzpomíná na léta druhé světové války.

Její rodiče, poštovní úředník pan Alois Hirš, bývalý italský legionář, a matka, paní Josefa Hiršová, poštovní telegrafistka, později žena v domácnosti, se přestěhovali před válkou z Hlinska do rodinného domku v Havlíčkově Brodě. Tam paní Emílie Hiršová se svojí sestrou Věrou (mojí matkou) prožila školní léta, gymnazijní studia, totální nasazení v prádelně německého lazaretu i květnové dny osvobození. Především o nich emocionálně vypráví, jako by to bylo minulý týden.

Vzpomíná na svou kamarádku z dětství Dobromilu Knobovou zvanou Doďa, na tragickou smrt pana Cakla při obsluhování praček v lazaretu, na pana Stehna, talentovaného výtvarníka, jehož stíhalo a popravilo gestapo za karikatury. Vzpomene však také na křivdu, kterou rodině způsobil komunistický a posléze i současný kapitalistický režim. Šlo o vyvlastnění stavební parcely. Bylo o to bolestivější, že byla koupena za peníze, které dostala matka jako odstupné ze zaměstnání. Vše se odehrávalo ve chvílích, kdy otec bolestivě umíral na rakovinu žaludku. Po listopadu 1989 se teta snažila po úřadech získat odškodnění, odmítali se s ní však bavit. Na parcele si postavil dům syn jednoho polistopadového regionálního politika.

Nejživěji však tetiny emoce zazáří při líčení květnových dnů roku 1945. V tom, myslím si, je největší síla jejího vypravování.

Teta Ema není hrdinkou, která pracuje v ilegalitě a zachraňuje lidské životy. Je pouze svědkyní historických událostí, které vidí očima šestnáctileté studentky a dokáže o nich ve svých osmdesáti sedmi letech poutavě vypravovat.

Tetino dvojče Věra, moje matka, zemřela těžce nemocná v roce 2002. Po mozkové mrtvici r. 1978 žila ještě 24 let. K její nemoci dopomohl také komunistický režim. Jako učitelka byla tlačena aktivním ředitelem do politických školení, bylo jí vyčítáno velké procento věřících dětí na vesnici…

Kamarádka Doďa (Dobromila Knobová, provdaná Kapitolová) dodnes žije v Praze.

Teta Ema se nikdy nevdala. Žije dnes velice skromně ve svém domku v Havlíčkově Brodě.

K technické stránce věci :

29. září 2013 byly pořízeny paralelně dva záznamy. Obrazový na videokameru a zvukový na minidisk SONY MZ-R410 s použitím velkomembránového kondenzátorového mikrofonu RODE A-1.

Z obou záznamů jsem pak zpracoval pouze záznam zvukový. Vytvořil jsem pořad o délce 52 minuty 18 sekund.

Tato práce i celé nezkrácené záznamy jsou k dispozici.

Použitá hudba :

Když nám bývalo šestnáct. Zpívala Jiřina Salačová, hudbu i text napsat Jaroslav Moravec, nahrál orchestr Karla Vlacha v roce 1941.

Galerie
Emilie Hiršová, Havlíčkův Brod 2013 Emilie Hiršová
zleva Emilie Hiršová, Doďa Knobová a Věra Hiršová sestry Hiršovy, vpravo Emilie, vlevo moje maminka Věra
otec Alois Hirš matka Josefa Hiršová
kamarádka Doďa Pomíček chlapců, kteří zahynuli při bombardování v r. 1944 v Havlíčkově Brodě v dnešním parku Budoucnost
Pamětní deska na pomníčku v parku Budoucnost Pamětní deska Emila Stehna na průčelí pošty HB 2
Nádražní pošta Havlíčkův Brod 2, kde působili Emil Stehno i Alois Hirš Hostinec U Zlodějky v Dolní ulici v HB
Domek paní Emílie Hiršové v Havlíčkově Brodě Bývalá ZŠ na Rubešově náměstí, sídlo německé vysílačky
Bývalá ZŠ na Rubešově náměstí, boční pohled Emil Stehno : Pohled z okna (Havlíčkův Brod, akvarel)