Bezpečnostní četa aneb Jsem rád, že o tom můžu něco říct

Pamětník pan Josef Martinek vypráví o posledních dnech II. Světové války, kdy se stal členem Bezpečnostní čety ve svém rodném městě Novém Městě nad Metují. Ta se skládala z velitele, deseti Němců a jednoho Čecha. Bezpečnostní četa sloužila k udržení pořádku ve městě, tak aby se nekradlo a nikdo nikoho neohrožoval, případně se nemstil. Četa držela hlídky na jednotlivých místech, kde hrozilo nějaké nebezpečí, například dávala pozor na místní nádraží, hlídala všechny mosty a podobně.

Z tohoto období popisuje pan Martinek tři příhody, které se mu staly jako členovi této čety. Jeden z úkolů, který mu byl zadán, byl zajistit pásky na rukávy pro zmiňovanou bezpečnostní četu. Balíček s hotovými páskami vyzvednul u švadleny a šel s nimi do města. V té době zrovna platilo stanné právo, při kterém se spolu mohli na jednom místě bavit pouze dva lidé. Souhra náhod tomu chtěla a pana Martinka při cestě zastavili dva kamarádi, kteří mu sdělovali, že večer je sraz členů čety. V té chvíli si jich bohužel všiml jeden německý voják,

a jelikož byli tři, což bylo zakázáno, problém byl na světě. Netrvalo dlouho a německý voják objevil i balíček s páskami na rukávy. Pana Martinka okamžitě zadržel a odvedl ho k výslechu.

Dva dny po této příhodě šel pan Martinek opět do služby k hlídce, kde velel jeden německý voják, který uměl obstojně česky a sdělil mu, že mají hlad. Nabídl se, že jim z domů přinese bochník chleba. Při zpáteční cestě ho zadržela německá hlídka, protože šel v době stanného práva. Odváděla ho do kasáren, ale před kasárnami byl pan Martinek propuštěn výměnou za bochník chleba.

V další vzpomínce popisuje organizovaný přesun odzbrojených německých jednotek do zajateckého tábora v Josefově. Při službě na křižovatce u Havrdů kontroloval rotu německých vojáků, která směřovala právě do tohoto tábora.

Závěrem se zmiňuje o přesunech zajatých vojáků do Ruska a poukazuje na různý pohled velmocí ve filmovém zpracování událostí druhé světové války.

Galerie