Lásku ke sportu nezastavily ani čtyři režimy

„V roce 1931 mě maminka poprvé přivedla do Sokola. Chodila jsem tehdy ještě do obecné školy, bylo mi šest let,“ začíná své vyprávění Milada Chudlařská, současná trenérka moderní gymnastiky. Podle rodinné tradice pokračuje ve šlépějích Miroslava Tyrše až do konce První republiky a spolu s ostatními se řídí heslem „Ve zdravém těle zdravý duch!“. Až o mnoho let později si uvědomuje, že základy její lásky k české zemi byly položeny právě v hodinách cvičení, na jejichž koncích děti zpívaly sokolské písně.

„V tělocvičně jsme vždycky nacvičovali společné sestavy a když potom přišel čas vystoupení, tak jsme z Přeštic zajížděli do okolních vesnic posilovat jejich řady,“ vzpomíná. Milada Chudlařská barvitě líčí i způsob dopravy na zmíněná vystoupení. Své vzpomínky na předválečný Sokol má spojené s cestováním na vyzdobeném žebřinovém voze, který uvádělo do pohybu několik koní. Dnes by se podobná situace vyřešila pravděpodobně týmovým autobusem, nebo automobily poháněnými motory. Jen počet koní by se zvýšil možná pětapadesátkrát.

Vlasteneckou idylu však ukončuje nacistická okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava. Dvanáctého dubna 1941 zastavuje K. H. Frank činnost Sokola zapojeného do několika odbojových skupin. O půl roku později je Adolfem Hitlerem do funkce zastupujícího říšského protektora jmenován Reinhard Heydrich, který ihned vyhlašuje stanné právo k potrestání českého odboje. Při „Akci Sokol“ jsou zatýkáni, mučeni a vězněni sokolští činovníci, přes 3000 z nich později umírá v koncentračních táborech.

Po válce jsme jásali

Po roce 1945 Československo rozkvétá. Občanům se v žilách rozlévá vlastenecká krev, každý se raduje z konce tragických událostí spojených s válkou a vzhlíží k budoucnosti. Sokol se obnovuje a na poli sportovním se soustřeďuje vše na přípravy účasti na Sletu 1948. Cvičenci pilně trénují připravené sestavy, pod jejich vytrvalost se podepisuje také devítiletá přestávka způsobená II. světovou válkou. V únoru 1948 však přebírá moc KSČ a činnost následovníků Miroslava Tyrše se jí dvakrát nezamlouvá. Rozběhnutý kolotoč příprav už ale nejde zastavit, proto se XI. slet uskuteční.

Je slunný červencový den a se vší parádou míří do hlavního města zástupy cvičenců z každého koutu naší vlasti. Praha na několik dní opět omládne.

Čtyři hodiny čekání před Branou borců

Ručičky hodinek odkrajují již čtvrtou šedesátiminutovku, jež Milada Chudlařská se svými svěřenci tráví čekáním v nástupu na Slet 1948. Vzduch protíná brebentění dětí, nikdo z nich se nemůže dočkat, až zažije atmosféru natěšeného Strahovského stadionu. „Potřebuju si odskočit,“ informuje svoji trenérku jedna z krojovaných dívenek. Devítileté doufání v obnovení Sokola protnuté válečným konfliktem a strachem o budoucnost českého národa nyní ohrožuje zdánlivá banalita. Skupinka kolem Milady Chudlařské stojí pár metrů před Branou borců, k uším již doléhá ševelení tribun, ale toalety jsou kdesi v nedohlednu, daleko za posledním členem řady. Nezletilou svěřenkyni nemůže pustit do nekonečného davu tvořeného snad tisícovkou nedočkavých Sokolů. Riskovala by mnoho, dívka by se v té motanici mohla snadno ztratit.

Vše ale nakonec probíhá podle vymyšleného plánu. Malí Sokolíci vyzdvihují svoji kamarádku tak, aby ji dívka, která se před malým okamžikem odpojila od své skupiny, zahlédla v davu nad hlavami ostatních a našla cestu zpět. Za pár minut již vstupuje do středu Strahovského stadionu a spolu s ostatními si vychutnává vůni vysněného okamžiku.

Pětačtyřicetiletý půst

Po chvíli nastupují ženy před naplněnou hlavní tribunu, na níž našel své místo i Gustáv Husák, tehdejší předseda 7. Sboru pověřenců. Zraky celého Strahovského stadionu se upírají na krojované sokolské cvičenky a netuší, že podobná podívaná se jim naskytne za téměř půl století. Ženy totiž místo očekávaného vpravohled provádějí smluvený stranově převrácený úkon, komunisté mají další záminku a zrušení organizace Sokol již nemůže nikdo zabránit. Činnost Československé obce sokolské je tedy zastavena. Někteří její členové emigrují do Ameriky, jiní pokračují v nově vzniklé socialistické výchově.

Kam ale umístit 2253 cvičenců? Řešení přichází záhy, činnost spolku je převedena odborovým svazům a na rok 1955 naplánována první Spartakiáda, hromadné veřejné tělocvičné vystoupení. Na první pohled se mezi programem sokolského sletu a Spartakiády neshledává žádný rozdíl. Ve skutečnosti se však na Spartakiádách nesmělo objevit nic, co by připomínalo sokolské myšlenky a symboly. Sokolská hesla „Co Čech to Sokol!“ a „Za národ, drahou vlast“ střídají slogany „Připraven k práci a obraně vlasti!“ nebo „Ať žije Sovětský Svaz – náš osvoboditel!“.

Ve městech mizí název Sokol zcela, menší jednoty na vesnicích si jej však smějí ponechat. Představitelé KSČ jmenují do čel jednotlivých tělocvičných jednot své pracovníky, aby dohlíželi na práci v duchu komunistické ideologie. Jistá možnost návratu Sokola se objevuje v roce 1968, vpádem spojeneckých vojsk však všechny šance pohasínají.

„Když opomenu podmínky a okolnosti, za kterých probíhaly Spartakiády, musím uznat, že se jejich úroveň jedna od druhé zlepšovala. Organizace byla perfektní, všechno běželo na vteřinu přesně. Pokud se některá z cvičenek nedostavila, poslalo se pro náhradu. Náhradnice měly své číslo, díky němuž mohly být umístěny přesně do mezery vzniklé chybějící dívkou,“ vzpomíná Milada Chudlařská a pokračuje obdobím po roce 1989: „Po Sametové revoluci je Sokol znovuobnoven. Navazuje na tradici, ale zároveň modernizuje svůj program a v šestiletých intervalech pořádá Všesokolské slety.“

Sportovní gymnastice „se narodila“ sestra

V roce 1953 je v Československu založen Svaz moderní gymnastiky a dochází k formování prvních oddílů a krajských komisí. „Já jsem byla tehdy ve Varech, čili jsem se stala jednou ze zakládajících členů tamní moderní gymnastiky,“ popisuje Chudlařská. V roce 1955 tráví týden na kurzu v Nymburce, kde se jí dostávají veškeré základy moderní gymnastiky. O tři roky později přichází do Plzně a v roce 1962 začíná spolupracovat s TJ ČSAD. „Závodnice už ze mě být nemohla, proto jsem rovnou trénovala děti,“ popisuje s úsměvem na rtech.

„Ale i to závodění s dětmi mě přešlo. Tím, že jsme trénovaly jenom jednou týdně, se mi věčně vracely ze závodů poslední a často s gymnastikou končily. Proto jsem se rozhodla, že na závody už se přihlašovat nebudeme, ale začneme pořádat jednou za rok besídky pro rodiče, aby viděli, co se jejich děti za rok naučily,“ sděluje a pokračuje: „Pokaždé, když přijdou nové děti, si ale ohlídám, jestli některé z nich nemá přírodní dispozice k tomu, aby mohlo postupovat dál. Za celý můj život to byla jedna jediná. A to Eva Švecová, která začínala u mě, a postupně se propracovala až do reprezentačního družstva. Měla totiž talent, chuť i výdrž.“

Společně docházíme k neuvěřitelnému číslu 858. Třímístná cifra neznačí nic jiného, než počet dívek, které zatím prošly hodinami cvičení paní Chudlařské. Nutno podotknout, že v jejím „archivu“ chybí prvních několik let trénování. Pokud by byl seznam kompletní, možná by se číslo rozrostlo ještě o další místo. „A dneska ke mně do tělocvičny chodí dcery, ale i vnučky mých cvičenek: ‚Vedu vám dceru, vy jste mě cvičila,‘ často slýchávám,“ pokračuje.

Každé dítě je osobnost, musíte jí rozumět

„Už dávno mám přesvědčení, že každé dítě je osobnost. Respektuju, jak se chová a snažím se, aby to, co to dítě chce, se poddalo tomu, co do něj já potřebuju dostat,“ zasvěcuje mě do tajů svých úspěchů u nejmenších cvičenek a naše povídání uzavírá vyčerpávajícím shrnutím: „Každý potřebuje něco jiného, jiný přístup. Někoho pochopit, pochválit, někoho trošku usměrnit, prostě to chce těm dětem rozumět.“

Galerie
mapa Prahy ze Sletu 1948 mapa Prahy ze Sletu 1948
T.Brožová, K.Zoubková: článek o školení k soutěži Příběhy 20. století, vyšel 10.10.2013 ve školních novinách Masarykova gymnázia Plzeň Střípky ze vzpomínek na tělovýchovu - záznam vzpomínek Milady Chudlařské, část III.
Střípky ze vzpomínek na tělovýchovu - záznam vzpomínek Milady Chudlařské, část II. Střípky ze vzpomínek na tělovýchovu - záznam vzpomínek Milady Chudlařské, část I.
Čestný odznak k 60. výročí trvání v TJ ČSAD Plzeň Udělení pamětní medaile k příležitosti 25. výročí MG v ČSSR, 1978
Čestné uznání Čestné uznání, 1955
Pozvánka na vyhlášení Ceny Otakara Jandery, 1983 Cena Otakara Jandery, 1983
Výstřižek z novin: Cena Otakara Jandery 1983; Chudlařská stojící druhá zprava Besídka 2011, tělocvična 21. ZŠ Plzeň; Chudlařská stojící v červeném
Se svými cvičenkami, 2003; Chudlařská stojící uprostřed Hodina gymnastiky se svými svěřenkyněmi, 1986, tělocvična 21.ZŠ Plzeň
Hodina gymnastiky se svými svěřenkyněmi, 1983; tělocvična 21.ZŠ Plzeň, Chudlařská stojící Hodina gymnastiky se svými svěřenkyněmi 1983, tělocvična 21.ZŠ v Plzni;
Spartakiáda 1975, státní stadion Strahov; Chudlařská uprostřed Spartakiáda 1965, státní stadion Strahov; Chudlařská využívá sportovní náčiní jako obranu před zimou
V sokolských krojích, 1947, Chudlařská označena kolečkem V sokolských krojích, 1947; Chudlařská označena kolečkem
Spartakiáda 1955; Chudlařská označena kolečkem, státní stadion Strahov 1949; Chudlařská označena kolečkem, Tyršův dům
Sokolský slet 1948; Chudlařská první zleva, státní stadion Strahov
Velký strahovský stadion, Praha

Výstavba prvního stadionu na dnešním půdorysu (tehdy dřevěného s hliněnými tribunami), začala v roce 1926 pro konání VIII. Sokolského sletu. Dle odhadů se jedná o stadion s největší rozlohou na světě. Jeho kapacita se pohybovala okolo 240 000 míst, z toho 50 000 míst k sezení.

Největší návštěvnost „zažil“ v červnu 1938 již jako Masarykův stadion u příležitosti X. Sokolského protiválečného sletu. Po II. světové válce se na stadionu s pozměněným názvem, Československé armády, v pětiletých intervalech konaly Spartakiády.

Po změně režimu zde v srpnu 1990 proběhl jeden z největších koncertů kapely Rolling Stones, na který si našlo cestu přes 110 000 lidí. S postupem času však stavba ztrácela využití a chátrala. Návrhy na demolici byly nakonec zavrženy a po roce 2000 zrekonstruoval alespoň plochu stadionu AC Sparta Praha na 7 fotbalových hřišť klasických rozměrů.

Adresa: Vaníčkova ul.; Praha 6

GPS souřadnice: 50.082222, 14.387778

zdroje: cs.wikipedia.org; praguecityline.cz

Spartakiáda 1960; zdroj: cs.wikipedia.org Spartakiáda 1955; zdroj: cs.wikipedia.org
dnešní podoba Strahovského stadionu
Příběh místa

Nesnáze před Branou borců

Čtyřhodinové čekání v nástupu na Slet 1948 plné brebentění dětí, které už se nemohou dočkat, až zažijí atmosféru natěšeného Strahovského stadionu, přerušuje drobná nesnáz. Jedna z cvičenek nutně potřebuje na toaletu. Desetileté doufání v obnovení Sokola protnuté válečným konfliktem a strachem o budoucnost českého národa nyní ohrožuje zdánlivá banalita.

Skupinka kolem Milady Chudlařské stojí pár metrů před Branou borců, již slyší ševelení tribun, ale toalety jsou kdesi v nedohlednu, daleko za posledním členem řady. Nezletilou svěřenkyni nemůže pustit do nekonečného davu tvořeného snad tisícovkou nedočkavých Sokolů. Riskovala by mnoho, dívka by se v té motanici mohla snadno ztratit. Přemýšlí, jak si poradit s nastolenou situací, když zaslechne děti, jak si v kolektivu opakují jednotlivé prvky sestavy. Pouze slovně, tedy do té míry, jakou jen stísněný prostor v řadě Sokolů povoluje. A vymýšlí řešení. Jedním ze závěrečných prvků je i „zvedačka“-jedna ze cvičenek si stoupne doprostřed kruhu vytvořeného ostatními, ti ji chytnou za nohy a vyzvednou nad své hlavy.

Vše nakonec probíhá podle plánu, dívka, která se před malým okamžikem odpojila od své skupiny, zahlíží v davu kamarádku vyzdviženou nad hlavami všech čekajících a za pár minut již vstupuje do středu Strahovského stadionu a spolu s ostatními si vychutnává vůni vysněného okamžiku.