Zatnul jsem zuby a šel jsem dál…

ZATNUL JSEM ZUBY A ŠEL JSEM DÁL…

„Vždyť já jsem přežil nejen 20. století, ale i 2. tisíciletí, přežil jsem německou říši tisíciletou, bolševickou říši na věčné časy, přežil jsem Leningrad, Stalingrad i Gottwaldov, surové výslechy na Státní bezpečnosti, otrockou práci v uranových dolech i dosud zachovaný rozkaz důstojníkům StB, aby mě ‚v případě mezinárodního ohrožení‘ zlikvidovali.“

– František Teplý, zapsáno v kronice rodu Teplých dne 6. února 2008

RANÉ DĚTSTVÍ

Celoživotní optimista František Teplý se narodil 28. dubna 1930 jako třetí syn Josefa Teplého v Horní Rovni.

Mezi jeho rané vzpomínky patří jeho první setkání s rozhlasem. Rádio značky Telefunken Duplex, které bylo čerstvě nainstalováno v kuchyni, bylo pro tehdy čtyřletého Františka něco zcela nového. Navíc Radiojournal právě vysílal přímý přenos z finále mistrovství světa ve fotbale, kde o zlato hrálo Československo s Itálií. Chlapec tedy zvědavě okouněl kolem rádia a stále mu nebylo jasné, kde je schovaný ten míč, o němž tam komentátor stále mluví. Proto se k všeobecnému veselí dožadoval vysvětlení slovy: „Klucí, vy tam hrajete balon?“

ZA VELEZRADU A VYZVĚDAČSTVÍ

Šťastné dětství a dospívání záhy nahradil střet s krutou realitou nacismu a komunismu.

S nacismem se setkal spíše jako pozorovatel dění. Někteří ze starších kluků z vesnice museli k odvodu. A pár se jich zpět už nevrátilo. Také během květnových bojů v roce 1945 byl zastřelen jeden z jeho spolužáků.

O rok později přišel František málem o život, když strhával předvolební plakáty KSČ. Spolu se svými bratry jich už „uklidili“ pěknou řádku, ale on nemohl odolat a chtěl se zbavit jednoho z těch největších. Netušil však, že za rohem plotu, kde byl plakát vyvěšen, číhá komunista. Byl vyzbrojen sice pouze násadou od lopaty, ale měl i obrovský vztek. Františkovo počínání sledoval už hodnou chvíli a pochopitelně ho rozzlobilo. V jednu chvíli si ale nejspíš myslel, že ho František zahlédl a tak s velkým řevem vyrazil do útoku. František na nic nečekal, sedl na kolo a ujížděl, co mu síly stačily. Komunista ho nedohonil, což bylo velké štěstí, protože by byl nejspíš schopen Františka v afektu umlátit.

Během povinné vojenské služby pak předával vojenské informace svému strýci Václavu Čermákovi, který měl kontakty v zahraničí. Například zjišťoval zabezpečení muničního skladu či počet děl.

Protože byl nejlepší ve střelbě, dostal za odměnu pět dní dovolené. Jel tedy domů do Rovně. Tatínek ho poslal do mlýna s pytli obilí, které si sedláci tajně schovali při obecním mlácení. Tehdy už byly všechny statky v JZD a každý sedlák musel odvádět leckdy nereálné množství dávek. Kolikrát to bylo víc, než se vůbec mohlo na polích urodit. Ve mlýně se také František setkal poprvé se svou budoucí ženou Jaroslavou. Líbila se mu její zručnost a napůl v legraci jí řekl, že si na ní počká.

Jako aktivní účastník odboje a odporu proti komunismu se na začátku padesátých let podílel na zakládání tehdy nelegální Křesťansko-demokratické strany (KDS). Vytipovával lidi, kteří by byli v případě převratu schopni zastávat funkce v okresním zastupitelstvu. Tuto činnost dělal na Frýdlantsku, kde byl v té době učitelem. Zde se také zamiloval do jedné slečny. Ovšem v tentýž den, kdy jí požádal o ruku, si pro něj přijeli liberečtí estébáci. Na stanici v Liberci byl pak podroben prvnímu výslechu. „Když jsem dostal první ránu, myslel jsem, že do mě narazila dělová koule,“ říká František. Výslech trval asi 25 hodin. Poté byl převezen na pardubickou stanici StB. Po dalších výsleších již podepsal, co mu předložili. Trval ale na tom, že nebude vypovídat o svých bratrech.

V předvečer svých 25. narozenin byl odsouzen na 14 let vězení. Podal sice dovolání k Nejvyššímu soudu v Praze, ale to bylo samozřejmě zamítnuto jako neopodstatněné. Prý má být ještě rád za „směšných“ 14 let. Ještě v roce 1952 byl totiž za vyzvědačství trest smrti oběšením.

Byl převezen do věznice na Pankráci, kde se v cele 2×2 metry tísnil s dalšími třemi muži. Jediné, co mohli dělat pro ukrácení dlouhé chvíle bylo hrát šachy. Ty si ale museli vyrobit. Přišli na to, že z rozžvýkané chlebové střídky je poměrně dobře tvárný materiál a šachy začali vyrábět „ve velkém“. Pak je posílali po chodbařích a měnili je třeba za chléb, margarín či cukr.

František byl ale přeložen na Jáchymovsko do uranových dolů. Konkrétně do jednoho z nejhorších koncentráků – tábora Nikolaj. Ten se nacházel v nadmořské výšce 1 000 metrů. Kombinace krutých mrazů a hrozných životních i pracovních podmínek dovedla Františka k názoru, že tuto zimu nepřežije.

Naštěstí byl ale převezen na Příbramsko a v tamním táboře Vojna ?????????? už byly podmínky lepší. Když v roce 1960 dostal amnestii, nemohl tomu uvěřit. Jeho první cesta vedla na Svatou Horu.

Když pak přijel domů, zjistil, že jeho tatínek zemřel. Propustili i ostatní příbuzné, jen bratra Josefa ne. Při jedné z návštěv příslušníků StB ve vězení přišla řeč na amnestii. A Josef jim řekl, že se je o nic neprosí. Zůstal tedy zavřený o dva roky déle, a navíc dostal tuberkulózu.

Začal pracovat jako civil v geologickém průzkumu uranových dolů Rožná. Původně chtěl zůstat na Jáchymovsku, ale nakonec se rozhodl pro Rožnou, odkud to měl blíž domů.

Navštěvoval příbuzné a známé a zastavil se i ve mlýně. Jaroslava už byla o něco starší a říkala, že nakonec počkala ona na něj.

Za dva roky byla svatba. Mladá rodina zakoupila malý domek s velkou zahradou v obci Pašinka asi tři kilometry od Kolína. Narodily dvě děti, syn Jaroslav a dcera Ludmila.

Po srpnových událostech roku 1968 byl František rozhodnutý emigrovat. A to někam hodně daleko. Jako nejlepší varianta se mu jevil Nový Zéland. Po diskuzi s manželkou i se členy širší rodiny se ale rozhodl zůstat. Jednak mu žena na rovinu řekla, že by tam umřela, a navíc si František uvědomil, že tato zem je jeho vlast a komunisti tu nebudou vládnout napořád.

Když děti vychodily základní školu, domníval se František, že mu je komunisté nenechají studovat. Jenomže, co se nestalo. V průběhu diskuze o vydání povolení synu Jaroslavovi ke studiu průmyslovky došli na obci k názoru, že rodina Teplých jsou lidovci. A že lidovci mají kvóty na to, kolik dětí jejich straníků nechat jít studovat. Ani si to neověřovali a povolení vydali. A stejně postupovali i u mladší dcery Ludmily, která se tak mohla stát zdravotní sestrou.

V listopadu 1989 si nešťastnou náhodou přetrhl Achillovu šlachu, a tak sametovou revoluci sledoval pouze v televizi. Radost měl ale po těch čtyřiceti letech represí nevýslovnou.

Začátkem devadesátých let podnikli s Jaroslavou cestu na Západ. Projeli Rakousko, Itálii, Francii, Monako a Německo a užili si tak nabytou svobodu naplno.

Galerie
Kronika rodu Teplých_list 2 Kronika rodu Teplých_list 1
Pomlouvačný plakát na Františkova otce Josefa_vydal Propag Holice v r. 1951 František Teplý evidován j. BL (=Bývalí lidé - Likvidovat)
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 7 Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 6
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 5 Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 4
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 3 Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 2
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Praze_str. 1 Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 14_týká se všech obviněných
Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 13_týká se všech obviněných Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 12_týká se všech obviněných
Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 11_týká se všech obviněných Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 10_týká se všech obviněných
Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 8 (týká se Františka Teplého) Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 7 (týká se Františka Teplého)
Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 3 Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 2
Rozsudek Krajského soudu v Pardubicích_str. 1 František Teplý a Jaroslava Teplá, roz. Novotná v den 50. výročí svatby_9. 6. 2012
šachy z chlebové střídky, detail figurky koně, vyrobeno v komunistickém lágru_1955 šachy z chlebové střídky, vyrobeno v komunistickém vězení_1955
František Teplý po návratu z komunistického vězení_1960 nahoře zleva - Václav, Jiří, František a Josef,dole maminka a tatínek_1949
zleva - František, Josef, Jiří, Václav a otec Josef Teplý s koňmi na statku v Horní Rovni_1945-8 nahoře zleva - prvorozený syn Josef, matka Kateřina Teplá, roz. Čermáková, , otec Josef Teplý, dole zleva - třetí syn František, druhorozený syn Václav_dne 21. 5. 1934
vdovec Josef Teplý se synem Josefem a s fotoportrétem zesnulé manželky Anny, roz. Udržalové_1926 žně v roce 1924_uprostřed Josef Teplý
6 generací rodiny Teplých
Obec Dolní Roveň

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1336. Obec se původně jmenovala Waltersdorf a její centrum bylo v nynější části Horní Roveň, kde se nacházela rychta s „vejsadní krčmou“.

Tato obec má 1 973 obyvatel (k 3. 7. 2006) a nese nyní název Dolní Roveň. Její přidružené části jsou: Dolní Roveň, Horní Roveň, Litětiny a Komárov. Nachází se v Pardubickém kraji a její vzdálenost od krajského města je přibližně 15 kilometrů.

Nejslavnějším rodákem byl bezpochyby Ing. František Udržal, před r. 1918 člen Říšské rady, po vzniku samostatného Československa ministr obrany a ministerský předseda ČSR.

O rodu Teplých se nedochovaly rané záznamy, během třicetileté války byla zřejmě vypálena roveňská fara. První písemný záznam tak pochází z roku 1659, kdy si Jiří Teplý bral za manželku Marii Borůvkovou. Rodina Teplých žila na statku v Horní Rovni, č. p. 133.

Zdroje:

http://www.dolniroven.cz/informace-o-obci/charakteristika-uzemi/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Doln%C3%AD_Rove%C5%88

usedlost rodiny Teplých v Horní Rovni, č. p. 133_foceno z lípy u potoka usedlost rodiny Teplých v Horní Rovni, č. p. 133_foceno od pole_1945
usedlost rodiny Teplých v Horní Rovni, č. p. 133_foceno od silnice_1945