Trampská osada Hlavačov

Trampskou osadu „Hlavačov“ založila parta kamarádů, kteří spolu od mala vyrůstali v jedné čtvrti.

Vzhledem k tomu, že v té době bylo v Chocni již několik trampských osad, jako například osada Kamarád, Bilá Kost, Sid, Loupežníci, měli jsme možnost dostat se blíže k těmto trampům a taky trochu poznat styl jejich života.

V té době, to se psal rok 1971, jsme byli byli pozváni na potlach (výroční oheň) trampské osady Sid, která měla svůj kemp s chatou v Pelinách. Byli jsme nadšeni z atmosféry, která byla kolem nás. V soutěžích sborových zpěvů a sólo zpěvů, tito účastníci byli o půlnoci, když se otevřel táborový kruh, podle nejsilnějšího uznání „umí“.

Jemně pro vysvětlení co je to táborový kruh a otevření táborového kruhu. Táborový kruh je kruh kamenů okolo ohně, do kterého smí vstoupit do doby jeho otevření pouze tramp k tomu určený zvaný „OHNIVÝ MUŽ“ a nikdo jiný. Zároveň nesmí být do tohoto kruhu odhazovány žádné odpadky. Pokud by někdo toto pravidlo porušil, byl v lepším případě z potlachu vykázán.

Naše nadšení z prožité atmosféry bylo tak silné, že jsme začali velice vážně uvažovat o nějakém místě v přírodě, kde bychom si mohli zřídit kemp a postavit chatu.

Tento náš sen jsme uskutečnili ještě v tomtéž roce a postavili jsme si chatu, která později prošla několika úpravami na vedlejším kopci od bývalého hradiště Hlavačov.

Samozřejmě, že chatka byla postavena tajně v hustém lesním porostu, aby o tom nevěděl hajný, nebo jiní, kteří příliš trampinku nefandili.

V té době byla zakládající parta osady v tomto složení: Georg, Tony, Míja, Davy, Šnek, Skokan, Dumbo, Jeff a Cucák. Dalším členem osady se stal Carlos, který je mimo jiné výborným muzikantem (hraje na foukací harmoniku, kytaru a kontrabas) a ten zajistil návrh osadních domovenek a osadní vlajky, který se vytyčovala vždy při osadním potlachu za zvuku trampské hymny „Vlajka vzhůru letí“.

Domovenka se nosila na levém rukávu tak, aby každý věděl, kdo z jáké osady je.

A teď zpět k naší osadě. Jak jsem již zmínil příchod Carlose do osady dal impuls k tomu, že bychom mohli založit trampskou kapelu, což se také roku 1971 stalo a začali jsme s nacvičováním trampských písní, country a folku v následujícím složení:

Carlos – Foukací harmonika, kontrabas

Míja – Kytara

Dumbo – Pětistrunné banjo

Skokan – Kytara

Jeff – Kytara

Cucák – Mandolína

Zpěv – Carlos, Míja, Dumbo, Jeff

Ještě jsem zapomněl na jednu důležitou věc a to na šerifa osady, tím byl Georg a později Tony.

Zkoušeli jsme, pokud to šlo dvakrát týdně s obrovským nadšením. Vždy, když jsme si mysleli, že už jsme dobří, nahráli jsme se na magnetofon a byli jsme zděšeni. Nadšení ale neustávalo a pokračovalo se dál, až najednou přišlo zvadlo na potlach osady Měsíční údolí Hnátnice. Doposud jsme sice na potlachy různých osad jezdili, ale nikdy jsme se nezúčastnili soutěže ve sborovém zpěvu. Tentokrát to mělo být poprvé, a tak jsme se pečlivě připravovali.

Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Měli jsme připravenou písně od Greenhornu Jessi James, Jen tohle chci ti říct a píseň Žalman „Dej na hrob můj barevný šál“.

Bylo zde spousta velice dobrých souborů a solozpěvů. Najednou se ozvalo z úst ohnivého muže “ A nyní vám zahraje Trampská osada Hlavačov z Chocně.“ A bylo to tady, za hlasitého „umí“ jsme nastoupili a odehráli tři připravené písničky. Úspěch byl tak obrovský že jsme neslyšeli vlastního slova, ale co bylo úžasné, že jsme museli přidat další písničku a tou byla Červená řeka.

Byli jsme rádi, že máme svůj křest za sebou, ale překvapení mělo teprve přijít.

Blíží se půlnoc a začíná vyhlašování vítězů ve sborovém zpěvu.

Třetí místo – Osada Sid, Choceň

Druhé místo – Osada Jitřenka, Česká Třebová

První místo – Osada Hlavačov, Choceň.

To bylo pro nás neuvěřitelné, byli jsme velice šťastni.

Tím začala naše kariéra coby poměrně dost oblíbené trampské osady.

Přišla samozřejmě další zvadla na potlachy, byli jsme pozváni na potlach osady Kamarád, která měla svůj kemp na Divoké Orlici v Sopotnici a jejímž členem byl i můj otec, mimo jiné i vynikající zpěvák. To byl pro nás opravdu velký zážitek už jenom proto, že mezi námi byly generační rozdíly a přesto jsme si všichni tykali a zdravili se AHOJ (trampský a vodácký pozdrav).

Teď už se dostáváme s našim vyprávěním do roku 1972, kdy i naše osada pořádá svůj potlach, první výroční oheň v kempu u Železňáku. Sjíždí se přes 120 trampů, což považujeme za velice úspěšnou účast. Ohnivým mužem je kamarád Mates, trampskou hymnu hrajeme my a poprvé stoupá vlajka osady na stožár.

Na tomto ohni jsem také poprvé zažil, že byl někdo vykázán.

V této době už byly snahy úřadů takové, že se snažily mezi trampy nasadit své lidi, aby jim mohli dávat informace o tom, co se mezi trampy odehrává, jak se baví, hlavně a čem, a taky co dělají. No a právě jeden takový člověk se objevil na našem potlachu. Byl slušně požádán, aby potlach opustil s tím že nebyl pozván, což se také stalo aniž by došlo k nějakým dohadům. Potlach skončil úspěšně a všechno proběhlo podle plánu.

Za zajímavost stojí také, že se trampské osady a samotáři se scházeli každou středu na Kocandě v Zálší, kde se hrálo a zpívalo. Mimo to se tady organizovaly letní i zimní trampiády. Tyto trampské sleziny se později přesunuly do Chocně a každý čtvrtek se trampové scházeli v hospodě „U Koutníků“.

Zde také vznikl nápad založit „Spojené trampské osady choceňské“, takzvaný STOCH, který byl s nadšením přijat už jen proto, že se společně lépe organizovaly různé akce.

Přichází rok 1973, který byl, pokud šlo o hraní, pro naši osadu asi nejúspěšnější. V tomto roce jsme se zúčastnili Porty, kde jsme vystupovali v kategorii trampských písní a skončili jsme na pěkném čtvrtém místě. Tři soubory postupovali do celonárodního kola v Plzni.

V tomto roce také přijímáme do osady nového člena Penčila, a aby těch událostí nebylo málo, odchází nám na vojnu náš šerif Georg. Šerifskou hůl přebírá Tony a osada jede ve starých kolejích.

Na podzim tohoto roku opouští naši osadu na dva roky kamarád Penčil, který také rukuje na vojnu.

Ještě bych rád blíže představil jednotlivé členy osady, což jsem zapomněl na začátku.

Georg – Vyučen soustružníkem, kterým je až doposud.

Tony – Vyučen strojním zámečníkem, poslední roky soukromě podnikal. Bohužel nás již opustil v nedožitých padesátipěti letech.

Míja – Stavební průmyslová škola, pracuje dodnes jako stavbyvedoucí.

Davy – Vysoká škola Elektrotechnická, soukromě podniká.

Šnek – Ekonomická škola, soukromě podniká.

Skokan – Vyučen kovářem, soukromě podniká.

Cucák – Hotelová škola, soukromě podniká.

Carlos – Strojní průmyslová škola, soukromě podniká.

Dumbo – Vyučen strojní zámečník, výborný grafik, tím se také živí.

Penčil – Opravář technických strojů, nyní pekař v pekárně.

Myslím, že toto bylo základní jádro naší osady a pokud jsem na někoho zapomněl, omlouvám se.

S blížícím se rokem 1974 vrcholila naše příprava na Portu do Hradce Králové. Došlo však pro nás k velkému zklamání, neboť v tomto roce došli úředníci tak daleko, že nebylo možné na Portě vystupovat jako trampská osada, ale jako SSM „něco“. Tohle byla podmínka, se kterou jsme nechtěli souhlasit, a proto jsme se na Portu nepřihlásili. V tomto roce Choceň na Portě reprezentovala osada Sid, ale bohužel se museli přihlásit jako SSM HEDVA. Ani jim se nepodařilo postoupit do celonárodního kola.

Rok 1974 byl pro naši osadu, ale nejen pro ní dost trpký.

Na jaře odchází na vojnu šerif Tony, žezlo po něm přebírá Míja, ale jen na krátkou dobu, protože na podzim odchází spolu se Šnekem a Skokanem také na vojnu.

Tohle by ještě nebylo takové neštěstí, ty dva roky by se dali vydržet. Horší bylo to , že přišlo nařízení, že naše osada a osada Loupežníci musí zbourat chaty, které byly v lese tak trochu na černo, ale pár roků nad tím byly přivírány oči. Vzhledem k tomu, že trampové byli tehdejšímu režimu trnem v oku, udělal toto rozhodnutí, aby tím trampův znepříjemnil život.

Nezbylo nám tedy nic jiného než naše chaty před odchodem na vojnu zbourat. V této době přežily pouze chaty Bílé Kosti na chlumu a chata osady Sid v Pelinách, protože byly postaveny na soukromém pozemku.

Když jsme se v roce 1976 postupně vraceli z vojny, měli jsme pochopitelně snahu znovu osadu postavit na nohy a pokračovat dál.

Osadu jako takovou už se nám úplně nastartovat nepovedlo. Jediný Tony jezdil dál na vandry a na potlachy s naší kronikou.

Postupně jsme se každý oženil a založil si rodinu. Někteří z nás začali stavět a to už veškerý volný čas spolykala stavba.

Jediný, kdo z nás zůstal věrný hudbě a hraje v omlazené kapele Kamrád je Dumbo, náš bývalý banjista.

Když se na tu dobu dívám dneska s odstupem času, byla to krásná doba, i když jsme měli jako trampové problémy prakticky na každý pátek, když se jela na malý vandr s tehdejší Veřejnou bezpečností, která nás pravidelně kontrolovala na nádraží a všude možně, kde to šlo. Jejich otázky už jsme znali nazpaměť. Kam jedete, co tam budete dělat ?!

Po změně režimu v naši zemi listopadu 1989 jsem si říkal, jak to budou mít teď trampové lehké, a jak jich budou každý pátek a neděli plná nádraží bez jakýchkoliv nepříjemných kontrol.

To jsem se ale bohužel mýlil. Ona totiž ta nová počítačová doba přinesla úplně jiné zájmy, které nemají bohužel s přírodou nic společného a pohybem v ní.

Takže když zavítám v pátek odpoledne nebo v neděli odpoledne na nádraží a chci vidět trampa, musím zavřít oči a zavzpomínat na staré časy.

Je to bohužel škoda, ale nedá se nic dělat život jde dál.

Ahoj Kamarádi

T.O. Hlavačov

Míja

Galerie
Další z Dumbových obrázků v kronice Zvadlo na vandr
Zvadlo osady mustang z České Třebové Kronika T.O. Hlavačov
Další obrázek z kroniky Jeden z obrázků v kronice, které maloval Dumbo
Zvadlo T.O. Hlavačov Úvodní strana kroniky osady Hlavačov
Hlavačov

Místo v lese, západně od města Choceň. Jsou to dnes pouze jenom dva kopce na jednom z nich stál hrad, který nechal zbořit Karel IV. Dále tu na druhém kopci v roce 1971 postavila svou trampskou chatu osada Hlavačov. Chatu museli zbourat. Kvůli tehdejšímu režimu.

Místo hradu Hlavačov, zdroj : wikipedie Místo hradu Hlavačov, zdroj : wikipedie
Příběh místa

Kemp u Železňáku

Byl to kemp osady Hlavačov. Bylo zde dobré místo na koupání v řece a přes most jezdila parní lokomotiva. V roce 1973 se blízko stavělo silo. Stavěla ho skupina romů. A tato skupina se postupně začala usazovat na tomto místě. To se ovšem nelíbilo členům osady Hlavačov. Došlo k hádkám později i k hromadné bitce. Každý byl samá boule a modřina, ale nakonec se členům osady Hlavačov podařilo uhájit toto místo, a dále ho využívat na své výroční ohně.