Moji prarodiče za války

Vybral jsem si příběhy dvou pamětníků, mých prarodičů – pana Koláře a paní Koudelové.

TOMÁŠ KOLÁŘ

Pan Tomáš Kolář se narodil 4. 12. 1930 v Lipně na okrese Plzeň sever. Chodil do české školy v Líšťanech. Zde se učil dva roky a jeden měsíc. Potom přišel zábor pohraničí a po zbytek roku zůstal doma a rodiče ho učili česky. Další rok ale začali poukazovat na to, že nechodí do školy a musel nastoupit do německé školy. V roce 1942 dělal zkoušky do měšťanky, ale ačkoliv je udělal, starosta poslal dopis na školu a do měšťanky nesměl, protože by tam byl jediný Čech, který zkoušky udělal.

Pan Kolář pamatuje i bombardování a sestřelení pilota u Klenovic. Vzpomíná si na období těsně po záboru, kdy jim němečtí výrostci poničili plot, tloukli do oken a vyhrožovali jim.

V roce 1944 nastoupil do učení jako pomocná síla k firmě Oto Steidl v Touškově. Krouhal tam zelí, šlapal ho v kádích. Během učení zažil v dubnu 1945 velký nálet. Byli schovaní ve sklepě a byl hrozný pocit, když slyšeli padat bomby.

RŮŽENA KOUDELOVÁ

Paní Růžena Koudelová se narodila 5. 3. 1931 ve vesnici u Šťáhlav. Ve 2 letech se přestěhovali do Čížkova, kde žila se 3 sourozenci, rodiči a babičkou.

Vzpomíná na svého učitele, který pomáhal partyzánům. V zimě jezdil na lyžích a vozil jim čaj a proviant.

Velice barvitě líčí nálet, který prožila v Plzni. Dostala se do nemocnice. Popisuje, že při náletu šli nejdříve ukrýt Němce, potom na řadu přišly děti a starší Čechy do krytu vůbec nebrali. Nechali je v patře. Pamatuje si, že do nemocnice přivezli ruskou zajatkyni, hrozně křičela, protože jí při výslechu vymlátili všechny zuby, když nechtěla nic prozradit. To popisuje jako svůj nejhorší zážitek.

Galerie
Sestřelené americké letadlo u Plzně