Překažené podnikání mého pradědečka

Tento příběh prožil můj praděda, kterého jsem osobně nikdy nepoznala, protože zemřel 30 let před mým narozením. Narodil se v roce 1910, jmenoval se Jaroslav Busta. Příběh mi čas od času vypravuje moje maminka.

Můj praděda vyrůstal v hostinci Chicago na Pražském předměstí v Hradci Králové. Tento hostinec patřil pradědovi a jeho rodičům, k místu měl citový vztah, přesto poválečná situace v Československu mého pradědu o rodinnou budovu připravila.

Hostinec koupil otec mého pradědy.

Neměl to jednoduché, protože ve 12 letech osiřel. Postavit se na vlastní nohy bylo pro něho o to složitější. Pronajal si nejprve malý hostinec u nádraží v Rosicích u Pardubic, který později zakoupil. Za nějaký čas hostinec v Rosicích prodal a přestěhoval se na Pražské předměstí v Hradci Králové, kde zakoupil hostinec Chicago. Ze 70% si na koupi tohoto hostince musel vzít hypoteční úvěr. Hostinec si pořídil, když bylo mému pradědovi 5 let.

Můj praděda sám zmiňoval, že podnikání jeho rodičů nebylo vůbec lehké, finanční poměry celé rodiny nebyly nejveselejší. V hostinci se prodávalo především pivo, vařilo se nepravidelně. Během 1. světové války byl otec mého pradědy od roku 1915 až 1918 ve válce. O hostinec se starala pouze maminka mého pradědečka. Rodiče mého pradědy měli podnikání nelehké, aby provoz hostince finančně zvládli, starali se o vše sami. Nikdy neměli pomocnou pracovní sílu – žádného kuchaře, číšníka ani služebnou. Můj praděda sám pocítil nelehké podmínky, které rodina prožívala. V jejich pokoji se netopilo, proto se učil v kuchyni. Ta však skleněnými dveřmi sousedila s výčepem a na učení neměl praděda mnoho klidu. Sám si přál co nejlépe vystudovat, nikdy nechtěl být hostinským.

Jeho tatínek provozoval také koncesovou živnost. Vyráběl jemnou žaludeční specialitu – likér ATSUB. Likér pomáhal léčit nemoci žaludku, střevní nemoci, při nechutenství a špatném trávení. Moc mě mrzí, že se o tomto likéru nedochovalo více informací. Doma se nám zachovala na památku pouze etiketu tohoto výrobku.

Moc se mi líbí.

Když můj praděda studoval, tak se finanční poměry jeho rodičů v roce 1931, v důsledku hospodářské krize, natolik zhoršily, že si jeho rodiče museli vypůjčit 50.000,- Kčs u Spořitelny. V této předválečné době zemřel mému pradědečkovi tatínek a on musel převzít se svojí maminkou hospodaření této živnosti.

Po válce zažil praděda veliké zklamání. Jejich hostinec byl v roce 1951 Městským národním výborem v Hradci Králové uzavřen a vyvlastněn. Byla zde zřízena školní jídelna a družina. Můj praděda tak přišel o majetek, který mu už nikdy nebyl vrácen. 50 léta minulého století tak zasáhla i naši rodinu.

Velmi ráda si prohlížím fotografie a poslouchám o životě mého pradědy, který v těchto místech vyrůstal.

Přála bych si, aby naše 21. století bylo veselejší, bez válek a křivd, které lidi v minulém století prožívali.

Galerie
fotografie hostince