Chobotnice po Česku

Tak toto mi vyprávěla jedna stará paní.

„Moje vyprávění začíná v 50 letech minulého století. Pocházím z malé vesnice, blízko chatové kolonie, na břehu jedné krásné řeky. Pamatuji si, že jako malá holka jsem tam trávila spoustu času, znala dokonale prostředí, lidi a jejich děti . S dětmi jsem si často hrála . Mezi nimi byl i Milánek, moje dětská láska, respektive zaláskovaný byl spíš on než já . Měla jsem totiž krásné , dlouhé copy , které se mu moc líbily. Ráda jsem k nim chodívala, jeho maminka mě dobře znala. Než začnu rozvíjet můj příběh, musím úvodem předeslat jednu důležitou skutečnost: příběh je pravdivý a některé osoby v něm obsažené, jsou stále mezi námi. Proto jména a příjmení jsou z pochopitelných důvodů změněna. Ze stejného důvodu audionahrávka ani hlasová nahrávka nepřipadá v úvahu.

Milánkovo otec byl doktor, říkejme mu MUDr. Novák. Neměl v okolí, kde působil bohužel dobrou pověst. A nejen to, lidé si stěžovali na jeho jakési nekalé praktiky se sklonem k sadismu a hrubosti, zvláště na pacientkách – ženách. Také jeho minulost byla temná, jako student medicíny byl po vpádu německých vojsk vybrán a deportován do německého koncentračního tábora. Co tam dělal a proč se vrátil domů v naprostém pořádku, ti zasvěcení pouze spekulovali.

Jednou, to už mi bylo asi 14 let jsem si hrála na schovávanou s ostatními dětmi z chat. Vyhlédla jsem si přístřešek právě u chaty rodičů Milánka. Tiše a nehlučně jsem vyčkávala, ani jsem se nehnula. Nenapadlo by mne, že tam schoulená u hranice dřeva vyslechnu něco, co v budoucnu ovlivní mé chování a nejen to…

K tomu místu přišel totiž otec Milánka MUDr. Novák ještě s jiným pánem a nevybíravým způsobem rozebírali zážitky z předešlé společné noci, které byly velice nechutné a pro 14- tileté děvče absolutně nevhodné. Byla jsem v šoku – a otec Milánka se mi dokonale zhnusil. Pánové o mne nevěděli až do poslední chvíle. Pak si mne všimli a já jsem utekla. Od té doby si mě otec Milánka stále nějak prohlížel a měřil a já musím přiznat, že nepříjemné pohledy jsem cítila daleko dříve, než od vyslechnutí té důvěrnosti. Na jisté věci jsem byla od malička dost citlivá a přítomnost jeho otce mi byla vždy nějak nepříjemná – neuměla jsem ten pocit pojmenovat. Daleko později jsem tento moment vyhodnotila jako začátek celého mého složitého příběhu.

Čas ubíhal, z děvčete se stala žena . Nastoupila jsem do zaměstnání, vdala jsem se, porodila dceru a syna, s manželem jsme si postavili hezký domek na kraji města a žili spokojeným životem. Až do chvíle…

Ale než se do líčení pustím, musím předeslat, že jsem měla ve svém životě takové andělé strážné. Bylo to několik skvělých lidí mezi nimi např. jedna velmi empatická, morálně bezúhonná mladá lékařka, říkejme jí Jana , také moji „druzí rodiče „ jak jsem je nazývala, rovněž skvělí lékaři ,manželé Lavičkovi, kteří byli ve věku mých rodičů. Sehrají totiž v mém vyprávění dost velké role.

Čas ale šel, malému byly 3 roky a já nastoupila do práce. Onemocněla jsem banální anginou a musela jsem navštívit svého nového obvodního lékaře. Otevřela dveře do ordinace a polilo mne horko. Za stolem seděl otec mé dětské lásky MUDr. Novák. Jako blesk mi projel hlavou okamžik, kdy jsem jako malá, byla svědkem jeho nechutného rozhovoru s jistým mužem. A zase ten nepříjemný pocit, jako v dětství a zkoumavý jeho pohled nebyl bez odezvy. Po chvíli se mne zeptal, jestli se náhodou neznáme. Moje pravdomluvnost mi možná v tomto případě ale i v jiných mých obdobích uškodila , než naopak. Takže jsem kývla, že ano, z dětství z chatové oblasti. Za totalismu se muselo chodit k lékaři podle obvodu, ne jako dnes, že si můžeme vybírat svého lékaře. A tak já jsem byla nucena chodit k tomuto lékaři dále. Můj zdravotní stav se začal horšit, začala jsem se spadávat a nevěděla proč. Lékař mě z nějakých důvodů vlastně v tomto stavu ponechával, zdálo se , že cíleně. V této pro mne těžké době mi pomáhala jak mohla lékařka Jana, ale také jako by se bála něčeho nebo někoho ? Začala jsem pátrat co se děje. A měla jsem štěstí.

Náhodou jsem se setkala postupně s nejdříve jedním pak více lidmi, kteří mi začali nepřímo a velice opatrně po dávkách v různých časových etapách rozkrývat příběh s hrozivým obsahem. Jednalo se o mého lékaře Nováka, který jak jsem v úvodu uvedla byl velice hrubý se sadistickým přístupem k pacientům, zvláště k ženám a jako by mu všechno procházelo. Ale proč tomu tak bylo?

Nebyl sám, když na něj tenkrát při uzavírání Vysokých škol jako studenta medicíny padlo rozhodnutí, že právě on musí nastoupit do jistého koncentračního tábora v Německu , ale rovněž na jeho kamaráda, také studenta medicíny. Koncentrační tábor byl zaměřen na pokusy s lidmi – zvlášť se ženami. Byli tam i děti, židovského původu. Dodávali jim prý do žil a srdce různé látky a čekali na reakce. Nechali je onemocnět a pak umřít. Pro ně člověk nebyl člověk ale jakýsi materiál …….nelze to vyjádřit slovy. K pokusům se propůjčovali jak lékaři němečtí tak čeští. Také jsem se dozvěděla, že právě kamarád doktora Nováka za nejasných důvodů přišel domů v polovině války z tohoto koncentračního tábora ve výborném stavu, snad jako za odměnu . Všem bylo tenkrát divné, že ho Němci pustili. Tak či tak, jsem si začala vytvářet jistý obraz a navíc jsem nabyla silného dojmu , že jeden na druhého něco ví. A kdo byl vlastně ten jeho kamarád? Byl to v té naší bolševické době velký a mocný pán. Ale to už předbíhám.

Vraťme se o pár let dozadu, kdy jsem ještě neznala jméno tohoto vlivného pána a měla úplně jiné starosti. Můj zdravotní stav byl stále horší a horší, váha klesla na 36 kg a vypadalo to , že vážně umřu. Samozřejmě již v této době celá moje rodina i známí intenzivně pomáhali jak mohli, jak MUDr. Jana tak skvělí manželé Lavičkovi, aby mi zabezpečili nějaká jiná vyšetření. Mělo to odezvu, konečně zjistili moji diagnózu, nastoupila jsem okamžitě na operaci, byla to náročná operace a vzhledem k tomu, že jsem měla tak málo kg a byla již na konci svých fyzických a psychických sil, prakticky jsem skoro odešla z tohoto světa. Ale byla jsem mámou dvou malých dětí a bojovala kvůli nim jak lvice. A podařilo se přežít . Rozhodla jsem se po tom všem podat na obvodního lékaře MUDr. Nováka oficiální stížnost.

Na základě stížnosti, kterou jsem podala jsem byla celkem rychle pozvaná k projednání. Dostavila jsem se na patřičné místo a očekávala, že konečně budu vyslechnuta a spravedlivost zvítězí. Mé přesvědčení umocňovalo i postavení osoby, která měla v mé stížnosti rozhodnout. Byla jsem vyzvána doplnit tuto stížnost ještě ústně. Bez okolků jsem hovořila. Netušila jsem ovšem, kam a hlavně ke komu jsem se dostala ………… Reakce na můj přednes nedala od protistrany dlouho čekat. Ten vlivný pán se na mne obořil a kromě jiného mi i řekl , že stěžovat si na MUDr. Nováka je nepřípustné neboť si nemohu ani představit jak tento člověk lidsky trpěl za druhé světové války v koncentračním táboře, on že to musí vědět, neboť tam byl s ním. A zde moje přímost v jednání co na mysli to na jazyku po druhé udělala své . Reagovala jsem totiž slovy něco v tom smyslu, že si mi nelíbí jak se doktor Novák chová ke mne a i k jiným pacientům a že tam nemohl dělat nic dobrého a že mi nelíbí ani jeho chování a že tam mohli fašistům oba docela pěkně posloužit. Silná slova , která v té době byla jen z mé strany plácnutím do vody, vlastně jsem to ani nemyslela vážně, natož abych to domyslela se všemi důsledky .A to byl ten osudový omyl, druhé strany, která si vysvětlila má slova tak, že jsem pro ní velice nebezpečná osoba a pro mne osudový okamžik, kdy jsem prožívala situace doslova jak štvavá zvěř. Netušila jsem v té době, jak dalece jsem blízko pravdy. Až mnohem později jsem po střípkách poskládala celou mozaiku té hrůzné minulosti.

Nebudu popisovat co všechno se dělo, bylo by to dlouhé, únavné a věřím i pro někoho nepochopitelné. Snad jenom podotknu, že jsem měla z té zanedbané zdravotní péče docela slušně podlomené zdraví a potřebovala jsem často lékařskou pomoci a tak se běžně stávalo, že mne přijali jeden den jako nemocného pacienta a druhý den mě museli propustit , s odůvodněním, že jsem zdravá kolikrát proti své vůli a přesvědčení místních lékařů. Nebudu popisovat, jak moje známá lékařka Jana musela držet doma dvojí zdravotní dokumentaci o mé osobě, protože moje se záhadně stále ze zdravotní karty ztrácela, byla jsem upozorněna, abych si na přechodech dávala dobrý pozor na auta, kolik snah bylo ze mne udělat psychicky nemocného člověka , jak si uměli pro mne přijet když vždy bezvýsledně a čekat před domem i několik hodin, aby mne odvezli tam, kde ztratíte svá úplná práva , kdy se muselo mluvit šeptem, nebo kdy byla naše ulice odposlouchávána, kdy jsem byla tajně ošetřovaná lékařem v noci, aby mi pomohl atd. Ani nemohu vše vypsat, myslím, že by si Ti co by toto četli o mne mysleli, že jsem paranoidní. Bylo to i pro mne úplně nepochopitelné.

Toto všechno se neodehrávalo v rozmezí dnů ani měsíců ale let. Myslím, že v té době běžel italský seriál Chobotnice. Starší generace si ho určitě vybaví. Hodně se tomu podobala. A pak přišla sametová revoluce, cinkaly jsme klíči a drápky té Chobotnice sahaly i několik let po roce 1989. Dokonce jsem měla pocit, jako by se trochu obnovily, snad to souviselo se změno režimu a s obavami co to přinese ? Nevím. Zase jsem se dostala do situace, kdy mi šlo tzv. o krk, zase se bojovalo, tentokrát jsem se musela obrátit i na prezidentskou kancelář , a s jejich pomocí všechno nakonec dobře dopadlo. Dnes žiji, s podlomeným zdravím, nevysvětlitelným pozadím mého osudu , se spousty otazníků, ale úsměv a dobrou náladu, mi to nevzalo.

Na samý závěr mého příběhu se vrátím zase do dětských let, pod přístřešek té chaty , kde jsem byla schovaná vyslechla rozhovor MUDr. Nováka s někým cizím. No už to pro mne nebyl cizí člověk, jako tenkrát , poznala jsem v něm právě jeho nejlepšího kamaráda. Byla jsem okaté děvče s tmavými copánky tak podobné židovskému dítěti a nemohu se znovu zbavit toho nepříjemného pocitu a pohledu doktora Nováka jak se zájmem jeho vlastním si mne prohlíží. Na co asi zrovna myslí. Brr……………“

Na a to je konec . Ta stará paní nechce být jmenovaná a já, která jsem vyslechla daleko víc, než je tu napsáno se jí ani nedivím.

Galerie
2013  dekorace