(Skoro) Kosmonautem

Je 2. listopadu 1943. Ve Zlínské porodnici se narodil malý hoch. Jmenuje se Oldřich Pelčák.

Po nějaké době v Napajedlích se rodina Pelčákova přestěhovala do rodinné vilky v Kyjově. Oldřich v Kyjově vyrůstal, chodil zde na základní školu, kterou zde i dokončil. Po dokončení tehdy pouze 8. třídy byl Oldřich přijat do Střední průmyslové školy strojnické v Uherském Hradišti.

Během studia se Oldřich přihlásil do aeroklubu v Kunovicích. Zde začal létat nejprve na větroních, později už na motorových strojích typu Trenér. Po čtyřech letech studia a úspěšné maturitě byl Oldřich přijat na letecké učiliště v Košicích. Tato škola měla dva útvary, jeden v Košicích a druhý v Prešově, kam byl Oldřich se svými spolužáky poslán jako první třída v tomto novém útvaru. Po ukončení školy v roce 1965 nastoupil jako stíhací pilot do armády jako poručík do útvaru v Píšťanech, kde začal létat na proudových letadlech Mig-15. Po dvou letech v tomto útvaru, byl přeškolen na letouny Mig-21. Tím, že létal na proudových letadlech Mig-21, jej jeho nadřízení přesunuli na letiště v Žatci, kterému se v té době říkalo letiště Korea.

Tady v Žatci si našel svoji nevěstu, se kterou měl později tři děti. Na tomto letišti létal 17 let.

Zanedlouho nastoupil v Sovětském svazu na leteckou akademii v Moninu. Po ukončení v roce 1976 byl utajovaným projektem Interkosmos vybrán na kandidáta pilotovaných letů do vesmíru ze Sovětského svazu. Původně si všichni mysleli, že jde o výcvik na nová letadla Mig-23, která měla přijít. Ale potom, co proběhly všechny lékařské prohlídky se dozvěděl, že jde o lety do kosmu. Spolu s dalšími kandidáty z Československa, Polska a NDR byli přesunuti do Hvězdného městečka, resp. do Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.

Ve středisku probíhaly různé testy, jako například centrifuga. Centrifuga funguje na principu toho, že člověk se posadí do přistroje a ten ho roztočí ohromnou rychlostí, která vytvoří přetížení 8G tj. všechno je 8x těžší. Také ho ve středisku podrobovali zkouškám vestibulárního aparátu.

Vestibulární aparát je malé závažíčko uvnitř lidského ucha. To zajišťuje, že když zavřeme oči, víme, že nahoře JE nahoře a dole JE dole. Ve středisku ho rusové testovali, zda mu po zmatení vestibulárního aparátu není nevolno, resp. ho posadili do křesla, které se hýbalo po třech osách. Křeslo se otáčelo tak rychle, že vestibulár byl zmaten a člověk nevěděl, jestli je nahoře, nebo dole. Tímto testem prošli pouze dva kandidáti, jmenovitě Remek a Pelčák.

V následujících dvou letech se neustále trénovalo na všemožné havarijní situace, například přiblížení dopravní lodi k orbitální stanici.

Po intenzivním tréninku se v Praze rozhodovalo, zda poletí Pelčák, nebo Remek. Ačkoliv měl Oldřich větší zkušenosti s pilotováním letadel, byl vybrán Vladimír Remek. Samozřejmě, Oldřichovi s jeho přiřazeným velitelem Nikolajem Nikolajevičem Rukavišnikovem to bylo líto, ale byli to vojáci, řeklo se „Provedu!“ a odchod.

Oldřicha všichni utěšovali tím, že bude druhé kolo, ale žádné druhé kolo nebylo. Vladimír byl ve vesmíru 7 dní. Po úspěšném přistání Oldřichovi Vladimír předal jeho rukavice a Oldřichovu kyjovskou panenku.

Oldřich se vrátil zpět do Čech a do svých 55-ti let byl stále zkušebním pilotem ve výzkumném ústavu leteckém Praha. Tam se přeškolil na různé typy letadel, jedno z nich bylo L-610, které se nikdy nedostalo do sériové výroby.

V dnešní době je Oldřich v leteckém důchodu, věnuje se především fotografování a chováním domácích zvířat. Občas si zalétá na ultralightech, ale létání už se dlouhodobě nevěnuje. Momentálně pracuje jako poradce pro pojištění a kandiduje do Senátu PČR.

Galerie
Náš tým s panem Pelčákem a s předměty z dob kosmonautiky (30. 8. 2014) Remek a Pelčák na ruském velvyslanectví (2005), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka
Oldřich a jeho velitel Rukavišnikov (1977), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka Synové Oldřich a Miloš, zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka
Oldřich jako zkušební pilot (kolem 1980), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka
Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina

Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina bylo středisko přípravy kosmonautů na let do vesmíru. Bylo založeno v roce 1960 a zrušeno v roce 2009. Nachází se asi hodinu cesty vlakem od hlavního města Ruska – Moskvy. Ve středisku se budoucí kosmonauti připravují na všechny situace, které by se mohly stát jak při vzletu, tak při pobytu na vesmírné stanici, až po přistání. Po roce 2009 byla instituce předána do rukou Roskosmosu. Vycvičovali se zde všichni kosmonauti, kteří letěli nebo měli letět do vesmíru ze států pod vládou komunismu, včetně pana plk. Pelčáka a pana plk. Remka.

1. přílet do CPK (1976), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka Pelčák na trénikovém přístroji (1977), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka
Remek s Pelčákem ve středisku (1978), zdroj: soukromá sbírka O. Pelčáka
Příběh místa

Středisko přípravy kosmonautů vždy bývalo místem pro běžné smrtelníky zapovězeným. Člověk se sem mohl dostat pouze se souhlasem armády. Okolo střediska později vyrostlo městečko, které se jmenuje Hvězdné. Byli zde cvičeni kosmonauti, kteří měli nebo letěli do vesmíru. Člověk si tehdy myslel, že je to normální městečko, ale poté co se zde sjížděly různé vojenské prvky už lidem došlo o co jde. Bylo to normální přípraviště pro kosmonauty a byly zde největší mozky z Ruska a širokého okolí. Zde také vymýšlely rakety, kterými se dostanou do vesmíru.