Zaprodaný ročník 1924

Píše se rok 1924, ve vesničce Brčekoly u Chrudimi se 9. dubna narodil můj dědeček Alois Voráček. Absolvoval povinnou školní docházku a poté docházel i na vyšší školu v obci Chroustovice, kde se naučil základy němčiny, o které se mohl později opřít, ale to bych předbíhal. Na základě Mnichovské dohody 15. března 1939 do Čech přicházejí Němci a nastolují Protektorát Čechy a Morava. Němci potřebují pracovní síly a tak si vyžádají české ročníky 1921 a 1922. Ty následně posílají do tak zvané ,,tot organizace“, pravým jménem Totaleinsatz, neboli organizace pro nucené pracovní nasazení. Boje jsou vyčerpávající, a když Německo začíná válčit i s Ruskem je jasné, že dva ročníky na práci pro říši stačit nebudou. Německo vysílá požadavek tehdejšímu ministru školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuelu Moravcovi se žádostí o poskytnutí ročníku 1924. Emanuel Moravec, horlivý příznivec Německa, se nezdráhá a část svého vlastního národa posílá na nucené práce do Německa. V této části národa byl i můj děda. Byl deportován nedaleko Berlína, do jedné z okolních vesnic. Tam i přes svou mírumilovnou povahu musel pracovat pro válku. Vyráběl letecké motory a napalm, zápalná tekutina užívaná jako zbraň. To vše mělo být utajeno v tamním lese, kde se továrna nacházela. Jednoho dne, když lidé vycházeli po práci z továrny a další lidé do továrny šli, nad nimi proletělo jedno z bombardovacích letadel, které letělo na Berlín. Nezaútočilo na ně, jen letělo blíže k nim, aby prozkoumalo situaci. Posádka letadla podala hlášení o nalezené továrně a dne 21. Června 1943 proběhlo na továrnu bombardování. Závod byl zničen, děda a mnoho dalších, kteří přežili, byli posláni na práci do Berlína, do stejně zaměřené továrny. V Berlíně to bylo mnohem horší. Nálety byly každý den, někdy dokonce i několikrát denně. Děda byl jeden z těch šťastnějších, co to přežili. Nepřežila ale fabrika, kde pracoval ani tábor kde žil. To už na mého dědu bylo moc a tak on a pár známých si řekli, že pojedou domů. Nasedli do vlaku a jeli. Bez povolení se nesmělo cestovat a tak je brzy chytli a zatkli. Poté je zavřeli v Gerlicích na Pevnosti. Tam použil své znalosti v němčině, díky tomu, že se dorozuměl, pracoval tam jako chodbař. To nebylo tak náročné, obnášelo to pouze připravování snídaní, vynášení odpadků a podobně. Postupem času začala být pevnost plnější a plnější, to donutilo Němce odeslat část vězňů do koncentračního tábora Gross-Rosen. Tento transport byl tvořen převážně zběhy, a jelikož můj dědeček byl za zběha považován, tak byl převelen také. V Gross-Rosenu byl nucen do prací v kamenolomu, které byly velmi náročné a vyčerpávající. To byl také jeden z důvodu, proč v Gross-Rosenu zemřelo asi 40 000 lidí z celkového počtu lidí 125000, kteří tam byli. Můj dědeček měl ale štěstí, že padl tamnímu ,,blokmanovi“ do oka a ten ho vzal na práci do Bahnhof komanda, neboli komando, které mělo na starosti vykládání a nakládání vlaků. To mu výrazně pomohlo přežít v daných podmínkách, protože práce nebyla tak náročná a taky ne tak hlídaná, což bylo důležité, protože v kamenolomu se mu mohl stát úraz kdykoliv a i bezdůvodně. Postupem času se i Gross-Rosen zaplňoval, hlavně kvůli transportům z Osvětimi. A tak někteří vězni museli být převezeni dál. Můj děda byl převezen do Breslau (nynější Vratislavy v Polsku) do utečenského tábora. Tam byl silný nedostatek jídla a hygieny. Mužnost a silný žaludek mu přinesly štěstí. Byl mu svěřen úkol, aby odnesl mrtvou ženu na hřbitov a on ho zvládl. Díky tomu, mu byla mu přidělena práce vyvážeče žump, což mu s prací přinášelo i jídlo ve vojenské kuchyni, které bylo o mnoho vydatnější, a mohl to tam díky tomu vydržet ve zdraví. Rudá armáda se už pomalu, ale jistě blížila na Berlín, načež Němci svolali vězně, kteří měli kopat zákopy a stavět barikády. Když už všem bylo jasné, že fronta přijde do Berlína, rozhodl se děda a další, že Berlín opustí. To se díky zmatkům a už velmi špatné organizaci Německa daří a děda se oklikou dostává domů.

Zdroje:

1)www.wikipedia.org

2)www.obetiahrdinove.cz

Galerie
Plot táboru, Gross-Rosen, 2008 Model táboru, Gross-Rosen, 2008
Kuchyň, Gross-Rosen, 2008 Kuchyň, Gross-Rosen, 2008
Pec na spalování mrtvol, Gross-Rosen, 2008 Pracoviště, Gross-Rosen, 2008
Pracoviště, Gross-Rosen, 2008 Brána Gross-Rosen, 2008
Základy budov, Gross-Rosen, 2008 Alois Voráček s průvodcem a dalším návštěvníkem, Gross-Rosen, 2008
Alois Voráček s průvodcem v ubytovně, Gross-Rosen, 2008 Alois Voráček v ubytovně, Gross-Rosen, 2008
Alois Voráček před táborem, Gross-Rosen, 2008