Životní příběh Ireny Krškové

Moje první setkání s paní Irenou Krškovou proběhlo díky natáčení videa do soutěže Příběh 20. století. Již nyní vím, že tohle setkání nebylo poslední. Zaujala mne nejen jako pedagog, ale především jako člověk. Ráda bych se o ní i v budoucnu dozvěděla další informace. Je to neuvěřitelně zajímavý člověk, který má chuť do života a vyzařuje z ní mnoho pozitivní energie.

1. Mládí a život

Paní Irena Kršková, rozená Buržaková se narodila v roce 1932 v Hlinsku u Lipníka nad Bečvou. V roce 1938 se rodina přestěhovala do německého Potštátu pro její nucenou docházku do německé školy. Manželství rodičů bylo česko – německé. Otec byl německé národnosti a Hitler proto určil německou návštěvu školy podle otce. Otec však určil českou výchovu doma. Díky tomu, uměla plynule německy i česky i číst a psát. Později se naučila i rusky a anglicky. Když nastupovala na další školy, nesměla přiznat, že její otec je německé národnosti, protože by ji nikam nepřijali. Díky tomu, že se za svobodna jmenovala Buržaková ji nikdo nepodezříval z němectví. Hudební talent měla v krvi, téměř každý v její rodině obou rodičů hrál na hudební nástroj. Mě zaujala historka, ve které popisovala, jak musela improvizovat. Řekla „když, po odsunu Němců, jsem seděla ve14 letech poprvé v kostele varhan a paní kostelnička mi řekla, když zazněl zvonek na začátku mš:“hraj!“, tak jsem nevěděla co, a ona, že něco.“ Už tohle samotné vypovídá o tom jaká paní Irena Kršková je. Ve zkratce se tedy jedná o ředitelku a zakladatelku ZUŠ Potštát, autorku a vydavatelku hudebních pomůcek, vydavatelku neperiodického tisku s tematikou historie Potštátska, překladatelku historických publikací z němčiny, autorku písní pro děti, zaměstnavatelku koordinátorky dětských pořadů Od dětství zpívala nebo vedla pěvecké sbory doma a všude kde působila. Byla vyhledávanou klavírní korepetitorkou. Zakladatelkou zácvikových víkendů „Potštátský houslový klíč“.

2. Studium

Po základní školní docházce, se rozhodla studovat jazyky. Po roce nastoupila na pětileté olomoucké pedagogické oddělení pro přípravu kandidátů ke státní zkoušce na konzervatoři v Brné. Aby měla na studium, které ji rodiče nemohli platit, hrála na tanečních zábavách o sobotách a o nedělích učila žáky na akordeon a klavír. V letech 1968 – 72 vystudovala dálkově obory hra na klavír a vedení sboru s vyznamenáním.

Absolvovala stáže u samotného Carla Orffa v rakouském Salzburgu 1966, u Zoltána Kodalyho v Maďarsku 1997, kde studovala jejich nové metody výuky hudební výchovy. Vedení a doprovody pěveckých souborů bylo součástí jejího mimoškolního a životního osudu od dětství. Byla vyhledávanou klavírní korepetitorkou.

3. Pedagogické působení

Jako učitelka hudby a zpěvu nastoupila 1954 na Hudební školu v Uničově. Později v Olomouci a po 1,5 letém léčení TBC kolena přešla na Lidovou školu umění v Hranicích, kde působila i během zakládání a vedení její pobočky na Potštátě až do jejího osamostatnění v roce 1990. Do důchodu odešla 16. srpna 1993. I v důchodu připravuje adepty na přijímací zkoušky středních a vysokých odborných škol.

3. Manželství

Asi k nejšťastnějšímu období jejího života patří manželství s PhDr. Ivanem Krškou, archivářem a historikem Hranicka a Lipenska, v roce 1970. Popisovala nám, jak si posílali dopisy během jejích lázeňských pobytů, čemuž dnešní doba SMS zpráv a e- mailů dnes tak nepřeje. Po jeho smrti začala vydávat jeho historické články a sama začala překládat a podle zájmu občanů vydávat německý Heimatbuch po jednotlivých obcích Potštátska. Dr. Krška spolupracoval také se základními školami a psal kroniky. Dnes je to úžasná sbírka, ve které se dozvíte mnoho důležitých informací jak o lidech z Potštátů a také o historii měst. Ke zhlédnutí určitě stojí i část, která je věnována pověstem.

4. Založení ZUŠ Potštát a tvorba pomůcek

Založit ZUŠ Potštát se už pokoušel houslista olomoucké opery brzy po válce, ale hned z toho sešlo. Irena Kršková byla jediná, které se to podařilo. Bylo to hlavně proto, že učila děti hudbě a sborovému zpěvu od 13 let, později i soubory a sbory dospělých. Pokračováním bylo založení hranické pobočky Základní umělecké školy a samostatné ZUŠ v Potštátě a tak obohatit hudební život Potštátu, jako starobylého, i když malého města i s okolím. Město se tak stalo zajímavým i pro mladé rodiny, že je zde a v okolí v Partutovicích, Olšovci a Stříteži nad Ludinou zajištěna hudební výuka hry na nástroje s ojedinělými pomůckami pro hudební výchovu a nauku Ireny Krškové. Přípravu na založení pobočky v Potštátě iniciovala Irena Kršková, tehdy hranická učitelka, provedením hudebního průzkumu v Potštátě, který vedl k založení přípravného oddělení v únoru 1964. Od 1. září začalo vyučování na akordeon, zobcovou flétnu, klavír, housle a samozřejmě sborový zpěv. Úvazek se na potštátské škole začal postupně zvyšovat, od roku 1970 vzniklo i dechové oddělení s vynikajícím dechovým souborem. Trvalo celkem 10 let, než se ZUŠ Potštát vypracovala na úroveň, která se mohla rovnat jiným uměleckým školám. ZUŠ Potštát dosáhla také několika úspěchů, tím největším pro paní Krškovou je vystoupení s 90 žáky na Pražském hradě v roce 1990. Hudební pomůcky začala Irena Kršková vytvářet již v prvním roce svého pedagogického působení pro snadnější pochopení obtížné teoretické látky, leckdy ji inspiroval dotaz žáka. Zaujala mne věta „každý žák mě něčím inspiroval.“Nevím proč, ale i teď při psaní mám „husí kůži“ asi je neuvěřitelné, jak se někdo dokáže vcítit do člověka, protože každý jsme jiná osobnost a paní Kršková to dokázala právě tímto činem. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela „šlapací noty,“ které fungují tak, že když se zpívá písnička, žák šlape po jednotlivých notách, právě jestli jsou půlové, celé, atd. Velmi zajímavé jsou také magnetické noty. Její pomůcky se v dnešní době používají nejen v tuzemsku, ale poslední objednávka přišla až z Lucemburska. Vědí o nich nebo je používají nejen umělecké školy, ale i obyčejné mateřské a základní školy. Také adepti a studenti odborného studia.

5. Ocenění, přínosy

Začnu seznamem ocenění paní Ireny Krškové.

V roce 1984 a 1986 vyhrála soutěž pedagogické tvořivosti. V roce 1987 byla oceněna Čestným uznáním vlády ČSR. Za soubor pomůcek byla oceněna v roce 1993 stříbrnou medailí Jana Ámose Komenského v Aule Karolína v Praze. V roce 2002 vyhrála v soutěži Schola Nova za magnetické noty. Je členkou Síně slávy pořadu „Krása zralého věku 2009“. V roce 2012 se stala“ Pedagogem roku Olomouckého kraje“. V tom samém roce se stala první „Čestnou občankou města Potštát“. Dodnes se stává cílem bakalářských a magisterských diplomových prací na uměleckých školách. Od roku 2002 je organizátorkou, spolu s zdejšími školami, zácvikového hudebně výchovného víkendu „Potštátského houslového klíče“ pro učitele, studenty a zájemci z celé republiky. Letos obdržela za celoživotní práci čestné uznání „Senior roku 2014“ v Praze.

Ve vědomí občanů, učitelů a nespočetných žáků se zapsala trvale jako učitelská osobnost, trvale oddána výuce hudbě a zpěvi.

Galerie
Seniorka roku Irena Kršková Rodina Marie, rozené Klesnilové a Ferdinanda Buržakových s dětmi Irena uprostřed, dvojčata Anna a Marie v roce 1938
1984 – beseda            s nejstaršími občan sedící: Gisela Glácová, Blanka Podešvová, Irena a Ivan Krškovi stojící: Miroslava Glácová, provd. Hynčicová, Helena Skříčilová, Alena Cvešperová,  Jitka Friedlová, Renata Nevřelová,  Stanislava Cvešperová r. 1995 - vystoupení u příležitosti slavnostního otevření  nové školy ve Stříteži n.Ludinou
Ženský sbor – část 1959 – vítání dětí v Potštátě 2. řada zprava Irena Buržaková s maminkou Irena Kršková ve své současné, učitelské kariéře
Potštát

První zmínky o osídlení Potštátska je nutné počítat až na přelomu 13.-14. století. První obyvatelé byli německého, ale i českého původu. Využili především vhodné polohy, neboť tudy vedla cesta do Opavy a dále do Polska. Poté se na Potštétském panství střídali majitelé například olomoucký biskup Kondrád. V druhé polovině 14. století přešlo do rukou pánů z Kunštátu a Poděbrad. Šťastným obdobím bylo 18. století, kdy Potštát patřil rodu Walderode. Velký rozvoj průmyslu dosáhlo město v 19. století. V roce 1860 byla založena hedvábnická továrna Flemmich.

Potštátsko je zajímavé jak svojí krajinou, tak architekturou. Nachází se zde Potštátský zámek. Právě v tomto městě, vznikly dodnes moderní a používané hudební pomůcky. V městě je založena mnoho kulturních spolků a obyvatelé jsou zde velmi milí a přátelští.

Příběh místa

Nejvíce mne zaujal příběh poslední hraběnky Walderode. Hraběnka byla velmi uzavřená. Jejími společníky byli dva malí palácoví psi. Tvořili nerozlučnou trojici. Krátce po její smrti zemřeli i její pejsci steskem. Z úcty k samotné hraběnce byli oba její společníci pohřbeni společně s ní do rodinné hrobky, která se nachází na Potštátském hřbitově.