Vzpomínky na Liberec 1968 a život poté

O soutěži, která se zabývá zaznamenáváním historie od neznámých svědků, jsem se dozvěděla na začátku zimního semestru 2015 na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ihned mě napadli dva lidé, z mého rodného Liberce, kteří by mi mohli o svých zážitcích vyprávět. Nakonec jsem se rozhodla udělat rozhovor s panem Vratislavem Cvejnem, otcem mé spolužačky ze ZŠ.

Pan Vratislav Cvejn se narodil 19. 07. 1950 v Liberci. Dětství a rané mládí prožil v městské části Hanychov.

Na 21. srpen 1968 vzpomíná pan Cvejn navzdory trpkosti toho dne s lehkým úsměvem. Příběh začíná probuzením 21. 8. 1968 okolo 4. hodiny ranní, kdy byl celý Liberec probuzen ze spánku hlukem motorů letadel (Antonů). Tatínek pana Cvejna vyběhl ven podívat se co se děje, stejně jako všichni ostatní. Nikdo přesně netušil, co to vlastně znamená. Každého však přepadla děsivá představa další války.

Tatínek pana Vratislava šel toho dne do práce a maminka byla toho času v nemocnici. Jelikož byly prázdniny a žádný z rodičů nebyl doma, rozhodl se pan Vratislav jet se do města podívat. Vzal kolo a nejprve se chtěl stavit pro kamaráda, kterého však doma nezastihl. Rozhodl se jet tedy do města sám.

Ve městě narazil na kolonu spojenecké armády, která jela především v tancích. Touto kolonou se chvíli na kole i proplétal. Když se vracel okolo budovy Okresního národního výboru (ONV), ozvala se z náměstí střelba, při které zahynulo a bylo smrtelně zraněno celkem devět osob. Ze strachu se pan Vratislav raději přikrčil pod mostem, pod kterým projížděla nekončící kolona tanků a náklaďáků spojenecké armády. Jeden z ruských vojáků, který nevěděl, co přesně stojí za výstřely z náměstí, vylezl z náklaďáku se samopalem a nejspíše kvůli zjednání respektu začal pálit na budovu ONV. Vše se odehrálo přímo před očima pana Vratislava. Ten proto raději místo urychleně opustil.

Později téhož dne se však vrátil s fotoaparátem a vyfotografoval si kulky uvízlé ve fasádě ONV. Fotky, které ten den pořídil, si sám doma v koupelně vyvolával. Fotek se dělalo více kopií, aby si je s kamarády po začátku školy mohl vzájemně vyměnit a povyprávět si při tom, co kdo zažil. Později z těchto fotek vytvořil album. V následujících letech sice s manželkou uvažovali, že toto album spálí, naštěstí to nikdy neudělali.

V té době se začaly po celém Liberci objevovat výtvory lidové tvořivosti, nápisy psané v různých jazycích, na starých prostěradlech a vyvěšované kde se dalo. Vesměs všechny odkazovaly okupanty k návratu domů, a zároveň měly pobavit občany Liberce, např. „Lenine vstávej, Brežněv se zbláznil.“ Stejně tak se i strhávaly směrovací cedule na silnicích, aby okupanti nevěděli, kde jsou, a začaly se vyvěšovat nové cedule se směrovkou zpátky do jejich domoviny. Pan Cvejn se také zúčastnil vyvěšování již zmíněných prostěradel. Jak však uvádí, nápisy nikdy nepsal ani nevymýšlel, pouze je s bratrem vyvěšoval.

Pan Vratislav i jeho paní podědili po rodičích křesťanskou vírou. Právě víra v jejich životech jim přinášela nemalé těžkosti v době komunismu, navzdory všem útrapám se jí ale nevzdali. Jak sám pan Cvejn říká, drželo je hlavně společenství věřících lidí, jehož byli členy. Toto společenství se scházelo na faře u kostela sv. Antonína na malém náměstí. Některých schůzek se účastnil i tajný kněz, páter Bárta, který byl však nepohodlný pro režim a několikrát i zavřený. Skupina věřících se na svých schůzkách zabývala učením Hnutí fokoláre, což je moderní žití evangelia. Brzy se však začali zabývat čtením Slova života. Na faře se scházeli ještě dva roky po 68´. Když už se nemohli nadále scházet na faře, rozhodli se i nadále udržet skupinu v chodu. Začali se proto scházet po domácnostech farníků.

V roce 1975 odkoupili manželé Cvejnovi polovinu domu od pana Petra, který býval kostelníkem u sv. Antonína a později se živil jako pošťák. Na pana Petra vzpomíná pan Cvejn, jako na velice pozoruhodného člověka, který se ve svém volném čase věnoval přepisováním a šířením nelegálních tiskovin. Pan Vratislav vzpomíná, že pan Petr po své občanské práci vzal 8-10 kopíráků, vložil je na sebe a začal přepisovat texty, pomalu úder po úderu, dlouho do noci.

Skupina věřících se často scházela i doma u Cvejnových. Většiny schůzek se samozřejmě účastnil i páter Bárta. Schůzky se konaly každý týden, vždy ve stejný čas. Právě kvůli těmto schůzkám, jejich pravidelnosti a kamarádství s lidmi, kteří byli pro režim nepohodlní, byly jejich schůze monitorovány, pod okny parkovalo v době schůzek černé auto. Nejednou byli oba manželé svými příbuznými a známými nabádáni k opatrnosti. Několikrát se v kostele setkali i s lidmi, kteří se za každou cenu snažili do skupiny dostat, ale nikdy se jim to nepovedlo, poté většinou zmizeli stejně rychle, jako se objevili.

Naštěstí byli manželé Cvejnovi pod ochranným pláštěm Panny Marie, jak pan Cvejn dodává, a díky tomu nebyli nikdy zatčeni ani podrobeni domácí prohlídce či výslechu. Pan a paní Cvejnovi projevili velkou odvahu, když se rozhodli dokumenty a fotografie z roku 1968 nespálit a tím je zachovali pro budoucí generace. Já jsem velmi ráda, že můžu příběh jejich občanské statečnosti předat dál a že jejich vyprávění bude dochováno.

Galerie
Protesty lidí nápisy - lidová tvořivost4
nápisy - lidová tvořivost3 nápisy - lidová tvořivost2
nápisy - lidová tvořivost Kulky ze samopalu ve fasádě ONV
Směrovací cedule Seznam zrádců u paty radnice
Fotka Ludvíka Svobody na liberecké radnici Horolezci věšící černý prapor na věž liberecké radnice
Černý prapor na liberecké radnici Čestná stáž u památníku obětí u paty radnice
Info o pohřbu obětí Nápisy na troskách podloubí
Trosky libereckého podloubí Album - úvodní strana
Manželé Cvejnovi dnes Ruský tank v podloubí
Kolona tanků spojenecké armády Album s fotkami z roku 1968
Liberec

Náměstí Dr. Eduarda Beneše, Liberec (tank v podloubí)

Sokolovské náměstí, Liberec (v příběhu uveden lidový název „malé náměstí“; kostel sv. Antonína a fara)

Sokolská ulice (kolona tanků a střelba na budovu ONV)

Fasáda budovy ONV Tank ničící podloubí na náměstí Dr. Eduarda Beneše
Kolona tanků v Sokolské ulici, na obrázku vlevo - budova ONV
Příběh místa

v Sokolské ulici došlo ke střelbě na budovu ONV a pod mostem (Rumjancovova ul.) který přes ulici vede s schovával pamětník a sledoval střelbu.