Neblahý osud velkostatkáře

Komunistický režim se podepsal na mnoha tvářích českého národa. Nehledě na profesi a společenské postavení, mnoho Čechů veřejně hrdinně vystupovalo proti režimu, např. podepsáním protikomunistické ligy. Takový případ byl i Otakar Havlík z Drhovic. Jeho příběh vypráví vnuk Jiří Záhora.

Otakar Havlík se narodil 30. prosince 1892 v Benicích u Benešova, kde prožil dětství. Teprve až v jeho 29-ti letech se s rodinou přestěhoval do Drhovic, nedaleko Tábora, kde otec, Jan Havlík (*1863), koupil hospodářství. Rozsáhlý statek s velkým množstvím dobytka, prasat a koní později věnoval právě synovi Otakarovi a dceři Ludmile Čapkové (*1891) koupil zámeček v blízké vesnici Meziříčí.

„Můj dědeček byl opravdu charakterní a autoritativní muž, navíc byl příkladným vzorem hlavy rodiny – zabezpečení jejích členů bylo pro něj vším,“ vzpomíná na něj vnuk Jiří. Zvláštní postavení měl i v obci. Důkazem toho, jak ho lidé uznávali, bylo i to, že jej, ač nebyl zvěrolékař, volali k porodům koní a krav. Taktéž navázal na rodinnou tradici a stal se členem Selských jízd, sdružení mj. vlastenecky laděné, vystupující proti komunismu. Od roku 1933 až do roku 1945 byl dokonce okresním náčelníkem Selských jízd.

Rok 1951 byl pro Otakara osudným. Komunisté vyhnali rodinu Havlíkovu ze statku, která se záhy uchýlila na zámek v Meziříčí. „Mě byli tři roky, bratru Otovi byl rok, když nás vzala teta na zámek“. Mezitím byl Otakar přinucen k přiznání vykonstruovaného obvinění z vlastizrady a odsouzen na deset let. Po roce jej ale propustili z důvodu pokročilé rakoviny plic, které bohužel brzy na to podlehl.

Zámeček Ludmile Čapkové byl taktéž zabaven, avšak mohla zde spolu s jejím synem Jiřím Čapkem (*1914) a Havlíkovými nadále bydlet. V té době byl zámek opravdu rozsáhlým sídlem, obklopeným parkem se vzácnými dřevinami. Za Jiřím Čapkem, známým režisérem, hercem a scénáristou s pseudonymem Jiří Roll, sem jezdily slavné osobnosti, jako byl např. skladatel Oskar Nedbal, písničkář Karel Hašler, herec Eduard Kohout nebo sběratel lidových básní Karel Weis.

Jiří se oženil v roce 1972 a přestěhoval do blízké vesnice Dražice, kde pracoval v JZD. Na statek však nikdy nezapomněl. Spolu s bratrem Otakarem si o něj po revoluci zažádali a v roce 1993 byl statek a k němu patřící lesy vráceny rodině v restituci. Statek byl však zdevastovaný a dodnes se jej nepodařilo dát úplně do pořádku.

Podle slov obou bratrů však úsilí vložené do oprav majetku dědečkovi dlužili, ať už kvůli jeho odhodlání veřejně vystupovat proti nelidskému režimu, či kvůli jeho lásce k rodině.

Galerie
Drhovický sčítací arch z roku 1921, tedy rok nastěhování Havlíkových na statek Zámek v Meziříčí v padesátých letech
Otakar Havlík poslední chvíle na statku- Jiří Záhora (vzadu) se svým bratrem- rok 1951
Meziříčí rok 1954- Otakar Havlík s ženou, dole zleva: bratr Jiřího Záhory, Jiří Záhora a sousedovy děti Jiří Záhora v Meziříčí (již po vystěhování ze statku - rok 1952)