Osudné rádio

Ráda bych vám vyprávěla příběh, který se dotkl rodiny mého dědečka a odehrál se za II. světové války.

V té době patřil mému pradědovi dům, kde bydlely ještě další dvě rodiny. Jedna z nich byla rodina Františka Ryšavého. Pan Ryšavý pracoval jako rádio opravář a dalo by se o něm říct, že měl zlaté české ručičky.

V době války Němci zakázali pod trestem smrti poslouchání zahraničních rozhlasů, které se vysílaly na krátkých vlnách. Dokonce na každém rádiu musel mít každý kartičku s: „Pamatuj, pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo smrtí.“ Z radiopřijímače byly instalací odstraněny krátké vlny. Mnoho lidí zajímalo, jak II. světová válka probíhá, a to se mohli dozvědět v zahraničním rozhlase. Ale potřebovali zprovoznit vysílání na krátkých vlnách. Pan Ryšavý vymyslel součástku, která toto umožňovala. Tuto součástku po přemlouvání vyrobil sobě i svým přátelům, mezi něž patřil i můj praděda, pan Jindřich Šmoldas. Když se tato součástka zasunula do radiopřijímače, dalo se již poslouchat na krátkých vlnách.

Bylo to velmi nebezpečné, poslouchání se museli snažit zamaskovat.

„Když můj otec ten zahraniční rozhlas poslouchal, tak ho zabalil do peřin a dal k němu uši, aby to nebylo slyšet a nikdo ho neudal.“

Jenže někdo udal gestapu pana Ryšavého, že vyrábí tyto součástky. Gestapo vydalo rozkaz protektorátní policii, aby ho zatkli. Z domu ho odváželi čeští policisté vlakem a říkali mu: „Franto, my tě vezeme na gestapo do Olomouce, vyskoč z vlaku, uteč! My nějak uhrajeme, že jsi nám utekl.“ Jenže pan Ryšavý byl názoru, že potrestání skončí třeba pokutou, a proto zůstal ve vlaku. Dovezli ho do Olomouce, kde byl vyslýchán a později deportován do Prahy do Pankrácké věznice (tzv. pankrácká sekyrárna).

V Pankrácké věznici byl opět tvrdě vyslýchán. Mučili ho, aby přiznal, komu dalšímu tuto součástku udělal. Ale naštěstí zůstal pan Ryšavý neuvěřitelně silný a nikdy jim nic neřekl. Tím zachránil život mého pradědy i mnoha dalších. Jenže svůj už zachránit nemohl, byl odsouzen k popravě setnutím gilotinou.

Pan Ryšavý poslal domů telegram, kde psal o celé události a o trestu smrti. Jeho žena dělala vše pro jeho záchranu. Společně se svými známými se dostavila do Prahy na gestapo, kde prosila o jeho milost. Němci milost zamítli. Paní Ryšavá se tedy vrátila domů, podala oficiální žádost o milost a čekala na její vyřízení.

Pankrácká sekyrárna

Pankrácká sekyrárna byla oficiálně vybudovaná dne 15. dubna 1943. Byla složená ze tří místností. Zasedací místnost, popravčí místnost a rakvárna. Tyto místnosti byly bíle vykachlíčkované. Popravčím byl Alois Weiss, který měl jednoho německého pomocníka a tři české. Gilotinou popravovali každé úterý a čtvrtek.

Ráno, dne 4. 4. 1945 byl pan Ryšavý předveden spoutaný před státního zástupce a ten mu sdělil tuto větu: „Jménem Vůdce a říšského protektora se vaše žádost o milost zamítá a zároveň vám oznamuje, že rozsudek bude vykonán dnes po 16. hodině.“ Následně byl odveden do přípravné cely, kde mohl napsat svůj dopis na rozloučenou. Po 16. hodině byla poprava vykonaná.

O úmrtí pana Františka Ryšavého se všichni dozvěděli na plakátech a v rozhlasu. Týden poté, došel paní Ryšavé dopis s udělením milosti…

Panu Ryšavému bylo necelých 33 let (narodil se 13. 4. 1912). Bez něho zůstala jeho žena sama s čtyřletým Jendou a šestiletou Evou. S jejich výchovou jí pomáhal bratr pana Ryšavého.

S Němci měl zkušenost i můj děda Vladimír

Těsně před koncem války, kdy bylo dědovi 10 let, byla v Litovli umístěna mládež Hitlerjugend. Bylo jich tam okolo stovky. Bydleli v bývalém klášteře. Když šli okolo české děti, včetně mého dědy, mládež z Hitlerjugend jim házela peníze, jakmile je začaly české děti sbírat, tak z kláštera vyběhli již starší osmnáctiletí kluci z Hitlerjugend a začali je pronásledovat. Děda nestačil utéct, tak ho chytli pod paže a vedli jako vzpurného odpůrce zpět do kláštera. Naštěstí potkali cestou paní, která dědu znala. Děda ji prosil o pomoc a řekl co se stalo a ta těm klukům začala německy rozmlouvat, ať ho pustí. Když to nepomáhalo, tak jim začala německy nadávat. Ti nakonec dědu pustili a děda rychle utíkal domů…Co by se mu stalo?

Jméno pana Ryšavého je na jeho počest vytesáno na památník pod Litovelskou radnici.

Vypracovala: Inka Saparová

Použité zdroje:

http://www.fronta.cz/dotaz/trest-smrti-za-poslech-ciziho-rozhlasu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pankr%C3%A1ck%C3%A1_sekyr%C3%A1rna

Galerie
Pan František Ryšavý. Zdroj- Fronta [online]. 2010; [cit. 2010-07-25]. Dostupné z: http://www.fronta.cz/dotaz/trest-smrti-za-poslech-ciziho-rozhlasu nahrávání rozhovoru
Pamětní deska, u litovelské radnice