Téměř obyčejný příběh pro mě neobyčejného člověka

Ráda bych se s vámi podělila o příběh svého dědy – Ing. Václava Lukavce, který pro mě moc znamená a mám ho moc ráda. Jeho příběh se vám na první pohled možná nebude zdát ničím neobvyklý a možná i trochu obyčejný, ráda bych vám jím ale ukázala to, že i přesto, že 20. století bylo velmi těžké období, a jeho život nebyl také vždy lehký, nezažil v něm jen špatné věci. Zažil spoustu zajímavých věcí a potkal svou osudovou lásku Magdu, díky čemuž vlastně existuji i já, ale o tom později. Doufám, že vás jeho příběh zaujme tak, jako mě.

Dětství:

Václav Lukavec se narodil 7. srpna 1938 v porodnici v Praze. Hned po narození se ale vrátil zpátky do Kutné Hory, kde měla jeho rodina vilu, ve které žili společně s rodinou Landsmanových, která se starala o údržbu domu a úklid. Pan Landsman – domovník, také zatápěl v kotli a malý Vašek si hrál s jeho dvěma dětmi, se kterýma si i přesto, že byly o něco starší, celkem rozuměl. Jeho otec, také Václav Lukavec, byl praktickým lékařem. Jeho ordinace byla přímo ve vile a často, třeba na Vánoce, se stávalo, že musel za pacienty a vracel se domů až pozdě, což znamenalo odložení Štědrovečerní večeře a také rozdávání dárků a to Václav špatně snášel.

Když v roce 1939 Němci obsadili Československo, Václav, přestože byl ještě malý, cítil, že něco není v pořádku už kvůli tomu, že se i v poměrně klidném městečku Kutná Hora objevili němečtí vojáci, kteří se chovali nepřátelsky vůči obyvatelům. Válku jako takovou si Václav ale uvědomil až v roce 1942 (3 roky), kdy byl spáchán atentát na Heydricha. Jeho rodiče už tehdy říkali, že to je jedno z nejtěžších období jejich života. Dobře si vzpomíná, jak nad jejich domy létala britská a americká letadla, která dělala nálety na města Kolín a Pardubice.

Václav chodil jako každé dítě do školy. Pravidelně navštěvoval obecnou školu v Kutné Hoře, která byla zvláštní tím, že byla při učitelském ústavu, takže se tam vyučovali starší studenti na učitele. V době okupace nebyly téměř žádné učebnice, takže se v první třídě učili číst podle textů natištěných psacím strojem na čtvrtkách. Později, když už trochu číst uměli, četli z knihy „Babička“. Ostatní předměty se učili podobným způsobem.

Když měl Václav jít do páté třídy, byl Lindnerův učitelský ústav se základní školou zrušen a děti musely přestoupit na jiné školy.

Prázdniny:

Václavovi prarodiče bydleli a pracovali ve Studené na Moravě, kde vlastnili továrnu na zpracovávání masa. Další dvě vybudovali v Krahulčí a na Rozkoši, kde se vyráběly plechové obaly na konzervování a uskladňování masa.

Babičku a dědečka obvykle navštěvovali o prázdninách, na Vánoce a občas i v průběhu roku. O letních prázdninách jezdili často na Rozkoš, což byla osada blízko Strmilova, kde Václavův dědeček zakoupil někdy kolem začátku 2. světové války starou zemanskou tvrz na hrázi rybníka Hejtman, kde se dalo po opravě ubytovat třeba 20 členů jejich rozsáhlé rodiny, neboť Václavova maminka měla 4 sourozence.

Václavův tatínek vlastnil auto, takže pokud měli benzín, který udělovali Němci na příděl, jezdili autem. Někdy pro ně ale jezdilo auto ze Studené, které jezdilo na dřevoplyn. Mělo vzadu přidělaný kotel, do kterého se přikládaly rozsekané bukové špalíčky a v kotli s nedokonalým spalováním se vytvářel plyn, který poháněl auto. Václav velice špatně snášel zápach, který potom byl v autě a často zvracel.

Tou dobou ještě nejezdilo po silnicích moc aut a tím pádem Němci mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou kontrolovali každé auto, jestli neveze nějaké zbraně nebo cizí lidi. Václav měl z těchto hlídek strach, protože když se vraceli od babičky za tmy, často usnul a probudilo ho, jak vojáci svítili baterkou do auta, když ho kontrolovali. Na hlavách měli zvláštní helmy a na krku se jim houpaly kovové přívěsky, aby každý věděl, že patří k vojenské policii a v rukou drželi pušky.

O prázdninách se u babičky scházela celá rodina, kde se Václav setkával s bratranci a sestřenicemi, kteří byli o 5-6 let starší než on a měli ho obvykle jako objekt zábavy. Často si chodili hrát do starého parku, kde byl uprostřed pomník, na jehož vrcholku stál pohár, o kterém starší děti říkaly, že je tam pochován penězokazec „Pan Lang“ a hlídá tam svůj ukrytý poklad. Jednou Václava postavily k pomníku a řekly mu, že pokud se pohne, Pan Lang si ho odnese. On tam stál a bál se jen pohnout, děti na něj zapomněly a vzpomněly si na něj, až když se vrátily domů. Po roce 1948 takovéto prázdniny ale skončily, protože došlo ke znárodnění a Václavovu dědečkovi byl sebrán všechen majetek.

Aby tedy nemuseli trávit víkendy a prázdniny jen v Kutné Hoře, koupili si rodiče Václava v roce 1949 chatu kousek od rybníka Katlov a asi 18 km vzdálenou od Kutné Hory. V té době měl Václav již dva sourozence – Bělu a Jednu, dvojčata. Na Katlově bylo hodně dětí, se kterýma si Václav velmi rozuměl a užívaly si spolu spoustu zábavy. Chodili na žně, Václav se tam naučil hrát volejbal a na schovávanou, kterou bylo zvykem hrát ve večerních hodinách. Hráli nejen děti, ale i jejich rodiče. Taky se tam pořádaly slavné táboráky, na které se sjíždělo i spoustu lidí z vedlejších osad. Když bylo teplo, koupali se v rybníce Katlov a bylo zvykem, že se muselo umět plavat už od útlého věku, což přetrvalo dodnes, když Václav s mojí babičkou, naučili všechny svoje vnoučata plavat.

Střední škola:

Od roku 1949 začal Václav navštěvovat střední školu, která v té době nahrazovala osmiletá gymnázia a rozbourávala tím celý školní systém. Václav měl naštěstí štěstí, že měli dobré učitele, které si pamatuje až dodnes. Po zavedení školních reforem patřil také mezi první, kteří museli absolvovat tzv. závěrečné zkoušky, což byla v podstatě taková malá maturita, kde se dělaly jak písemné tak i ústní zkoušky.

Další z reforem bylo, že místo gymnázií byla jedenáctiletá střední škola. Ti, kteří měli po celou dobu studia na střední škole výborný prospěch, mohli místo do deváté třídy 11-tiletky jít přímo do desáté třídy. Václav s tím měl ale problém, protože neměl tzv. „dělnický původ“. Nakonec se na školu dostal s výraznou pomocí svých tehdejších učitelů a nastoupil do desáté třídy. Toto se odehrávalo v období největších represí a i jeden z Václavových bratranců byl zavřen za účast ve skautském oddíle. Václav odmaturoval za dva roky po absolvování jedenáctiletky.

Sportovní aktivity:

V době, kdy Václav navštěvoval střední školu a jedenáctiletku, také začal hrát závodně košíkovou a se svými spoluhráči se stali přeborníky Středočeského kraje. Na základě tohoto vítězství hráli i celostátní ligu.

Po uplynutí dorosteneckého věku přešli do kutnohorského klubu Dynamo Kutná Hora. Tady se vytvořila bezvadná parta kluků, kteří si vzájemně rozuměli. V létě jezdili pravidelně na Lužnici nebo Vltavu a zažívali tam nejrůznější dobrodružství. Toto přátelství trvá už asi 60 let a pořád se scházejí a před deseti lety hráli dokonce znovu zápas.

Vysoká škola a vojenská služba:

Po maturitě Václava přijali na Vysokou školu ekonomickou. Hned na začátku studia se na jedné přednášce setkal s kamarádem, který hrál košíkovou za Kolín – Ivanem Mikysou, se kterým potom bydlel na koleji 5let. Ivan potom dostal stipendium na Tulse a po okupaci v roce 1968 tam nelegálně zůstal.

V rámci studia museli jet také 2x na brigádu. Václavovi se na brigádu moc nechtělo a tak se pokoušel dobu odjezdu co nejvíc oddálit. Nakonec na první brigádu odjel Václav do Jizerských Hor a na Smědavu. Kluci tam museli osekávat větve sekyrami a dívky loupaly kůry stromů. Byla to velmi těžká práce a proto byli všichni rádi, když začalo pršet a po dvou týdnech museli odjet. Druhá brigáda byla o něco povedenější. Jelo se trhat třesně a sušit seno na Přimdu a Václav tam poznal Magdu, svoji manželku.

Václav dokončil vysokou školu v roce 1961 promocí a šel pracovat do Pramenu Kolín, tam ale vydržel jen 2 měsíce, protože musel na povinou vojenskou službu na další 2 roky. Byl povolán do kasáren v Litoměřicích, kde se setkal se spoustou přátel z vysoké školy. Tam absolvovali poddůstojnickou školu a v té době se mezinárodní situace velice zhoršila, protože v Německé demokratické republice začali stavět v Berlíně, městě, které bylo rozděleno na sovětský a americký sektor tzv. , Berlínskou zeď, která znemožnila útěky východních Němců do západního sektoru. Tak se stalo, že došlo k rozdělení mnoha rodin, které k sobě nesměly. Vojákům, kteří měli jít na podzim do civilu byla proto vojna prodloužena. Byli rozděleni do tří míst – Václav s pár kamarády šli do Aše k radiotelegrafistům a museli odposlouchávat anglické letce a německé policisty. Město Aš se v té době ještě nevzpamatovalo z odsunu Němců a tak tam bylo mnoho vybombardovaných domů. Nakonec ale zjistili, že v Aši přeci jen nějaký život je a půl roku prožili relativně v klidu. Když už si ale mysleli, že je vše za nimi, došlo ke konfliktu mezi USA a SSSR – SSSR chtělo na Kubě instalovat bojové rakety, což se USA samozřejmě nelíbilo a prezident Kenedy byl rozhodnut tyto základny zničit. V té době bylo velmi blízko další světové válce a útok z jedné nebo druhé strany by nás určitě zničil. Tuto krizi se naštěstí podařilo urovnat a tak v říjnu 1961 mohli konečně z vojny odejít.

První a druhé zaměstnání:

Po odchodu z vojny měl Václav dohodnutou pozici v Čokoládovnách n.p.

v Modřanech, protože chtěl pracovat v Praze aby mohl pokračovat ve vztahu s Magdou. Ta v té době studovala ve 3. ročníku vysoké školy. Po jejím absolvování se v únoru 1966 vzali a jejich manželství již trvá 50 let. K obřadu jeli z Libně na Staroměstskou radnici a tam se také za přítomnosti přátel a rodiny vzali.

Jelikož práce v Čokoládovnách nebyla moc zajímavá, odešel Václav z tohoto podniku a 1.6.1965 začal pracovat v Montážním podniku strojů Praha, což byl podnik, který se zabýval výstavbou telefonních a radiových zařízení, pokládkou a montáží dálkových i místních kabelů a spadal pod Ústřední ředitelství spojů. Václav ze začátku pracoval jako ekonom, později jako vedoucí cenového oddělení a posléze jako ekonomický náměstek ředitele.

Narození dětí:

10. ledna 1969 se jim narodil syn Martin. V té době nebylo možno sehnat byt a tak Václav společně s Magdou, rodiči a Magdinou sestrou Miladou bydleli všichni společně od jejich svatby ve dvoupokojovém bytě v Libni. Posléze se jim podařilo sehnat byt v Nuslích, kam se přestěhovali. 17. 1. 1973 se jim narodila další dcera – Markéta. V listopadu 1976 zemřel na několikanásobný infarkt Václavův otec. V roce 1981 utekla jeho sestra Běla do USA, což mělo za následek, že Václav musel opustit své vedoucí místo. Po revoluci opět zastával funkci finančního a personálního ředitele podniku. V roce 1997 bohužel i on dostal infarkt, kde se musel podrobit operaci a 31. 12. 1998 odešel pro nemoc z funkce. V roce 2000 s Telekomunikačními montážemi Praha rozvázal pracovní poměr a odešel jsem po 35 letech práce na radu svého lékaře do důchodu.

V současné době si spolu s babičkou užívají důchodu a jsou šťastní. Jejich dvě děti – Martin a Markéta už mají také své děti – Martin si vzal Silvii a mají mě (Bělu) a Ondru a Markéta se vdala za Miloše a mají spolu Báru a malého Honzíka. Celá naše rodina je velmi šťastná a máme se rádi.

Galerie
Vašek se svou kamarádkou ze sokola.
Vila na Rozkoši, kterou koupil Václavův dědeček. Byla znárodněna. Na fotce je malý Vašek, když právě vyhrál závody v jízdě na koloběžce.
Ještě malý Vašek se svojí maminkou Albínou (Bělou) Vašek s maminkou.
Fotka Václavovy maturitní třídy. Tým, se kterým hrál Václav košíkovou. Velmi si spolu rozuměli a byli velcí přátelé.
Václav na vodě s kamarády z košíkové.
Václav se svojí ženou Magdou v roce 2016. Už z fotky je vidět jak moc šťastní spolu jsou a mají se rádi.
Kutná Hora, Rozkoš a Katlov

Kutná Hora:

Kutná Hora je město ve středočeském kraji, které má přibližně 20 tisíc obyvatel. Již od 10. století se poblíž ve městě Malíně razily stříbrné denáry ze stříbra, vytěženého právě v Kutné Hoře, čímž si získala pověst města, které těží stříbro. Kutná Hora je jednou z českých památek UNESCO. Je zde totiž mnoho historických staveb, např. Chrám Svaté Barbory, kostnice v Sedlci nebo Vlašský Dvůr. Nachází se zde také mnoho gotických, barokních a renesančních domů a staveb, díky nimž je Kutná Hora velmi krásné město s bohatou historií, které navštěvuje mnoho českých i zahraničních turistů.

Rozkoš (Strmilov):

Rozkoš je jedna z částí Strmilova. Strmilov je malé město, nacházející se poblíž Jindřichova Hradce. Žije zde okolo 1400 obyvatel. Původní osada na místě Strmilova vznikla asi kolem roku 1255, do 17. století se ale o městě zachovaly jen kusé zprávy, takže nikdo neví, jak mohla tehdejší osada vypadat. Na území města se také nachází několik památek. Mezi nejvýznamnější z nich patří Kostel sv. Jiljí, Kostel sv. Ondřeje a Kaple P. Marie.

Katlov:

Katlov je chatová osada, nacházející se v blízkosti Kutné Hory a Červených Janovic. Podél ní se rozkládá rybník také zvaný Katlov. V dnešní době má rybník pronajatý rybář Jakub Vágner, který tam pořádá různé rybářské soutěže, používá rybník jako rekreační místo pro rybáře a nazývá ho „Jezero Katlov“, což se mnohým chatařům nelíbí.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/

http://www.katlov.com/

http://www.strmilovsko.cz/

Panorama Kutné Hory (http://www.unesco-czech.cz/kutna-hora/fotogalerie/?photoID=0) Kutná Hora - Chrám sv. Barbory (http://www.unesco-czech.cz/kutna-hora)
Kutná Hora - Chrám sv. Barbory v noci (http://www.mcumedia.cz/img/202b.jpg) Kutná Hora - Vlašský Dvůr (http://www.unesco-czech.cz/kutna-hora/fotogalerie/?photoID=2)
Kutná Hora (http://www.unesco-czech.cz/kutna-hora/fotogalerie/?photoID=4) Strmilov (http://www.edb.cz/grmat/obr/Strmilov-O1.jpg)
Kostel ve Srmilově (http://www.cd89.cz/wp-content/uploads/strmilov-kostel-sv-jilji-b.jpg) Rybník Katlov (http://www.katlov.com/rybnik-katlov/)
Rybník Katlov (http://www.katlov.com/)
Příběh místa

Myslím, že všechny tři místa hrají ve Václavově životě podstatnou roli.

V Kutné Hoře se Václav narodil. Prožil tam dětství, chodil do školy a také si poprvé uvědomil význam slova válka.

Ve Strmilově koupil jeho dědeček vilu, kde se setkával se svými příbuznými. Také má odtamtud mnoho vzpomínek. Vila byla později znárodněna.

Na Katlov má Václav také dobré vzpomínky. Po znárodnění vily ve Strmilově zakoupili jeho rodiče chatu v této osadě, kam vlastně jezdí dodnes. Už jako malý tam zažíval různá dobrodružství, měl tam spoustu přátel a užíval si tam všechny víkendy a prázdniny.