Šaty z padáku

Moje rodina pochází z Moravských Budějovic, což je městečko v okrese Třebíč na půli cesty mezi Znojmem a Jihlavou. Když jezdíme k dědovi, táta mi často vypráví o odboji, který zde lidé vedli proti okupantům za 2. světové války. Nedaleko Moravských Budějovic jsou Dolní Vilémovice, rodiště Jana Kubiše, který spolu se Slovákem Jozefem Gabčíkem provedli atentát na Reinharda Heydricha. U Dukovan je vesnice Rešice, odkud zase pocházel Adolf Opálka, který velel parašutistům, kteří se po atentátu schovávali v Praze v kostele a po zradě padli.

Moje prababička Ludmila Doležalová se za svobodna jmenovala Zachová. Byla nejmladší ze šesti děti. Narodila se v roce 1923 v Martínkově, což je malá vesnice poblíž Moravských Budějovic.

Za 2. světové války měla své dva bratry, Aloise a Ludvíka, v odboji. Spolu s nimi byl v odboji i můj praděd Jan Doležal, budoucí manžel mé prababičky. Spolupracovali s dvěma parašutisty poslanými k nám z Anglie. Byli to Rudolf Novotný a Jan Vavrda, dva ze čtyř z paraskupiny Spelter. Tento výsadek byl shozen v květnu 1944 poblíž lesa u Kramolína nedaleko Dalešic. Hned po doskoku se od nich odloučil velitel Břetislav Chrastina a později byl při přestřelce zabit ještě jejich další kamarád Jaroslav Kotásek. Někteří lidé, kteří parašutisty ukrývali, byli popraveni. Jeden z nich se jmenoval Michal Kratochvíl, byl to starý pán z Boňova, což je vesnice nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou, a když byl u soudu, kde se ho ptali, proč parašutisty neudal, tak řekl: „Jsem Čech a nikdy Čecha nezradím.“

Zbylí dva parašutisté Němcům unikli. Tito parašutisté založili spolu s odbojáři v okolí Moravských Budějovic odbojovou skupinu s 250 členy. Byli mezi nimi i prababiččini bratři a její budoucí manžel. Bratři Ludvík a Alois ke konci války spolu s ostatními členy skupiny dělali různé sabotáže, stříhali telefonní dráty, aby Němci měli těžší komunikaci. Při stříhání drátů se ale objevili němečtí vojáci a došlo k přestřelce, při které byl německý voják zabit a Alois měl postřelený loket. Zabití vojáka mohla být pro obec katastrofa. Němci odbojáře neuznávali, říkali jim bandité. Moc nechybělo a Martínkov mohl být potrestán popravami.

Jednou také odbojáři vypustili lihovaru z cisteren líh, který používali Němci jako náhradu benzínu.

Ke konci války moje prababička šila československé vlajky, tyto vlajky později roznášely po domovech odbojářů.

Odbojová organizace měla díky Spelteru vysílačku s názvem Lenka. Podle této vysílačky se později organizace přejmenovala na Lenka-Jih.

Díky této vysílačce se podařilo u Angličanů domluvit shození zbraní na smluveném místě. Jedno takové místo bylo v lese u Šašovic. Toto shození proběhlo 24. dubna 1945. Tenkrát bylo dopraveno několik tun zbraní a výbušnin. Zbraně a výbušniny museli odbojáři rozdělit mezi sebe a schovat u sebe doma. To také udělali bratři Zachovi a Jan Doležal. Domů spolu se zbraněmi donesli i padák, na kterém byly zbraně shozeny. Tento padák měl být schován v komíně v chalupě rodiny Zachovy, ale tatínek odbojářů se bál, že by padák Němci našli a tak byl padák schován v lese. A bylo to dobře, protože Němci opravdu brzy přijeli a do komína se dívali.

V lese byl padák schován až do příchodu Rudé armády. Po osvobození měl krásný osud. Byl vyzvednut v lese, vyčištěn a uschován u Zachů, protože byl z velice dobrého plátna, kterého bylo po válce málo a bylo pouze na příděl. Moje praprababička totiž byla švadlena. Z padáku pak se svou dcerou, mou prababičkou, ušila mé pratetě Marii šaty na první svaté přijímání. To bylo v roce 1956. Toto přijímání bylo pro naši rodinu velice symbolické. Přijímání proběhlo v době vlády komunismu. Během této nadvlády byli věřící lidé velmi utlačováni. Šaty z padáku se tak staly symbolem svobody i v těžkých dobách 50. let, kdy byla rodina výrazně postižena.

Například hned po válce byli oba bratři jako odbojáři odesláni do pohraničí, aby dohlíželi na odsun Němců. Oba se však hned druhý den vrátili domů a odmítli se na odsunu účastnit. Řekli, že jako katolíci nebudou nikdy vyhánět staré lidi, ženy a děti s ranečky na zádech. K víře se hlásili i nadále. Alois pracoval v zemědělství a lesnictví, také Ludvík měl vystudovanou lesnickou školu.

Alois byl přiřazen do Českého Rudolce, to je obec ležící blízko hranice s Rakouskem. Jednou byl otázán konfidentem Státní bezpečnosti v civilu, kde leží hranice s Rakouskem. Po odpovědi konfidentovi byl Alois zatčen za vlastizradu. Ve vězení byl bez soudu celý jeden rok, byl propuštěn po Stalinově smrti. Zemřel na jaře 1996. Bratr mého pradědečka Josef Doležal původně studoval na kněze a byl uvězněn 8 let za ilegální přechod hranic a vlastizradu, byl ve věznici v Plzni-Borech, Jáchymově i Leopoldově, zemřel v roce 1994.

Někteří členové odbojové skupiny Lenka-Jih se také zúčastnili protikomunistického odboje a byli pak popraveni v souvislosti s vraždou komunistických funkcionářů v Babicích v roce 1951, jako například Antonín Plichta. Bratranec a strýc bratrů Zachových a mé prababičky byli kvůli babickému případu dlouhá léta ve vězení.

Jan Vavrda byl po válce v Československé armádě, dokonce v roce 1949 povýšen, ale roku 1950 byl z armády propuštěn, protože patřil k odboji ze Západu. Byl krátce vězněn. Pak pracoval jako správce vojenské zotavovny v Bítově u Vranovské přehrady a s mým pradědečkem se navštěvovali. Zemřel v roce 1995.

Rudolf Novotný byl po válce povýšen, v roce 1951 byl povýšen znova. Zemřel v roce 1953 na těžkou nemoc.

Moje prababička žije u své dcery Marie a nedávno oslavila 93. narozeniny. Má ale již velké potíže s pamětí. Když jsem ji požádal o to, aby mi řekla příběh o šatech z padáku, musela dlouho vzpomínat, ale pak se to podařilo. Jsem rád, že jsem její vzpomínku ještě mohl nahrát a zapsat. Její dcera Marie mi říkala, že ještě zkusí šaty najít, ale zatím se to nepodařilo.

Galerie
Místo přistání paraskupiny Spelter u Kramolína Pomník parašutistů paraskupiny Spelter
Rudolf Novotný Jan Vavrda
Pomník Michala Kratochvíla a ostatních popravených v Boňově Ludvík a Otýlie Zachovi, svatební fotografie
Svatební fotografie Aloise a Marty Zachových Ludmila a Jan Doležalovi, svatební fotografie
Marie Zachová, švadlena, která ušila své vnučce šaty, na snímku se svou dcerou Ludmilou Doležalovou Šaty z padáku, Svaté přijímání z r. 1956
Ludmila Doležalová při oslavě 93. narozenin 9.1.2016
Chalupa rodiny Zachovy v Martínkově - současný stav

Chalupa stojí na severozápadní straně obce Martínkov poblíž lesa a prochází rekonstrukcí. Komín, kde byl původně uschován padák, již není funkční a je patrný jen uvnitř místnosti. Chalupa patří dceři Aloise Zacha Martě.

Dcera Aloise Zacha Marta Komín, ve kterém byl padák dočasně schován
Chalupa rodiny Zachů
Příběh místa

V chalupě žila rodina Zachova. K chalupě patřila dřevěná besídka a stodola. V obou těchto budovách se za války scházeli odbojáři – členové skupiny Lenka-Jih.