(Ne)osvobozeni

Psal se den 9. května 1945. Den, který by obyčejný člověk považoval za nevýznamný, jelikož den osvobození je stanoven na 8. května. Ne však paní K. Té se tento den vryl do paměti více než celá 2. světová válka dohromady.

Příběh začíná na malé vsi zvané Lejčkov, na statku s popisným číslem 19, kde paní K vyrůstala. Jako malá vůbec válku nevnímala, pro ni zkrátka nebyla, a proto se divila, proč její rodiče tolik chtějí, aby už skončila. Takhle poměrně v klidu žila do svých osmi, kdy prožila svou noční můru. V tu dobu totiž utíkali před Rudou armádou Němci a to nejen vojáci, ale i civilní obyvatelstvo. Brzy po tom, co se rodiče paní K dozvěděli, že v Leskovicích postříleli mnoho obyvatel, kvůli nejasným důvodům, rozhodli se, že je to v Lejčkově s třemi dětmi příliš nebezpečné a že se na nějakou dobu přesunou do Pořína k jejich rodičům. Po několika dnech se znovu rozhodovali, jestli je již nevezmou zpět, ale babička paní K odmítala možnost, že by šli zpět do Lejčkova, že tam není klid. Vrátili se tedy zpět jen rodiče, jelikož se někdo musel postarat o dobytek. Jednoho dne však přišel zvrat… bylo kolem poledne a z nedaleké hospody vystřelil někdo do ustupujícího německého vojska. V tu chvíli se začalo střílet a jakmile to rodiče paní K zpozorovali, schovali se do sklepa jejich domu. Zanedlouho uslyšeli, jak chodí po jejich domě okované boty vojáků. Cítili obrovský strach, jelikož věděli, že jakmile je najdou, zastřelí je. O chvilku později kopl jeden z vojáků do dveří od sklepa. V tu chvíli si mysleli, že je s nimi konec, jenže dveře se vzpříčily a tak už se vojáci nenamáhali s tím něco dělat a odešli. Najednou však ucítili kouř. Věděli, že jim hoří dům, ale nemohli dům opustit, jelikož venku se pořád ještě střílelo. Ve chvíli, kdy se však začali dusit, rozhodli, že se musí dostat ven. Poslouchali, jestli je venku klid a jestli se tedy dostanou bezpečně pryč. V jednu chvíli se zdálo, že je venku čistý vzduch a tak vyšli, jenže v tu chvíli právě projíždělo jedno auto. Jakmile je řidiči zpozorovali, zastavili. Mezitím stačil tatínek paní K skočit za zděný sloupek a stáhl sebou i maminku, jenže té zůstala venku noha. Řidiči auta hodili do jejich blízkosti granát a mamince, jelikož to utrhlo celé lýtko. Nakonec přišli k sousedům, kde poskytli mamince první pomoc, ovázali jí nohu, naložili ji na trakař a jeli pryč. Mezitím v Poříně byla paní K na dvoře a hrála si se svými sourozenci. Najednou se ozvala rána, jak kdyby někdo hodil kámen. Dědeček šel k místu odkud se rána ozvala a řekl ať jdou všichni domu. Předmět co totiž nyní držel v ruce, byla kulka. Uvnitř si sbalili nejdůležitější věci a vyrazili k nedaleké rokli do krytu. V tu chvíli paní K věděla, že se děje něco, co se jich týká. Nejen Lejčkova, ale i její rodiny. Nedaleko od nich si všimli známí tatínka tlačícího maminku na trakaři a přiběhli jim na pomoc. Poté zapřáhli koně a přivezli maminku k její sestře. Až druhý den se dostala do Pelhřimova do nemocnice, kde jí chtěli nohu amputovat. Ona však prosila, že má tři malé děti a ať jí zbytek nohy nechají. Doktoři se tedy slitovali a nohu ji neamputovali. Paní K však byla bojovnice a chtěla se ujistit, že je její maminka naživu a tak přemlouvala rodinu, ať jí k ní vezmou. Když ji spatřila, oddechla si a věděla, že teď už bude jenom lépe.

Tak tedy skončila 2. světová válka pro paní K. Další rok po tom strávila v Poříně, kde chodila i do školy. Po roce se dostala teprve domů, kde uviděla poprvé svůj shořelý domov.

Galerie
Vypálený statek rodiny Lhotkových Vypálený statek rodiny Lhotkových
Lejčkov

První zmínka o této vesnici je datována kolem roku 1540. Lejčkov je malá vesnice, část obce Dolní Hořice v okrese Tábor. Nachází se asi 3 km na východ od Dolních Hořic. Prochází zde silnice I/19. Je zde evidováno 20 adres. V roce 2011 zde trvale žilo 37 obyvatel.

Lejčkov je také název katastrálního území o rozloze 1,2 km2.

Vesnice patřila do okolí prastarého knížecího dvorce Chýnov, jehož existence je doložena už v desátém století. K osídlení Lejčkova došlo ale až v pozdější době. Jako řada osad v tomto kraji i Lejčkov byl od starodávna osazen tzv. svobodníky. Dne 30. dubna 1975 propůjčil Lejčkovu prezident Československé socialistické republiky za aktivní přístup v národně osvobozeneckém boji proti fašistickému okupantovi v průběhu druhé světové války a úsilí při budování socialistické společnosti vyznamenání Za statečnost. Lejčkov se stal obcí- hrdinou. Přehlédnout se nedá rozlehlý park s památníkem obětem 2.světové války postaveným v roce 1977 . Dominantou obce je rybník obnovený v roce 1998 o ploše 0,55 ha a objemu 3.574m3.

Rybník v Lejčkově Pomník obětem 2. světové války
Příběh místa

Do druhé světové války byl v obci krejčí,strojní truhlář,vyráběli se zde peněženky.Po válce , která obec citelně poznamenala zde zůstal pouze truhlář. 8.května 1945 nastal všeobecný ústup německé armády z východní fronty po silnici od Havlíčkova Brodu směrem na Tábor. Státní silnice v obci byla ucpaná projíždějícími německými transportéry. V dopoledních hodinách 9.Května 1945 zapálil jeden vojín zbraně SS, jedno z těchto vyřazených nákladních aut. Oheň ohrožoval stavení a dřevěnou stodolu. Před tím přišlo k silnici mnoho civilních osob i ze vzdálenějšího okolí, kteří přišli přivítat Rudou armádu, která již byla v blízkosti. Asi kolem 12.15 hod. rozpoutal se mezi ustupujícím německým vojskem pravděpodobně zbraněmi SS a Wehrmachtem a Maďarskou armádou velký boj, mezi ně se vmísila i posádka pancéřového vlaku, který zastavil na trati v lese mezi strážnými domky č.27 a č.28. Hlavní boj nastal na křižovatce pod obcí Prasetínem, který se rozšířil po silnici k Lejčkovu a až do obce Cetoraze. Tento boj nastal ze sporu, který vznikl pravděpodobně mezi ustupující armádou po silnici od Havlíčkova Brodu a po silnici od Jihlavy o přednostní právo v dopravě. Ještě zuřivěji řádili Němci, když se dostalo zprávy, že Rudá armáda je již v Pacově. Tento boj byl pro obce velikým překvapením, rozprchli se do polí a lesů. Při útěku bylo na ně Němci stříleno a mnoho jich bylo usmrceno a zraněno. Boj se rozšířil do obce Lejčkov, Němci stříleli zápalným střelivem do hospodářských budov. Boj v obci Lejčkově skončil teprve o 19. hod dne 9. května 1945. Celkem shořelo 8 stavení,která byla dřevěná a měla došky a jedna stodola, ostatní stavení byla prostřílena z lehkých útočných děl. Zemřelo zde 24 lidí mezi nimi i školák.“

Po vypálení Lejčkova došlo k jeho nové výstavbě. Stavělo se za pomoci státu, využívali se výtěžky sbírek. Po dvou letech byly téměř znovu postavené. 28.října 1948 se kolaudovaly. Na památku padlých za 2. světové války byl v Lejčkově v roce 1946 u zvonice postaven pomník.