Z obchodníka ochráncem přírody aneb životní příběh RNDr. Jaromíra Strejčka

Jaromír Strejček se narodil 9. října 1925 v Konojedech na statku svého otce. Zde malý Jaromír vyrůstá do doby, než jsou Strejčkovi nuceni statek prodat pro vypořádání dluhů bratra Jaromírova otce, za které se Jaromírův otec zaručil. Rodina se v roce 1932 stěhuje do Prahy a otec si zde nachází práci. Tu ještě několikrát změní, ale nakonec se uchytí. S touto velkou změnou se rodina vyrovnává a žijí spokojeně. Jaromír nemá sourozence.

Po skončení základního vzdělávání Jaromír touží po studiu na lesnické škole. Tatínek se jede do školy zeptat, ale vyjádření není příznivé. Jaromíra by přijali nejdříve za tři roky a ještě tatínek při návštěvě školy nabyl dojmu, že by to nebylo zadarmo. Jaromír tedy ve svých 14,5 letech nastupuje do učení do malého obchodu s potravinami k panu Zykánovi. Učí se a pracuje v obchodě za stravu. Ve svých 15 letech vstupuje Jaromír do entomologického kroužku. Tato událost se v tu dobu nejeví v Jaromírově životě nijak významně, ale ve skutečnosti to byl první krok na cestě významného českého entomologa.

Mezi listopadem 1941 a srpnem 1947 (Jaromírových 16 – 21 let) si Jaromír vede deník. Záznamy jsou stručné a věcné, poskytují letmý vhled do života chlapce postupně se měnícího v mladého muže. V deníkových záznamech je pozorovatelný Jaromírův silný vztah k přírodě a lze se domnívat, že byl v Jaromírovi probuzen dětstvím prožitým na statku, kde jsou přírodní cykly a zákonitosti nedílnou součástí života a nemohou být vnímány jinak, než jako jeho podstata. Válka a pracovní povinnosti jsou v deníku spíše okrajovou záležitostí, pozadím života.

Po vyučení prodavačem nastupuje Jaromír v roce 1942 k firmě Kulík, která má v Praze síť obchodů s potravinami. Jedná se o firmu, kde prodavači oblékají uniformu a na těžké práce mají v obchodě sluhu.

O Vánocích 1942 dostává Jaromír knihu profesora Jandy Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší – část Hmyz a nižší bezpáteřní, která ho tak zaujala, že nadobro propadá entomologii. V této době lze pozorovat i počátky zájmu o zkoumání živočišného rodu Homo sapiens sapiens – pohlaví ženského.

1. října 1943 (v měsíci svých 18. narozenin) je Jaromír povolán k Luftshutz a zařazen k sanitní službě. Vše se odehraje velmi rychle, ráno ho telefonátem předvolají a odpoledne jde vše oznámit domů rodičům už v uniformě. Uniforma, kterou nafasuje, byla pravděpodobně uniformou francouzské námořní pěchoty a postupně jí je potřeba pro úděsnost přešít. Ubytován je v areálu Strahovského kláštera v místnosti pro 6O lidí se spoustou štěnic a jedněmi kamny. Dostává žold 1 marku denně. Po úvodním cvičení je nasazen zejména na kopání krytů. Kope kryty mimo jiné u vily Heydrichovy sestry a K. H. Franka. Mezi další pracovní povinnosti totálně nasazeného Jaromíra patří rozvážení protipožárních nátěrů po Praze. Nátěry se rozvážejí v pracovním oblečení, čehož Jaromír využívá a v tomto oděvu se vydává po práci za brouky. V neposlední řadě vykonává sanitní službu, po náletech odnáší ze zasažených oblastí zraněné nebo mrtvé.

Začátky Pražského povstání Jaromír datuje 4. května 1945, kdy na nádraží ve Zbraslavi viděl odpoledne zamalovávání německého názvu obce Königsaal a večer v kasárnách je mu sděleno, že se stává vojákem československé armády. Hlavním Jaromírovým úkolem během Pražského povstání je převzetí Ministerstva národní obrany od Němců. Tento úkol zvládají ve dvaceti lidech pod vedením plukovníka Adamce. Po ukončení bojů se Jaromír účastní vojenské přehlídky na Staroměstském náměstí, kde stojí v blízkosti tribuny, na které se s válkou loučí velitelé osvobozujících vojsk Eisenhower, Montgomery, Koněv a Svoboda. 9. června 1945 je propuštěn do civilu.

V létě 1945 nastupuje zpět do obchodu ve firmě Kulík. Zde potkává krátce po válce svou první manželku Růžu, se kterou se žení 24. srpna 1946 (v Jaromírových 20 letech).

V době mezi seznámením se s Růžou a svatbou s ní Jaromír odchází za prací do bývalých Sudet do Ústí nad Labem. Mladí manželé bydlí v bytě po odsunutých sudetských Němcích, Jaromír pracuje jako vedoucí obchodu s potravinami a Růža přivydělává šitím pánských obleků, které jsou po válce nedostatkovým zbožím.

V září 1947 Jaromír odchází na vojnu do Bíliny. S odchodem na vojnu končí i jeho civilní deníkové záznamy (i později si Jaromír vede deníky, ale ty už obsahují pouze záznamy o sběrech brouků). Na vojně prožije Velký únor a dostává na starosti vojenskou kantýnu u takzvaných černých baronů. I tady vyplňuje volné chvíle, kterých mu služba v kantýně dopřává dostatek, broukařením (jak mile česky entomologii říká). Jaromír zde odolává prvnímu nátlaku na vstup do Komunistické strany. Na vojně je dva roky bez jednoho měsíce, který odsloužil už na konci války.

Po návratu z vojny nastupuje zpět do obchodu, spadajícího po Únoru 1948 pod Pramen, tj. státem vlastněnou síť obchodů. Po čase přestává nacházet ve stereotypní obchodnické práci uspokojení. Po získání souhlasu manželky proto z obchodu odchází na místo ředitele Muzea v Trmicích, a to i přes značnou ekonomickou nevýhodnost této změny. V muzeu stráví převážnou část 50. let. V počátcích je v muzeu ředitelem jedné uklízečky, budovy čítající 70 místností ve velmi špatném technickém stavu, plné vzácných exponátů, a nulového rozpočtu na údržbu. Během svého působení zabezpečuje rekonstrukci objektu, pořádá výstavy, získává nové exponáty a rozšiřuje pracovní tým; zaměstnává v muzeu i svoji manželku. Manželství s Růžou je bezdětné a poté, co manželé spolu nějaký čas pracují v trmickém muzeu, dochází k rozkolům a Jaromír odchází jak z manželství, tak z pozice ředitele muzea. Růža zůstává v muzeu do konce života a zabývá se milovanou historií.

Koncem 50. let přechází Jaromír do právě vznikajícího Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody, kde pracuje dva roky na zmapování a vyhodnocení celého území tehdejšího Ústeckého kraje. V této době také dálkově studuje vysokou školu, obor biologie/chemie. Na škole v Praze potkává svojí pozdější druhou manželku Sašu, která studuje farmakologii a má malou nemanželskou dceru Táňu. Jaromír později Táňu adoptuje.

1. února 1960 nastupuje Jaromír do právě vznikající Správy státního kulturního majetku hlavního města Prahy, později přejmenované na Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody (zde dochází k odchylce od zaznamenaného rozhovoru, ale toto datum bylo poskytnuto mimo audio záznam a odpovídá i informacím dostupným na internetu o zakládání Středisek státní památkové péče a ochrany přírody v Československu). Zde se vypracuje z jediného zaměstnance zabývajícího se ochranou přírody v celé Praze na náměstka ředitele pro tuto oblast. I zde odolá tlaku na vstup do Komunistické strany. Jaromírovi je jako nestraníkovi umožněno zastávat vedoucí pozici jen proto, že nad ním ředitel střediska Zdislav Buříval, jeden ze zakládajících členů Komunistické strany v Československu, drží ochrannou ruku. Je to velká výjimka z totalitních pravidel, která umožňují zastávání vedoucích pozic jen členům Komunistické strany. Jaromír však musí trochu ustoupit a souhlasit se svým zapsáním v seznamu předpokládaných kádrových rezerv.

Během svého působení v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody Jaromír pokládá mnoho základních kamenů ochrany přírody na území města Prahy, ať už v podobě nově vyhlášených chráněných území nebo formou ochrany vzrostlé zeleně při nové výstavbě. Jednou také zastupuje ředitele střediska na jednání památkářů o architektonických návrzích rekonstrukce kostela v Emauzích. Po dlouhé nikam nevedoucí památkářské diskuzi doporučuje nepamátkář Jaromír návrh, který jeho osobně zaujal. Je to moderní monolitická betonová konstrukce symbolicky nahrazující vybombardované původní věže. Tento návrh nakonec památkáři schválí k realizaci a nadčasová betonová konstrukce je dnes neodmyslitelnou součástí panoráma Prahy.

Jaromírovo druhé manželství se klíží a manželé se rozchází. Ve vztahu k dceři Táně zůstávají i nadále rodinou. Jaromír nedlouho poté potkává při práci o 13 let mladší Mílu, která se později stane jeho třetí manželkou. Míla má v té době dva čerstvě dospělé syny.

Mílu sbírání brouků baví a manželé realizují společně několik zahraničních cest. Jaromíra na cestách zajímá příroda a brouci. Přírodu pozoruje v celkových souvislostech. V Alžíru zaznamenává vysušování krajiny a spojuje ho s narušením rovníkových tropů zemědělskou činností. V Rusku pozoruje vysychání Aralského jezera a jezera Sevan, jejichž vody jsou nevhodně využívané k výrobě elektřiny. Zánik těchto biotopů považuje za nevratnou a nenahraditelnou ztrátu přírodních celků vytvářejících se milióny let.

Jaromír odchází do důchodu ve svých 67 letech (v roce 1992) a plánuje, že už bude jen broukařit. Ještě před odchodem do důchodu dá manželce Míle tip na umístění pražského střediska ekologické výchovy (které Míla touží vybudovat) v areálu Toulcova dvora, který právě přestal být využíván k výrobě zemědělských krmných produktů. Areál se Míle podaří získat do majetku města Prahy na poslední chvíli před jeho plánovanou privatizací a Míla dokáže získat pro jeho rekonstrukci na centrum ekologického vzdělávání i další potřebnou podporu. Po dokončení hlavních prací v Toulcově dvoře se Míla vrhá na další velký úkol, který považuje za nutné zrealizovat, a tím je zavedení ekologické výchovy do školských osnov. Chce dosáhnout toho, aby se děti začaly učit o přírodních zákonitostech už od školky. Míla na tomto úkolu pracuje až do své smrti v roce 2009.

Ani Jaromír nezahálí. Ve svých 90 letech stále pokračuje s entomologickou prací a říká, že to tak bude, dokud bude mít pevné ruce. Budoucnost vývoje stavu přírody nevidí optimisticky. Jako hlavní příčinu ničení přírody označuje neukojitelnou lidskou touhu po penězích, kterým mimo záznam říká Svatý Mamon.

Galerie
Jaromír Strejček v den pořízení rozhovoru, 21. 2. 2016 v terénu s mladými členy entomologického kroužku, nedatováno (z gratulace k 90. narozenínám)
k 50. narozeninám Jaromírovi gratuluje Zdislav Buříval, 1975 Jaromír při sběru brouků, 1969
Jaromír s kolegyní v obchodě firmy Kulík, 1945/1946 Jaromír v uniformě Revoluční gardy, květen/červen 1945
Jaromír v uniformě Luftshutz, rok 1944 babička z otcovy strany, která Jaromíra tzv. učila les, nedatováno
Jaromír zhruba v roce 1939 Jaromír (vlevo) s kamarádem v roce 1939
scan deníku - titulní strana scan deníku - str. 2
scan deníku - str. 3 scan deníku - str. 4
scan deníku - str. 5 scan deníku - str. 6
scan deníku - str. 7 scan deníku - str. 8
scan deníku - str. 9 scan deníku - str. 10
scan deníku - str. 11 scan deníku - str. 12
scan deníku - str. 13 scan deníku - str. 14
scan deníku - str. 15 scan deníku - str. 16
scan deníku - str. 17 scan deníku - str. 18
scan deníku - str. 19 scan deníku - str. 20
scan deníku - str. 21 scan deníku - str. 22
scan deníku - str. 23 scan deníku - str. 24
scan deníku - str. 25 scan deníku - str. 26
scan deníku - str. 27 scan deníku - str. 28
scan deníku - str. 29 scan deníku - str. 30
scan deníku - str. 31 scan deníku - str. 32
scan deníku - str. 33 scan deníku - str. 34
scan deníku - str. 35 scan deníku - str. 36
scan deníku - str. 37 scan deníku - str. 38
scan deníku - str. 39 scan deníku - str. 40
scan deníku - str. 41 scan deníku - str. 42
scan deníku - str. 43 scan deníku - str. 44
scan deníku - str. 45 scan deníku - str. 46
scan deníku - str. 47 scan deníku - str. 48
scan deníku - str. 49 scan deníku - str. 50
scan deníku - str. 51 scan deníku - str. 52
scan deníku - str. 53 scan deníku - str. 54
scan deníku - str. 55 scan deníku - str. 56
scan deníku - str. 57 scan deníku - str. 58
scan deníku - str. 59 scan deníku - str. 60
scan deníku - str. 61 scan deníku - str. 62
scan deníku - str. 63 scan deníku - str. 64
scan deníku - str. 65 scan deníku - str. 66
scan deníku - str. 67 scan deníku - str. 68
scan deníku - str. 69 scan deníku - str. 70
scan deníku - str. 71 scan deníku - str. 72
scan deníku - str. 73 scan deníku - str. 74
scan deníku str. 75 scan deníku - str. 76
scan deníku - str. 77 scan deníku - str. 78
scan deníku - str. 79 scan deníku - str. 80
scan deníku - str. 81 scan deníku - str. 82
scan deníku - str. 83 scan deníku - str. 84
scan deníku - str. 85 scan deníku - str. 86
scan deníku - str. 87 scan deníku - str. 88
scan deníku - str. 89 scan deníku - str. 90
scan deníku - str. 91 scan deníku - str. 92
scan deníku - str. 93 scan deníku - str. 94
scan deníku - str. 95 scan deníku - str. 96
scan deníku - str. 97 scan deníku - str. 98
scan deníku - str. 99 scan deníku - str. 100
scan deníku - str. 101 scan deníku - str. 102
scan deníku - str. 103 scan deníku - str. 104
scan deníku - str. 105 scan deníku - str. 106
scan deníku - str. 107 scan deníku - str. 108
scan deníku - str. 109 scan deníku - str. 110
scan deníku - str. 111 scan deníku - str. 112
scan deníku - str. 113 scan deníku - str. 114
scan deníku - str. 115 scan deníku - str. 116
scan deníku - str. 117 scan deníku - str. 118
scan deníku - str. 119 scan deníku - str. 120
scan deníku - str. 121 scan deníku - str. 122
scan deníku - str. 123 scan deníku - str. 124