Ať se stane, co se stane

Vzpomínání paní Evy Čapkové, rozené Sternschussové

Paní Eva Čapková se narodila v Praze na Královských Vinohradech 11. srpna 1930. Pochází ze smíšené česko-židovské rodiny.

Maminka se hlásila ke katolickému náboženství a tatínek byl Žid, ale židovské tradice nedodržoval. Její otec vlastnil spolu s mladším bratrem velkoobchod se zámečnickým zbožím. Maminka mohla být v domácnosti a starat se o děti a rodinu. Na své dětství vzpomíná paní Čapková jako na velmi šťastné období svého života. Volné chvíle trávila nejčastěji v parku s kamarády, maminkou a starším bratrem. Všichni v rodině velmi rádi četli. Do jejich poklidného rodinného života zasáhla 2. světová válka a okupace Československa.

Dodnes si paní Čapková jasně vzpomíná na to, jak s pláčem běžela domů poté, co v parku uviděla ceduli s nápisem „Židům vstup zakázán!“.

Přestože tatínek židovské tradice nedodržoval, začaly se na něj vztahovat protižidovské zákony a vyhlášky. Musel prodat firmu a nikdo ho nesměl zaměstnat, musel nosit žlutou Davidovu hvězdu a měl nižší přídělové lístky.

Ona a ani její bratr nesměli studovat. Bratr musel jít místo studia pracovat do zahradnictví. Maminku paní Evy dokonce předvolali na gestapo a snažili se ji přimět k rozvodu s manželem. Ona ale rozvod odmítla se slovy: „A já se rozvést nedám, já mám tátu ráda, asi je to vůle Boží, ať se stane, co se stane!“ Tímto rozhodnutím, jak se potom ukázalo, zachránila svému muži život.

Řada tatínkových příbuzných bohužel takové štěstí neměla. Jeho mladší bratr a sestra s manželem zahynuli v plynových komorách, podobný osud potkal jeho starou tetu. Z rodiny se zachránila jen druhá sestra se synem Tomym, protože stihli emigrovat do Anglie.

Otec paní Čapkové nakonec také musel odejít do Terezína, ale až v roce 1945 a strávil tam ,,pouze“ tři měsíce. Také o pět let starší bratr paní Čapkové musel do pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Oba přežili a vrátili se. Tatínka ale hluboce poznamenala skutečnost, že řada jeho příbuzných nepřežila.

Paní Eva, která během války nesměla studovat vyšší gymnázium, mohla po válce dostudovat a složila maturitu. Shodou okolností maturovala v budově, v níž dnes vyučuje její dcera Michaela. Z původní budovy gymnázia je totiž dnes základní škola. Dnes žije paní Čapková s manželem v Praze 6, v Dejvicích. Příběh své rodiny vyprávěla nám, žákům školy, v níž kdysi sama s obavami skládala maturitní zkoušku.

Její poutavé vyprávění nás motivovalo k tomu, že jsme se rozhodly zajít v nejbližší době do Pinkasovy synagogy v Praze a vyhledat tam jména všech zemřelých, na které ve svém vyprávění vzpomínala. Z časových důvodů se nám nepodařilo tam zajít do konce února, tak zde bohužel nemůžeme uvést, do jaké míry se nám to podařilo.

Galerie
Náš tým s paní Čapkovou Náš tým před domem paní Čapkové
Eva Čapková Z rodinného alba
Tatínek vede paní Evu na svatbu Malá Eva
Malá Eva v tatínkově náruči Maturitní foto Evy Čapkové
Malá Eva s bratrem