Laverna

Psal se rok 1983 s datem 14. září, mně bylo čtrnáct let, absolvovala jsem právě první ročník na Středním odborném učilišti v Praze ve Velké Chuchli, obor jezdec z povolání chovatel koní. Učila jsem se pod státním statkem Jičín se sídlem v Bartoušově. Jednoho dne jsme s ostatními jezdci vyjeli na závody do Pardubic, měli jsme s sebou tři koně: Lavernu, krásnou černou kobylku, Lupuse, statného hnědáka, a Limerika, nádherného bělouše. Limerik běžel první dostih a skončil na třetím místě.

V dalším dostihu běžel Lupus, ale na jedné z překážek upadl a zlomil si vaz. Veterinář ho na místě usmrtil ranou z jateční pistole. Všichni jsme z toho byli smutní, ale co se dalo dělat. Pak přišel šok.

Když měla běžet Laverna, několik koní upadlo, Laverna byla mezi nimi, byla jsem její vodič, a proto jsem k ní hned běžela. Jediná ona tam bezvládně ležela a na pohled, kterým se na mě dívala, nikdy nezapomenu. Přišel veterinář a bez citu nám sdělil, že mu došly patrony, a proto jí podřízne hrdlo. Utíkala jsem s pláčem pryč a proklínala závodiště v Pardubicích. Tam jsme vezli tři koně, zpátky jednoho.

Galerie