Pro Františka i Ludmilu byl socialismus horší než válka!!!

Jedním z nejcennějších darů, které nám mohou předkové dát, jsou jejich zkušenosti a vzpomínky. Je jen na nás, jak s tímto darem naložíme.

František

Když se František narodil, psal se rok 1924. Mladší syn Prosových vyrůstal společně s bratrem Jaroslavem v Přísece. Na tehdejší poměry byla rodina celkem majetná. Vlastnila hned několik polí, malé hospodářství a les. V dobách žní dokonce najímala pomocníky.

Společně s rodinou ve stavení bydleli na vejminku prarodiče. Jak vždy dědeček říkal, měl těžké ale krásné dětství. S bratrem hrávali kopanou, rybařili na řece. Největší odměnou mu však byly vyjížďky na koních. Ty miloval ze všeho nejvíc! Rodina jich vlastnila hned několik. Pomáhali při práci v lese i na poli. Krásné dětství však pro oba bratry skončilo se začátkem druhé světové války.

Do školy chodil ve Světlé nad Sázavou. Po ZŠ nastoupil na učení v Čáslavi. Studium však přerušila válka a s ní i dopis, který všechny doma velice znepokojoval. František byl totiž povolán na nucené práce do Německa. Rozkaz se týkal všech chlapců i dívek narozených v roce 1924.Tentokrát se však na Františka ještě usmálo štěstí. V komisi, která posuzovala zdravotní stav totálně nasazených seděl lékař, známý rodičů. Jen díky jeho posudku směl syn zůstat doma. Později mu bylo dokonce umožněno dodělat SŠ zemědělskou, kde i úspěšně odmaturoval.

Válka do života rodiny přinesla spoustu změn. Dodávky dřeva, obilí, masa… Vše bylo pečlivě kontrolováno! Byť jen sebemenší chyba znamenala cestu do koncentračního tábora. S koncem války, na který se všichni těšili, však teprve rodinu čekalo peklo! Němci se jen těžko vyrovnávali s porážkou. Ve Světlé měli dokonce v plánu vyhodit do povětří  celé nádraží, kde měli muniční sklad. K tomu však naštěstí nedošlo. I tak pohozené zbraně ve křoví napáchaly mnoho škod. Nezřídka se stávalo, že nevybuchlá munice někoho zranila, Františkova kamaráda dokonce zabila.Po vlně ustupujících Němců přišla na řadu Ruská vojska. Koně Rusů byli po válce unavení, vyčerpaní. Když vojáci dorazili do Příseky, vyměnili koně i Prosovým. Františkovy milované kamarády si během chvíle odvedli a ve stáji nechali vyčerpané jezdecké koně, absolutně nevhodné pro práci v hospodářství. S touto křivdou se František ani později ve stáří nevyrovnal.

Další nepříjemná změna pro rodinu přišla záhy. František byl povolán a později převelen jako četař do Podkarpatské Rusi k brigádě pověřené likvidací Banderovců. V nedostatečném ošacení, zimě, před kterou se  nedalo nikde ukrýt, s těžkým batohem, spaní jen pod přístřeškem z větví… Nepříznivé podmínky si i u něho vybraly svoji daň v podobě astmatu.

S nastupujícím převratem byl dědeček kvůli svému „kulackému“ původu suspendován a později poslán domů.

Stejně jako většina kulaků, i Prosovi byli nuceni se vystěhovat. Během několika minut přišli o dům, veškeré věci, zvířata, les, polnosti…  Nechali je bez majetku, i s téměř devadesátiletou babičkou. Nikoho nezajímalo, kde budou spát… To byla pro dědu i rodiče bezpochyby křivda ze všech největší! Co bude dál? Kam jít? Nikdy už nevidět svůj domov…

Maminka vystěhování neunesla. Právě František ji našel podřezanou v kaluži krve. Ještě naštěstí včas na to, aby ji stihl dopravit k lékaři. Se špatným psychickým stavem se pak několik měsíců léčila. Přechodné bydlení našla rodina u staršího bratra Jaroslava, v té době již ženatého. Bydlel i s manželkou a dvěma malými dětmi v nedalekém Dolním Městě v malém domku.Bylo zde málo místa, ale na nepohodlí si nikdo nestěžoval.

Protože byl František kulak, byl nucen volit práci mezi doly, lomy nebo vápenkami. Vybral nedaleké lomy. I zde byla práce těžká. Jako jeřábník jednou málem spadl do lomu, když se pod strojem utrhl kus kamene.

Práce v lomě, vystěhování, špatný psych. stav matky. To vše mělo za následek zhoršení dědečkova astmatu. Trpěl častými záchvaty.

A právě tehdy nastala ve Františkově životě změna a tentokrát konečně k lepšímu!Do jeho života vstoupila láska.! Když poznal Ludmilu, dával život zase smysl!

Ludmila

Ludmila se narodila 15. 12. 1928 do jedné z nejchladnějších zim, jaké Čechy pamatují. Se starší sestrou Marií a ml. bratrem Josefem vyrůstala ve venkovském stavení. Rodiče Františka a Josef vlastnili několik polí a malé hospodářství. I zde na vejminku bydleli prarodiče. Babička se starala o děti a vařila, protože rodiče byli vytížení prací o hospodářství. Často také dětem vyprávěla příběhy, které s v jejich rodném Hroznětíně staly. Zdejší kraj jakoby vždy přitahoval bouře. Často uhodilo do  topolů lemujících cestu nebo lípy na návsi. V době, kdy se Liduščin dědeček narodil, došlo k velké tragédii. Jeho děd jej choval v náruči v zavinovačce, když se kolem poledne přihnala velká bouře. Z okna světnice pozoroval husy na dvorku.Náhle  oknem vletěl do světnice kulový blesk a dědečka na místě zabil. Miminko spadlo na zem. Jen díky zavinovačcense mu nic nestalo.

I Ludmilino mládí válka poznamenala. Dodávky byly bedlivě sledované. Když Němci procházeli vsí, ukrývala se rodina tři dny na voze v lese a ve sklepě. Strach měla rodina i z Rusů. Starší sestra chodila na Ruský štáb v Ledči uklízet, ale naštěstí se jí tam nikdy nic nestalo.

Po absolvování ZŠ v sousední Číhošti  studovala Ludmila na rodinné škole v Českém Brodě. I pro Vavřičkovy byl socialismus horší než válka.

„Za socialismu se všechno kontrolovalo snad ještě daleko víc. Muselo se odvádět mléko, obilí… O porážce hospodářských zvířat také rozhodovali soudruzi. Například si večer vzpomněli, že musí být už ráno naše obilí u nich na skladě, takže ho tatínek musel sklízet v noci, aby splnil jejich rozkaz.

Jednou v noci dokonce odvezli bratra Josefa. Poslali jej do uranových dolů. Otec byl v té době vážně nemocný, ale přesto se musel starat o hospodářství.

V roce 1954 se Ludmila seznámila s Františkem, do kterého se hned zamilovala. Se svatbou museli ale počkat, protože by se rodiče bez její pomoci doma neobešli. Po svatbě roku 1956, se novomanželé i s F.rodiči přestěhovali do Dolního Města k příbuznému, který na stáří nechtěl zůstat sám. Dům Ludmile a Františkovi prodal za symbolickou cenu s podmínkou, že si zde přeje dožít. František si navíc našel lepší práci v nedalekém Palu jako galvanizátor. Rodině se začalo konečně dařit! Manželé se pustili do rekonstrukce domku a toužebně očekávali potomka. O něj však Ludmila v sedmém měs.těhotenství přišla. Trvalo další dva roky, než se jí podařilo znovu otěhotnět. I když stál Ludmilu porod téměř život a další těhotenství jí lékaři zakázali, dočkali se manželé konečně děťátka! Narodila se jim dcerka Jana. Po mateřské pomáhala Ludmila zedníkům při stavbě místních skláren, kde i později pracovala . Rodina konečně žila klidným životem. Časem přibyla vnoučata, ze kterých měla Ludmila i František velkou radost. V důchodu si dědeček pořídil skleník, babička domácí zvířata, která vždy milovala.

Dědeček František zemřel v krásných 87 letech. Do konce života byl skromný, obětavý, laskavý. Babičce Ludmile je dnes 88 let. Bydlí s dcerou a zeťem , kteří se o ní s láskou starají. I když jí léta na čele přidala vrásky a přibyly zdravotní obtíže, je to stále ta obětavá, skromná a milující žena, které vděčím za podstatnou část svojí výchovy. Za čas, lásku i zkušenosti, které mi věnovala

S láskou vnučka Jana

 

Prosovi, Ludmila a František

František Pros
Narozen 10. 4. 1924 v Přísece.
ZŠ ve Světlé n. S., SŠ zemědělská- v době války.
Během studia přichází povolávací rozkaz na nucené práce do Německa, kam díky známému lékaři nenastoupí.
Po válce rodině odebráni koně. František následně povolán do vojenské služby, převelen do Podkarpatské Rusi jako četař.
S nástupem komunismu suspendován, poslán domů.
Rodina označena jako ""kulaci"". Veškerý majetek rodině odebrán. Nemají kde bydlet, což matka neunese. Pokusí se o sebevraždu, ale František ji najde včas na to, aby ji dopravil k lékaři.
Rodina nachází azyl u st.Jaroslava, který žije v D. Městě. František následně zaměstnán v lomě. Velice nebezpečná práce ho stojí málem život.
Změna k lepšímu přichází ve chvíli, kdy se zamiluje do Ludmily.
Ludmila Prosová, rozená Vavřičková
Narozena 15. 12. 1928 v Hroznětíně. Vyrůstá v hospodářském stavení s rodiči, sestrou Marií, bratrem Josefem a prarodiči. Babička se o děti stará, na Ludmilu má velký vliv.
ZŠ absolvuje Ludmila v Číhošti, dále studium rodinné školy v Čes. Brodě. Před poraženými Němci se rodina ukrývá v lese. Po převratu rodině majetek ponechán avšak bedlivě sledován. Josef odvezen do uran.dolu.
František s Ludmilou se svatbou musí čekat, dokud se bratr nevrátí. Po svatbě nachází bydlení v D.Městě. Rodina zde konečně nachází klid. R.1961 se jim narodí dcera Jana.
Oba manžele si užívají poklidné stáří.
R.2010 František umírá.
Ludmile je nyní 88 let."

Galerie
Podkarpatská rus. Provizorní přístřešky z větví neposkytovaly Františkovi a vojákům dostatečnou ochranu před zimou. Svatební foto Ludmili a Františka.
Manžele s dcerou Janou. Malá Ludmila se starší sestrou Marií.
František s Ludmilou v době, kdy si spolu užívali společného důchodu. Foto ze ZŠ ve Světlé nad Sázavou, kam František chodil s bratrem  Jaroslavem.