Příběhy českého vysokoškolského sportu

Zasvětil celý svůj život sportu, který ho bavil již od dětství. Všechno to začalo v královském městě Pelhřimov, kde se narodil. Velkou roli ve formování jeho vztahu ke sportu sehrál jeho učitel tělesné výchovy na tehdejší jedenáctiletce, který se vyhýbal tradičním sokolskému  pojetí a preferoval spíše běh a hraní her. Pro Františka Dvořáka bylo ovšem nejdůležitější to, že si díky němu našel cestu k běžeckému lyžování.

Vzhledem k jeho pozitivnímu vztahu ke sportu bylo jasné, že se při výběru vysoké školy bude ubírat tímto směrem. A protože ho mimoto zajímala i biologie, rozhodl se upřednostnit pedagogický směr před trenérským a zapsal se na fakultu. Z přijímacích zkoušek byl přirozeně nervózní, ale díky dobré průpravě se umístil mezi deseti nejlepšími a byl tedy přijat.

Při studiu na tehdejším Institutu tělovýchovy samozřejmě v běžeckém lyžování pokračoval a zařadil se do fakultního oddílu, kde mimojiné studovali i tehdejší reprezentanti. A navíc ke svým sportovním zájmům přidal i disciplínu “sporty a pobyl v přírodě”. Tam se také setkal s horolezectvím, které také bylo velkým úsekem jeho života, věnoval se mu do pozdního věku a také ho trénoval, přičemž se setkával s nejlepšími českými lezci. A aby toho nebylo málo, tak se během studia dostal i k orientačnímu běhu.  Ten se záhy stal jeho “sportem číslo jedna” a dosáhl v něm největších úspěchu, například startoval na mistrovství světa za Československo, a po konci jeho závodnické kariéry byl dvakrát zvolen trenérem národního reprezentačního družstva.

Po dokončení studií odešel rok pracovat do Domu dětí a mládeže, odkud se ale znovu vrátil na fakultu, tentokrát jako asistent. “A tím se splnil můj sen.” říká v rozhovoru, což dokazuje i fakt, že tam působil nepřetržitě až do roku 1996.

Událost, na kterou má nejvýraznější vzpomínku je Sametová revoluce, roku 1989, ve které se, spolu se studenstvem, velmi angažoval. Role fakulty v ní prý byla taková, že zajišťovala ochranku novým státním činitelům.

Po revoluci nastal problém, vzhledem k tomu že fakulta do té doby sídlila v Tyršově domě, který ale původně patřil Sokolu, a ten se nyní po převratu znovu obnovoval, nevědělo se, kam fakultu přesunout. Tento problém připadl právě na Františka Dvořáka, který se díky své známosti s Věrou Čáslavskou zasloužil o to, že fakulta dnes sídlí v budově v Dejvicích.

V porevolučním období přicházely jestě další zlomové okamžiky jeho kariéry, jako třeba to, že byl zvolen předsedou československého vysokoškolského sportu nebo že se byl zvolen předsedou olympijského výboru, kde setrval až do roku 2013, byl tedy zvolen 4krát a navštívil díky tomu mnoho zajímavých míst, kde se olympiády konaly, jako třeba Nagano, Peking, Londýn, Vencouver a všechny ostatní. Jeho prací bylo zajišťovat vhodné prostředí a starání se o reprezentanty. Zážitků se k této době přirozeně váže mnoho, vybral ale slavné Nagano. Popisuje kanadský hňev a smutek po porážce ve finále, plačícího Gretzkyho a především návrat reprezentantů do vlasti. V letadle se prý rozdělili na tři skupiny: ti kteří mohli jít sami, ti kteří se byli schopni ve dvou podpírat a ti, co nevylezli z letadla.

Dnes je již v důchodu a užívá si zasloužený odpočinek.

 

František Dvořák

František Dvořák se narodil 6. července 1942 ve městě Pelhřimov. Tam také vyrůstal se svými třemi bratry. Po vychození tamní školy se na popud svého tělocvikáře rozhodl studovat tělocvik na FTVS v Praze. Jelikož ho bavila i biologie, šel na obor pedagogika, kde mohl studovat oba dva tyto předměty zároveň. Na Fakultu tělesné výchovy se dostal roku 1959, a po jejím dokončení se tam hned stal asistentem, poté tam působil i jako profesor, a to až do roku 1996. Roku 1989 se se svými studenty aktivně podíleli na průběhu Sametové revoluce, kdy lidé z FTVS dělali ochranku novým státním činitelům, např. Václavu Havlovi, Věře Čáslavské atd. Roku 1991 se stal předsedou československého vyskokoškolského sportu, roku 1993 předsedou českého vysokoškolského sportu. Roku 1996 přišel zlom jeho kariéry, kdy byl zvolen předsedou olympijského výboru. Účastnil se mnohokrát Olympijských her jako vedoucí české výpravy. Tuto funkci zastával až do 31. 12. 2016, kdy rezignoval.

Galerie