Příběh brněnského dobrodruha

Nuda. Hrozné slovo. Mnohokrát jsem je slyšela z úst mladého člověka. Znám znuděné třicátníky otrávené životem, které nic nebaví a nikdo se jim nezavděčí.  A znám i několik krásných, oduševnělých lidí, kteří mají za sebou osmdesátku a stále žijí naplno, stále mají co dělat! Slovo „nuda“ snad znají pouze z literatury. Jedním z těchto činorodých seniorů je i pamětník Ladislav Kolbaba.

Narodil se v Brně dne  8.6.1932. Se svým starším bratrem vyrůstal v malém, jednopokojovém bytě za láskyplného dohledu dvou žen – maminky a babičky. Svoje vzpomínky na chlapecká léta popsal Ladislav v knížce, kterou nazval „ Nás bylo šest.“  Na titulní straně uvedl, že se jedná o čtení pro kluky  od deseti do sto deseti  let. S humorem sobě vlastním v ní popisuje běžné „ klučičí“ lumpárny, bitvy s chlapci z jiných částí města, ale také stavbu klubovny, v níž si šest kamarádů vytvořilo základnu a ve které v podstatě přežili válku. Děti si hrají i ve válce. A děti se ve válce i radují. Například, když takový chlapec dostane k narozeninám mandolínu! Anebo když se místo školy jde do kina! Ale děti netušily, že si je ta válka najde i v kině! Když v polovině filmu vypuknul letecký poplach, byly děti zavedeny do krytu pod Minoritským klášterem. Láďa dodnes vzpomíná s hrůzou na ty nekonečné chvíle pod zemí, kdy byl zvenku slyšet neskutečný rachot, země se třásla a ze zdi padala omítka. A navíc ho vystrašil jeden ze spolužáků, který začal překřikovat hluk proto, aby mu oznámil, že tohle nic není! To Američani mají takovou bombu, která projede domy, bourá a zapaluje a zní asi takto – a ústy se snažil napodobit zvuk letící bomby, asi jako uíííííííí. A Láďovi se ještě dnes třese hlas, když ve vyprávění dojde k místu, kde spolužák zmlknul, ale on to uííííííí pořád ještě slyšel! Říká, že nikdy v životě se víc nebál, i když měl život velmi bohatý a plný různých dobrodružství. Tenkrát zvuk, o kterém se domníval, že pochází od letící bomby, ovšem oznamoval konec náletu. Ale Láďovi zní v hlavě dodnes! Válka sebou nesla ještě mnoho silných zážitků, ten nejsilnější však samozřejmě přišel s osvobozením, které s maminkou, bratrem a babičkou přežili opět v podzemí, tentokrát pod Redutou. A pro desetiletého chlapce zůstává v paměti  nejhezčí  vzpomínka na válku – jak celá ulice tancovala!

Znám Ladislava už čtyřicet let, a častokrát jsem ho slyšela vyprávět. Přesto jsem dost dobře nechápala, jak spolu souvisel jeho dvouletý pobyt v Mongolsku a rýžování zlata na Aljašce. A při tom je to tak prosté! Stačí odskočit si do Mongolska, vozit tam děti autobusem do školy a natahovat uši! Tak se stalo, že natažené uši zachytily zprávu, že tam naši geologové hledali zlato. A Ládík nelenil a hned vyzvídal, jestli tam je někdo z našich známých geologů přítomen. A při té příležitosti zjistil, že rýžování zlata se tam normálně učí ve škole! Tak se to tedy naučil! Není přece nic jednoduššího, že? A jen tak na okraj, dnes svoje zkušenosti předává dál a učí své nástupce z mladších řad, jak na to! Kromě toho napsal o svém putování za zlatem knížky „Zrození zlatokopa“, „Sedm tisíc km v osmi“ a „Sedm tisíc km sám.“ Projel sedm států v Americe a vlastní několik titulů, z nichž nejvýznamnější  je „Mistr světa v rýžování zlata“  v Polsku z roku 2000.

Tímto ovšem výčet činností tohoto dobrodruha  zdaleka nekončí. Ať se totiž na své životní pouti ocitnul  kdekoliv, srdcem stále zůstával ve svém milovaném rodném Brně. Zahrnuje magistrát různými  návrhy na zlepšení prostředí  nebo služeb a sbírá podpisy na petice, které by vedly k jejich  uskutečnění. Mimo jiné se potuluje Brnem a fotí  krásná  zákoutí, přispívá svými příspěvky do různých periodik a aby toho nebylo málo, studuje Univerzitu třetího věku a učí se německy.

A já se ptám: Může takový člověk znát slovo „nuda?“

Energie a dobré nálady má Láďa stále dost na rozdávání. A my mu přejeme, aby mu to  vydrželo  co nejdéle!

Co se toulavých bot týče, ty po tatínkovi podědil  jeden z jeho tří dětí, syn Jiří Kolbaba, známý cestovatel a světoběžník.

 

Ladislav Kolbaba

Ladislav Kolbaba se narodil dne 8.6.1932 v Brně. Po ukončení školní docházky začal učit prodavačem Elektro . Učení však nedokončil a nastoupil na brigádu do Karviné, kde pracoval jako horník v dolech .
Poté vystřídal mnoho zaměstnání – mimo jiné byl zaměstnán jako řidič autobusu i trolejbusu, učitel autoškoly, prodavač kosmetiky, skladník, vyhazovač i topič.
V současné době se angažuje v politické straně ANO, působí jako učitel rýžování zlata, dopisovatel a fotograf a o svých aktivitách píše knihy, které vydává vlastním nákladem.
Učí se německy a navštěvuje Univerzitu třetího věku.

Galerie