Židovské kořeny skrze totalitní režimy

Vystudovaná filozofka, bývalá knihovnice, autorka dvou knih, předsedkyně Židovské obce města Ostravy a jedna z organizátorů ostravského TEMPLFESTU. S paní Milenou Slaninovou jsme společně vzpomínali na příběh jejich rodičů, na vyrůstání v komunistickém režimu a nebáli jsme se ponořit i do dnešního dění a politiky.

PhDr. Milena Slaninová, rozená Müllerová, se narodila 13. 6. 1946 do židovské rodiny Erichu a Thee Müllerovým. Osud jejich rodičů nebyl jednoduchý, potkali se v pracovním táboře, kde byl tatínek písař, ale protože práci nestíhal, bylo mu umožněno navštívit ženský tábor a vybrat si ženu, která mu s prací pomůže-budoucí maminka paní Slaninové. V tu dobu ale na ni ještě nehleděl jako na budoucí manželku, protože v té době byl ženatý. Když byl pracovní osvobozen, Erich a Thea se ale rozdělili a jak tvrdil sám tatínek pamětnice, museli utíkat i před Rusy, kteří ho i celou skupinku z tábora nechtěli pustit. Maminka Thea po útěku začala dělat na místním úřadě v Polsku, kde dělala tajemnici a díky tomu pomohla svému budoucímu manželovi a jeho skupince utéct Rusům, když našla auto a díky tomu se skupinka dostala přes hranice zpět do Československa. To ale stále nevěděl, že nikdo z jeho rodiny nepřežil holocaust. Až jednoho dne mu přišla jeho známá, která Osvětim přežila díky svému talentu malovat, oznámit, že celá jeho rodina včetně jeho manželky i synovce, který měl 13 let, zemřela v koncentračním táboře. Takže zůstal sám, ale vzpomněl si na tu sympatickou paní, která mu pomáhala v Osvětimi, a tak si pro ni dojel do Polska, do Bělavy. První věc, co řekl, když se s Theou potkal, byla otázka: ,,Zlatíčko, vezmeš si mě?“ V ten moment Thea upustila tác se skleničkami, který držela a odpověděla ano. Za tři dny maminka na úřadě zařídila svatbu a poté se vrátili zpět do Československa a v roce 1946 se jim narodila právě Milena, dva roky poté (1948) se jim narodila druhá dcera, Hana. Všichni spolu měli odjet do nově vzniklého státu Izrael, ale protože už za mlada měla Hanička velké zdravotní problémy, nakonec si to rodiče rozmysleli a rodina zůstala v Československu.

Hana byla nesmírně inteligentní dítě, dokonce přeskočila 1. třídu na základní škole. Měla úžasnou paměť, vše zúročila, když dělala předsedkyni senátu Nejvyššího soudu v Brně. Studijní přístup Mileny byl odlišný, školu neměla tak ráda a jak sama říká, tak i kdyby se na hlavu postavila, nikdy nebude tak dobrá jak Hana. Zřejmě proto nebyla nikdy paní Slaninová cílevědomá. Po základní škole pokračovala na dnešním gymnáziu Matiční, kde ji následovala i její sestra. Tam zjistila, že ji velmi baví humanitní předměty, a tak se po gymnáziu pamětnice přihlásila na právnickou fakultu do Bratislavy, kterou ale po pěti semestrech nechala, protože zatoužila založit rodinu. S jejím prvním manželem se jim narodil syn David, kterého ale mladá maminka musela vychovávat s pomocí rodičů, protože ji 6 týdnů po svatbě opustil. Až po dvou letech se s tím její rodiče smířili (nutno připomenout, že rodiče byli židovského původu a židé staví vzdělání na jednu z nejvyšších příček) Dálkově pak vystudovala filozofickou fakultu. Na své studijní cestě poznala spoustu budoucích známých tváří: Marián Čalfa (budoucí Předseda vlády ČSSR), Jozef Moravčík (budoucí Premiér slovenské vlády), Hana Zagorová (už v tu dobu úspěšná zpěvačka),…

Milena pracovala v koksovně, kde dělala korespondentku v redakci závodního časopisu, přičemž ale neuměla psát na stroji. Práci ale opustila. Další uplatnění našla ve vědecké knihovně, kterou na chvíli opustila, ale po sléze se vrátila hned zpět.

Vzpomínali jsme na komunistické období, kde si pamětnice matně pamatuje, že rodiče byli velmi smutní z takzvaného Sionistického spiknutí. Když už byla paní Slaninová maminka, vzpomíná, jaký měl její syn David strach, že se nedostane na gymnázium, protože jeho maminka není ve straně.

Když jsem zmínil Srpen 1968, Milena si vybavila spoustu vzpomínek, protože se vdávala za svého prvního manžela, Ivana. V té době koupili se sestrou tatínkovi psa. Vzpomíná, že si v noci nad ránem pustila rádio a myslela si, že to, co v rádiu hlásí, je jen nějaká hra… Ale poté si hned uvědomila, že vše je pravda, na naše území přijela vojska Varšavské smlouvy. Zmíněný pejsek žužlal tatínkovi palec… Její sestra Hana byla v té době v Londýně. Vybavuje si, jak všichni ráno cestou do práce v autobuse plakali, byla to velmi nervózní doba, obzvlášť když nikdo nebyl ve straně…

Paní Slaninová mi také řekla, že překvapivě ji komunistický režim nějak extra neznepříjemnil život kvůli jejímu původu. Později zjistila, že všichni židé byli evidováni, všichni měli svou kartu, která, když se někdo přestěhoval, se přestěhovala s nim. Pouze si vybavuje, že rodině psali na dveře hesla jako: židi ven,… Její otec to nahlásil, nicméně se to samozřejmě nevyřešilo. Vzpomíná, že trochu složitější to měla její sestra, která ve straně nebyla taktéž, a proto měla trochu problém se uplatnit na soudě, ale za pomocí jejich kamarádů se ji to povedlo. Sestra se cítila provinile, brala všechny hříchy komunistické strany na svá bedra, i když byla odborník na občanský zákoník.

V knihovně byla vyzvána, aby vstoupila do strany, ale hrdinně to odmítla.

Paní Slaninová mi také řekla úsměvnou historku-když synovi bylo 15 let, poprosila ho, jestli by mohla jít s nim a jeho kamarády do kina, aby se necítila sama… David ji samozřejmě nevzal. Pověděla mi, jak chodila s Davidem na hokej, hrála s nim a jeho kamarády vybíjenou, hráli si na vojáky,… Sama tvrdí, že jejich vztah je dodnes spíše kamarádský než vztah matka/syn.

Zmínila se také o Sametové revoluci. Byla to pro ni obrovská euforie, vybavila si, že se jí David na dva dny ztratil, ale když se dívala na televizi, kde probíhal přenos jedné z mnoha manifestací, viděla ho tam a uklidnila se, že mu nic není. Ona sama se s manželem jedné z manifestací v centru Ostravy zúčastnila. Když v rádiu začala hrát Marta Kubišová, všichni z toho byli naprosto v šoku a do dnes je velmi vděčná, že se listopadu 1989 dožila a nechtěla by ani jedinou vteřinu minulého režimu začít znovu.

Je velmi ráda za svobodu a možnosti, kterou má dnešní mládež.

Na přelomu tisíciletí zasáhly paní Slaninovou děsivé sledy událostí. Maminka jí zemřela v 89 letech, čtyři měsíce na to jí zemřel i tatínek, který trpěl těžkými depresemi, a sama Milena o tom do svých 18 let nevěděla a do pěti let jí zemřela také její sestra, která zemřela ve velmi brzkém věku-53 let. Paní Slaninová z toho byla velmi špatná, dokonce navštěvovala psycholožku.

Nebáli jsme se nakousnout i politiku dnešní doby, paní Milena mi sdělila její pohled na věc, na politické strany dnešní doby a taky pohled na politiku jejího syna Davida, který pracoval v Hospodářských novinách.

Ona sama říká, že by ani z principu nemohla být rasistka. Nerozumí tomu, že má dnešní komunistická strana neklesající úspěch u voličů se svými 14% až 15% v průzkumech. Myslí si, že v české společnosti je opět nenávist a upozorňuje, že stačí jen jediný krůček a historie se může opakovat a toho se opravdu bojí. Česká společnost je z jejího pohledu stále s něčím nespokojená, negativní a myslí se, že nám chybí určitá národní hrdost.

Milena Slaninová má obrovský strach z toho, že se na minulost zapomene, a proto cítila potřebu mi povyprávět příběh její rodiny.

Ke konci našeho vyprávění mi paní Slaninová vysvětlila, co je to TEMPLFEST a jak probíhal poslední ročník a naše povídání jsme ukončili tím, že mi vypravěčka popsala fotografie, které donesla.

Vyprávění bylo nesmírně inspirativní a já bych chtěl touto cestou ještě jednou velmi poděkovat, že si našla ve svém vytíženém harmonogramu čas a povyprávěla mi příběhy své rodiny.

 

Milena Slaninová

Paní Milena Slaninová (rozená Müllerová) se narodila 13.6.1946 do židovské rodiny Ericha a Theey Müllerových. Její rodiče neměli jednoduchý život-oba byli v pracovním táboře, kde se také poznali a později zjistili, že rodiny obou zemřeli v koncentračních táborech. Dva roky po jejím narození přišla na svět její sestra, Hana, která byla nesmírně inteligentní – dokonce přeskočila první třídu na základní škole a šla rovnou do druhé. Poté šla paní Slaninová studovat na gymnázium a po úspěšném dokončení pokračovala ve studiu v Bratislavě, kde ale po pěti letech skončila a ve 22 letech si založila rodinu s manželem, který ji po šesti týdnech od svatby opustil a nechal ji tak samotnou s jejich synem Davidem. Odmítala se přihlásit do komunistické strany a dodnes je velkým odpůrcem komunismu. V následnosti pěti let paní Slaninové zemřela maminka, tatínek a sestra, která zemřela v 53 letech. Pracovala v koksovně a následně v knihovně. Znovu se vdala a dnes je předsedkyní Židovské obce města Ostravy a je spjata s TEMPLFESTEM.

Galerie
Paní Milena Slaninová (fotografie není má) Vlevo maminka se svou sestřenicí a napravo paní Slaninová se svou sestrou
Rodinná koláž, už i se sestrou Hanou Rodinná fotografie s malou paní Slaninovou
Rodiče paní Slaninové při příležitosti zlaté svatby Původní fotografie rodiny z maminčiny strany ve formě obrazu
Památník v Olomouci na počest všech zahynulých za války Bratranec Curt, který zahynul ve třinácti letech