Chtěl jsem pokračovat na tom malém zemědělství

V hospodě U Landů v Jemníkách se toho dne konal večer na počest T. Garrigue Masaryka, jelikož právě slavil narozeniny. O několik místností dál byla zavřená Marie Landová s porodní bábou. A tak štamgasti toho večera nakonec oslavovali ještě jedno narození, malého Vaška Landy. Vašek na to byl taky hrdý a později, když vyrostl, měl Masaryka za svůj vzor.

Vašek se narodil roku 1937 do rodiny, která v Jemníkách u Slaného měla hospodářství a hospodu už od roku 1770. Prvorozený hoch byl pojmenován Václav po svém otci a byl tak jako stvořen pro pokračování rodu Landů. Život se však vyvíjel jinak.

Druhá světová válka začala. Vašek si tak zapamatoval jak jeho maminka plakala, když zatkli jejího bratra. Landovi museli tehdy odevzdávat obilí i maso „národním hostům”. Na rozdíl od těch, kteří nebyli samozásobitely, se však měli poměrně dobře. Nejblíže armádě byli v roce 1945. Tehdy už sovětská armáda vyháněla Německé vojáky, a ti hledali nové základny. Na měsíc byli tak někteří z nich ubytováni právě v hospodě u Landů, snad proto, že maminka Vaška uměla německy. Ukázalo se, že Němci měli mezi sebou také Italského zajatce. Tehdy se podařilo, že s ním pan Landa mluvil osobně. odhalil mu, že Němci jsou již oslabeni a navrhl, ať od nich zajatec uprchne. Ital souhlasil a Vaškův otec ho schoval do kůlny na nářadí. Několik dní současně tak u Landů bydleli stále Němci a jejich zajatec, ten však již uprchlý v kůlně. Asi po měsíci se Němci přesunuli dál a zajatec byl volný.

Radost po konci války vystřídal komunistický režim. Vaškův otec byl hrdý na své hospodářství a nechtěl si ho nechat znárodnit. Postupně začal mít vážnější problémy. Odebrali mu členství v Sokole, u Baráčníků i u Sboru dobrovolných hasičů. Byla mu zabavena zbraň a dokonce nemohl volit. V roce 1950 odvedli otce do vězení. Maminka Marie se však zařekla, že zemědělství udrží. S třináctiletým Vaškem orali pole a snažili se o záchranu zemědělství. Otce naštěstí po měsíci propustili, snaha udržet hospodářství byla však marná. Komunisté prohledali Ladům dům, zda nevykonávají nějakou protistátní činnost. Hospodu zavřeli, dobytek a tatínkovi milované koně odvedli do JZD. Vaškův tatínek byl alespoň rád, že se o své koně mohl nakonec starat, když zavážel v JZD krmivo. Byla to těžká dřina, kterou po jeho odchodu dělali dva lidé s traktory.

V roce 1952, ve shodu s rodinou tradicí, nastoupil Václav na Střední zemědělskou technickou školu  v Čáslavi. Rodiče se doslechli, že je tam ředitel, který tolik nehledí na špatné posudky z obce. Vašek nikdy ani neuvažoval, že by mohl dělat něco jiného, než zemědělství. „To mě připadalo, že nic jiného dělat nemůžu.”

Když školu dokončil, dostal práci podle takzvané umístěnky v traktorové stanici v Litomyšli. Předtím si však odbyl dva roky v poddůstojnické škole u tankistů v Milovicích. „Jiní si vyčistili jenom samopal, my museli vyčistit kanón a kulomety, té práce tam bylo hodně.” Brzy na to byla zrušena pozice, na které měl Vašek pracovat v Litomyšli.

Bydlel zase v Jemníkách. Jednou na čajích, kam chodil s kamarády na muziku, potkal Ivanu Vydrovou. Hned při prvním tanci se sobě zalíbili a začali spolu chodit. Mezitím Vašek začal pracovat na Školním statku Mladějov u Sobotky. Tehdy tam dostavěli nové byty a Vaškovi jeden nabídli, ale s tím, že je určený pro manžele. Tak se Ivana a Vašek vzali a přestěhovali do nového bytu. Ivana začala dělat instruktorku na místním učilišti a brzy čekali první miminko. Narodila se jim dcera Ivana.

Rodina se po roce opět stěhovala, jelikož Vašek sehnal dobré místo na statcích ve Vojenském výcvikovém prostoru Milovice. Tam se také roku 1963 narodila dcera Václava. Do toho se však přitížilo tehdy pouze padesátileté Marii Landové. Zemřela, a aby Vaškův tatínek nezůstal sám, znovu se s Ivanou přestěhovali, tentokrát domů.

Politický režim začal být volnější a tak si Vašek podal přihlášku na vysokou školu a dostal se. Dojíždění bylo tehdy obtížné, bydlel tedy na Strahově v Masarykově koleji. Studenti i profesoři se tehdy sházeli, bavili se o změně režimu.,,Všude jsme byli, kde se něco dílo”. 21. 8. 1968 byli najednou koleje obklopené tanky „spřátelené” sovětské armády. „Přišli sověti. My jsme měli odevzdané diplomky, tak jsme se báli, že nám je zaberou.” Vašek spěchal domů. Autobusy však přestali jezdit. Byl tam naštěstí jeden řidič, který vyhlásil, že kdo chce jet ke Kladnu, toho vezme. Ten řidič náhodou bydlel ve vesnici jen dva kilometry od Jemník.

Diplom naštěstí Vaškovi dali, a nastoupil do Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření, kterému říkali z legrace Ústav Soustav.

Vědecké činnosti se ale nevěnoval dlouho. Přišli za ním a povídají: „Máte dvě dcery, bylo by dobré, kdybyste šel do místního JZD, aby se vám taky dcery dostali do školy.” Když mu tohle řekli,  šel.

Od té doby dělal Vašek Landa všude zootechnika. Vystřídal několik působišť, ale práce v JZD ho bavila. Sám říká, že nechce JZD jen pomlouvat. Většina lidí, tam pracovala obětavě a snažili se mít nejlepší výsledky.

V jeho 52 letech přišla Sametová revoluce. Najednou se přestalo koukat na původ, ale na výsledky. „I když jsem měl dobré nabídky, na funkce, na které by mě do té doby nepadlo, že by mě vzali, tak jsem je odmítl”. Chtěl pokračovat na tom malém hospodářství. Václav tedy začal podnikat, měl kolem 30ti kusů krav. Také ale začal stárnout a hospodářství už příliš nerozšířil.

Dnes je Václav rád, že se v obci už politické extrémy nevyskytují. „Každý má možnost volit, koho chce. Myslím si, že je to na obci vidět, že je tu takový klid a mír,  že se tu nikdo nikoho nebojí.” Bydlí pořád v Jemníkách číslo 18 a pravidelně se schází s bývalými spolužáky z Čáslavi, zemědělci z Jemník i zootechniky z JZD. Moc by si přál, aby v hospodaření někdo z rodiny pokračoval. Místo, do kterého jeho rodina tolik vkládala, by měl někdo převzít. „Každý rok se opravoval kousek, pomalu se šetřilo a hodně se dělalo.” Přestože se však zemědělství nikdo zatím neujal, má ze svých vnuků, vnuček, pravnuků a pravnuček radost.

 

Václav Landa

Václav se narodil 8. 3. 1937 v Jemníkách u Slaného č.p.18.

Jeho otec, Václav Landa, zde hospodařil na 10,5 h půdy a provozoval hospodu. Se vším mu pomáhala jeho žena, Marie Landová.

Roku 1945 byli v Landovic’ hospodě ubytováni Němečtí vojáci.

V roce 1950 byl otec zajat do vězení, a tak se třináctiletý Václav staral o zemědělství jen s matkou. Naštěstí otce po měsíci propustili.

V roce 1952 začal Václav studovat na Střední zemědělskou technickou školu v Čáslavi.

Tankista na vojně v Milovicích.

1958 nastoupil do prvního zaměstnání, Státní traktorové stanice Litomyšl.

1960 Václav pracoval na Školním statku Mladějov u Sobotky, kde také sehnal místo instruktorky na učilišti pro svou dívku Ivanu. Následovala svatba 1960.

V roce 1961 se jim narodila dcera Ivana a dva roky na to dcera Václava.

Mezitím (1962) se rodina přestěhovala, Václav pracoval na statcích ve Vojenském výcvikovém prostoru Milovice. Roku 1964 však Václavovi umírá maminka, a tak se s rodinou vrátil domů za otcem.

Chvíli pracuje jako instruktor na zemědělském učilišti, ale záhy se dostává na ČZU, obor Provozní ekonomika. Zde roku 1968 dostuduje a zažije příjezd okupační armády.

Poté nastupuje do Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření, kde zůstane do roku 1972. Tehdy pod pohrůžkou nastupuje do JZD Knovíz. Od této chvíle pracuje v živočišné výrobě postupně v JZD Kolešovice, Žižice a Černuc.

S příchodem Sametové revoluce, roku 1989, okamžitě odchází soukromě hospodařit.

Galerie
1951. Václav Landa ve čtrnácti letech s maminkou Marií Landovou. Krávy.  Václav na ně volal vždy: ,,Malá, malá.
Kravín ve vojenský statcích, kde Václav Landa pracoval mezi lety 1962-64. Václav se svojí dívkou Ivanou Vydrovou, dcerou švadleny a pekaře, 18.4.1960.
Václav s přátely při diskuzi na ČZU, mezi léty 1965-68. Studenti ČZU, mezi léty 1965-68.
Zemědělský výstava v Paříži, na kterou se Václavovi poštěstilo dostat, 10. 4. 1978.