PŘÍBĚH Z VYSOČINY

Paní Pešová se narodila v září roku 1927 v Brně jako Jitka Tobyášová v rodině absolventa vysoké školy zemědělské ve Vídni Ing. Jaroslava Tobyáše.  Její otec byl odborník a autor významných studií, vrchní ministerský rada. Maminka byla učitelka. Její otec založil v roce 1924 Výzkumnou stanici lnářskou v Domanínku u Bystřice nad Pernštejnem a vedl ji až do padesátých let .

Zde v Domanínku paní Pešová prožívala dětství a popisuje jak se přátelila se synem jejich řidiče Fanoušem Stoklasou. Dále popisuje jak se Stoklasovi přihlásili k německé národnosti a odešli. Po nich nastoupila rodina pana Františka Neděly. Paní Pešová popisuje, lásku pana Běhuly (zaměstnanec Výzkumné stanice) k dívce židovského původu slečně Alici Bradyové z Nového Města na Moravě, která nenastoupila do židovského transportu a ukrývala se na statku, který přiléhal k Výzkumné stanici.

Obyvatelé Domanínka jí posílali jídlo, protože neměla potravinové lístky. Vše oraganizoval účetní pan Hájek.

V roce 1942 po atentátu na Heydricha, byl úkryt slečny Bradyové vyzrazen. Němci obklíčili vesnici a sjížděli se tam v nákladních autech a vše prohledávali. Pan Neděla stačil ukrýt zbraně do bubnu mlátičky. Když gestapo přišlo až na statek k Výzkumné stanici, slečna Bradyová utekla do bytu Nedělových, kde se ukryla ve skříni. Tam byla, ale nalezena. Němci chtěli  potrestat celou vesnici za to, že pomáhala skrýt židovskou dívku.

Tatínek paní Pešové, výborně mluvil německy, protože studoval ve Vídni a podařilo se mu  přesvědčit příslušníky gestapa o nevině občanů Domanínku. Ale Nědělovi byli odvedeni do koncentračního tábora, p. Běhula a slečna Bradyová byli popraveni v Praze, p. Hájek se z toho všeho oběsil ve stodole.

Toho léta stačil poslat ještě pan Neděla lístek panu Tobyášovi lístek, že „klíče“ jsou v mlátičce. Tatínek paní Pešové zbraně našel a zakopal je do lesa. Nedělovi bohužel koncentrační tábor nepřežili.

Po válce když paní Pešová odmaturovala byla na stanici u otce na brigádě. Přijel se tam podívat pan Stoklasa a vyprávěl jak se na začátku války přestěhoval s rodinou do Německa. Fanouš musel nastoupit k Hitlerjugend. Pan Stoklasa byl odvelen na východní frontu do Ruska. Zde dělal opět šoféra a jezdil s německým důstojníkem. Zajížděli na frontu a k bojišti. Při jedné takové jízdě pan Stoklasa zajel k Rusům a vytáhl připravený bílý kapesník a vzdal se. Německého důstojníka asi zajali. Pan Stoklasa se vrátil do Československa s některou z osvoboditelských armád. Zato jeho syn Fanouš prý padl v bitvě u Arden. Paní Pešová doufá, že nepadl, ale dal se k Američanům, protože jeho otec nebyl tímto moc zarmoucen. Pan Stoklasa si po návratu vybral mlýn v pohraničí po odsunutých Němcích. Při opravách našel ve zdi mlýna schovaný poklad, který odevzdal a byl váženým občanem.

Dále paní Pešová popisuje jak nemohla dostudovat vysokou školu kvůli kádrovému profilu a život v 50. letech.

 

Jitka Pešová

"Paní Pešová se narodila v září roku 1927 v Brně jako Jitka Tobyášová v rodině absolventa vysoké školy zemědělské ve Vídni Ing. Jaroslava Tobyáše. Maminka byla učitelka. Její otec založil v roce 1924 Výzkumnou stanici lnářskou v Domanínku u Bystřice nad Pernštejnem. Paní Pešová často vzpomíná, jak musela se svou mladší sestrou užívat olej ze lnu. Tatínek říkal, že je velmi zdravý a skutečně byla málo nemocná. Tatínek paní Pešové, výborně mluvil německy, protože studoval ve Vídni. Už za první republiky bylo na jejich rodinu nahlíženo, jako na lidi, kteří mají něco více společného s Rakouskem.
Za války mu znalost němčiny přišla vhod a možná díky ní zachránil obec Domanínek od podobného osudu jako v Lidicích, nebo v Ležákách. Po válce bylo vše opět na škodu. Jeho dceru - paní Pešovou vyhodili po 3 letech z vysoké školy pro kádrové důvody. I jeho komunisté nechtěli nechat dál vést stanici.
Příběh začíná v době, kdy bylo paní Pešové 1 4 let v roce 1941 v Domanínku.
Paní Pešová v roce 1945 odmaturovala.
Od roku 1946 až 1949 studuje na vysoké škole zemědělské v Brně a pak je vyhozena.
V roce 1950 se vdává a narodil se jí syn Luboš
Později pracuje jako družinářka na ZŠ v Bystřici nad Pernštejnem.
Po dokončení vysoké školy pedagogické učí němčinu, češtinu na této škole.
Od 90. let žije v Brně
Po smrti manžela se stěhuje v roce 2006 do Prahy, aby byla poblíž svého syna."

Galerie