Vy se nemáte čeho bát, Vy jste člověk jako každej jinej!

Paní Alena Malkusová se narodila 23. 8. 1935 ve Vodňanech jako první z 5 dětí manželům Rédlovým. Její matka byla švadlena a otec holič se v r. 1942 přidal k partyzánské skupině Šumava 2, která nepodléhala komunistické straně. Po válce zbylo málo četníků, kteří nekolaborovali s Němci a tak se mnoho partyzánů stalo příslušníky SNB. Pan Rédl nikdy nevstoupil do strany. Díky jeho partyzánské činnosti měl informace o kolaborantech, kteří se poté za komunismu dostali do vedoucích pozic. Ze strachu před uveřejněním těchto informací byl nejednou převelen, stíhán a nakonec i odsouzen do tábora nucených prací u Jáchymova. Uvěznění trvalo jen půl roku, jelikož paní Rédlová napsala žádost o milost prezidentské kanceláři. Stát mu vyhověl, ale do konce života dělal jen dělnické práce. Díky častému převelování pana Rédla bylo studium paní Aleny často komplikované přestupy. Převážnou část však absolvovala ve Vodňanech. Vedle základní školy navštěvovala i soukromé hodiny angličtiny. Její vyučující si z učení udělala zálibu, a když potom Rédlovi neměli finanční prostředky, učila dál paní Alenu zadarmo. Také pro ni získala adresu dívky z Ameriky na dopisování. Poté paní Alena nastoupila na Gymnázium v Prachaticích. V r. 1951 se o prázdninách účastnila v Krásné Lípě kursu laických kazatelů jakožto členka Církve československé (dnes Církve československé husitské). Po složení maturity se jí splnil celoživotní sen, byla přijata na Lékařskou fakultu UK v Praze – obor dětské lékařství. Toho léta však obdržela od MNV Vodňany  dopis, že se její přijetí zamítá. Jela se poradit za svým třídním profesorem z gymnázia a ten jí řekl, ať nastoupí a pak se uvidí. I přes zákaz začala studovat. Po prvním úspěšném zkouškovém období byla vytažena z přednášky příslušníky StB a vyzvána k dostavení se na výslech na StB. Výslech trval 4 hodiny. Týkal se především jejího tatínka: „Co dělal? Co říkal, jak se choval, když jste dostala dopis z MNV?“ Paní Alena byla zmatená. Jako 19-leté děvče nechápala, jak to souvisí s jejím studiem. Zeptala se, proč je nezajímají její studijní výsledky. Oni jí odvětili, že o těch ví. Výslech zakončili jasným verdiktem. Sdělili paní Aleně, že by se nikdy nestala dobrou socialistickou lékařkou. Doporučili jí, aby prokázala svou politickou zdatnost a oddanost tím, že to uzná a nezatrpkne. „S tímhle tím mě propustili, tak si umíte představit, jak mi asi bylo. Celou cestu na kolej sem probrečela, zhroutil se mi svět. Já jsem netušila, že někomu vadím.“ Tato událost se stala před Vánocemi. Po příjezdu domů, potkala kamaráda. Jmenoval se Jiří Malkus. Jeho rodiče měli zahradnictví a malé hospodářství. V době kolektivizace odmítli vstoupit do JZD. Vyprávěl jí i o dalších příbuzných. Jeho bratranec byl zavřený, jelikož byl úspěšný podnikatel. Díky těmto skutečnostem byla celá jeho rodina vystavována persekucím. Nesnáze a vzájemné pochopení je svedlo dohromady. Pan Malkus paní Alenu požádal o ruku. Dne 9. 7. 1955 se vzali. V r. 1955 nastoupila paní Alena ve Výkupním podniku ve Vodňanech, kde pracovala do roku 1956. Mladý pár, chtěl žít již samostatně. Avšak žádost o přidělení vlastního bytu jim byla zamítnuta. Teta jim půjčila peníze na koupi domu. Dům koupili a čekali, až se prodejce vystěhuje, za něj se však do bytu ihned nastěhoval jiný člověk. Když podali stížnost na MNV Vodňany bylo jim sděleno, že na byty v jejich vlastním domě nemají nárok, jelikož mohou bydlet u rodičů. Půl roku se o společný život pokoušeli, avšak těžká práce v zahradnictví rodičů pana Malkuse paní Alenu vyčerpávala. Po návštěvě její tety, přijali pozvání a odjeli do Západočeského kraje, do okresu Karlovy Vary. Manželé Malkusovi poté pracovali v obchodním středisku Arma Karlovy Vary na stavbě tepelné elektrárny v Tisové u Sokolova. Po celou dobu bydleli v nedostačujících podmínkách. Nejprve ve sklepě od obchodu a na víkendy jezdili k tetě do Karlových Varů, kde měli trvalé bydliště. Zde se jim narodila první dcera, potom pan Malkus změnil práci a stal se železářským dělníkem. Vzápětí jim byla přidělena ubytovna se společným sanitárním zařízením. V tomto klidném období opět zakročil MNV Vodňany a obvinil je z porušení zákona o okrscích. Pro pohyb osob mezi okrsky byly tzv. propustky. Paní Malkusová byla v šestinedělí a tak byla chráněna lékařem, jelikož s tak malým dítětem nemohla cestovat. Napsala žádost, aby jako mladá rodina byla socialistickým režimem podporována a nemělo by jí být ještě kladeno překážek. Národní výbor jí překvapivě vyhověl a dal jim převodku na půl roku. Po uplynutí lhůty, nutné k ochraně zdraví, byl naštěstí zákon zrušen a Vodňanský národní výbor tak ztratil prostředek k další tyranii. V r. 1960 jim byl přidělen byt v Habartově. Zde paní Alena opět obdržela dopis od MNV Habartov. S obavami se dostavila na předvolání k předsedkyni Školské a kulturní komise. Sdělila jí, že mají nedostatek pracovnic v mateřských školách a berou i ženy v domácnosti. A jelikož paní Malkusová měla maturitu, byla by pro ně velkou posilou. Paní Alena se jí zeptala, zda na ní mají posudek z Vodňan, a ona jí řekla: „Ano máme, ale my neposuzujeme lidi dle posudku, my si počkáme sami, jak se nám osvědčí.“ 1. 4. 1960 nastoupila jako nekvalifikovaná učitelka do mateřské školy. Zde poznala paní Alena spřízněnou duši, kuchařku paní Sklenářovou. Spřátelily se a paní Sklenářová se postupně seznámila s celým jejich příběhem. Často paní Aleně opakovala: „Vy se nemáte čeho bát! Vy jste člověk jako každej jinej!“ A toto motto pak paní Malkusová měla po zbytek života na paměti. V září 1960 byla přeřazena do funkce ředitelky jednotřídní mateřské školy v Habartově – v Raathu. I přes její krátkou činnost měla pro tuto pozici nejvyšší kvalifikaci a dobré osvědčení. Jednalo se o školku pro německy mluvící děti. Paní Alena měla ze začátku velké potíže s jazykem. I zde však nalezla pomoc v tamní paní kuchařce, která jí pomáhala s tlumočením. Měla nevídaný úspěch. Zdejší pan ředitel základní školy, který tam třicet let učil, jí osobně poděkoval za to, že mohl poprvé v životě začít 2. září učit dle osnov. Dříve musel děti nejprve naučit česky, avšak paní Alena to zvládla za něj již ve školce. Zde paní Alena pracovala do odchodu na mateřskou dovolenou v roce 1963, kdy se narodila druhá dcera. V r. 1961 získala kvalifikaci jako učitelka mateřské školy na pedagogické škole v Chebu. 1964 se jí narodil syn, se kterým byla na mateřské dovolené do r. 1966, kdy opět nastoupila na poloviční úvazek do zaměstnání – připravovala na provoz nový komplex zařízení v Habartově. Jednalo se o jesle a mateřskou školu. Od 1. 1. 1967 zde pracovala ve funkci ředitelky, která měla pod sebou již kolem 30 zaměstnanců. V této funkci působila až do září 1968, kdy se s celou rodinou přestěhovala zpět do Vodňan, jelikož jejich rodiče již potřebovali pomoc a uvolnil se i byt v jejich domě. Těsně před stěhováním, proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Stěhování proto bylo o pár týdnů pozdrženo. Po Pražském jaru byl opět zpřísněn dozor a manželé Malkusovi obdrželi znovu dopis z MNV Vodňany. Dopis obsahoval informaci, že se nedostavili k jednání o bytě v jejich domě osobně (jelikož měli rodinu, vyslali za sebe Malkusovi své rodiče žijící ve Vodňanech, které ustanovili v této záležitosti za své jednatele) a tak jejich nastěhování bude protiprávní a bude stíháno. Paní Alena osobně dojela za úředníkem, který dopis napsal, a seznámila ho s jejich situací. Úředník se jí soukromně omluvil a zaručil se, že jejich nastěhování nebude stíháno. Tento slib dodržel. Ve Vodňanech paní Alena nastoupila do mateřské školy jako učitelka. Za toto místo vděčila předsedkyni Školské a kulturní komise z Habartova. V té době pracovala jako okresní inspektorka pro Sokolov. Osobně zajela na odbor školství do Strakonic, kam spadaly Vodňany a zanechala zde její doporučující zprávu. Ta se dostala do rukou ředitele Krajského pedagogického ústavu v Českých Budějovicích (úřad zajišťující správný průběh a vývoj školství). Byl jí nadšen a nabídl paní Aleně funkci vedoucí kabinetu předškolní výchovy. 1. 3. 1969 zde nastoupila. V zostřených normalizačních poměrech probíhaly „čistky“ v systému. Nestraníci, nespolehliví jedinci apod. museli opustit svá místa. Paní Alena se dozvěděla, že z jejich ústavu má odejít 5 lidí. 4 jména byla známá a ona se obávala o sebe. Byla jednou na obědě s jejím kamarádem předsedou KSČ. Poprosila ho, aby jí popravdě řekl, zda je tou pátou ona. On její obavu potvrdil a prozradil jí jednotlivé body obvinění, paní Alena mu je ihned vysvětlovala: 1) V 50. letech protistátní činnost ve Vodňanech –  chození na angličtinu, dopisování si s Američankou a církevní kurz 2) 1968 – uplatnění práva na majetek – koupě domu, který byl obsazen 3) odchod z JZD – to byli však rodiče pana Malkuse atd…. Předseda KSČ, její kamarád, jí slíbil pomoc. Díky přátelství ve své pozici zůstala a dál už to s ní neřešili. Již zmíněný předseda KSČ i její nadřízená se za ní zaručili. Během tohoto působení se jako členka sekce předškolní pedagogiky při Československé pedagogické společnosti ČSAV podílela na zpracování výsledků komplexní analýzy nového pojetí předškolní výchovy, na přípravě programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy a na přípravě metodiky pracovní výchovy a metodiky řízení mateřských škol. V průběhu si též dodělala vytoužené vysokoškolské vzdělání na Pedagogické fakultě UK v Praze obor doplňující speciální pedagogie. V pozici ředitelky kabinetu pro předškolní pedagogiku zůstala až do důchodu, tj. r. 1989. Životní příběh paní Aleny je především o strachu, kteří měli bývalí kolaboranti z jejího tatínka. Bylo jen nepřízní osudu, že  se nacházeli na vysokých postech a využívali komunistického režimu. K osočování a nespravedlivému obviňování si pak vybírali činnosti, které byly pro paní Alenu i ostatní nestraníky nevinné. Přes všechny životní těžkosti je paní Alena stále usměvavá, noblesní a vitální dáma. Neustále opakuje, že i mezi komunisty byli slušní a hodní lidé, bez kterých by nemohla v té době existovat.

 

Alena Malkusová

Alena Malkusová, roz. Rédlová, se narodila 23. 8. 1935 ve Vodňanech. Matka byla švadlena a otec holič, se r 1942 přidal k partyzánské skupině Šumava 2, která nepodléhala komunistické straně. Po válce se stal příslušníkem SNB, ale jako nestraník byl odsouzen do tábora nucených prací u Jáchymova. ZŠ absolvovala převážně ve Vodňanech. Poté studovala Gymnázium v Prachaticích. Po maturitě jí přijali na LFP UK v Praze. Obdržela však od MNV Vodňany dopis, že nesmí nastoupit. I přes to nastoupila. Ke konci prvního semestru vyzvána k dostavení se na výslech u StB. Ten byl zakončen tím, že nebyla záruka, aby z ní byla úspěšná socialistická lékařka. Na základě toho musela studium ukončit. V r. 1955 nastoupila jako ve VP Vodňany, kde pracovala do r. 1956. 9. 7. 1955 se provdala za Jiřího Malkuse. Od r. 1956 pracovala v obchodním středisku Arma Karlovy Vary. Zde se jí narodila první dcera. V r. 1960 jim byl přidělen byt v Habartově, kde paní Alena nastoupila jako nekvalifikovaná učitelka do mateřské školy. R. 1960 byla ředitelkou mateřské školy v Kluči, zde pracovala do odchodu na mateřskou dovolenou s druhou dcerou v r. 1963. V r. 1961 absolvovala pedagogickou školu v Chebu. V r. 1964 se narodil syn. R. 1967 působila ve funkci ředitelky až do r. 1968. Pak se celá rodina přestěhovala do Vodňan. Zde nastoupila jako učitelka v mateřské škole. Od 1. 3. 1969 zastávala funkci vedoucí kabinetu předškolní výchovy krajského pedagogického ústavu v Českých Budějovicích, kde pracovala až důchodu.

Galerie
Fotografie z dnu pořízení nahrávky Zákaz nastěhování
Fotografie z kurzu laických kazatelů
Fotografie s manželem na Slovensku
Fotografie s manželem na Slovensku po šedesáti letech