Lukášův příběh

Můj přítel se jmenuje Lukáš Jech a narodil se 17. prosince 1981 ve Strakonicích. Lukášova rodina pochází ze severu Čech, z Mostu. Kvůli rodinným důvodům se přestěhovali v roce 1980 do Strakonic.

Rodina

Lukášova matka, Alena Jechová (rozená Votrubová), po příchodu do Strakonic chtěla pracovat jako zubní laborantka, jelikož tento obor také vystudovala v Ústí nad Labem. Protože nikde nebylo toto místo volné, začala pracovat v Místní nemocnici na podatelně. Asi po pěti letech se v místní poliklinice uvolnilo místo zubní laborantky, které paní Jechová s radostí vzala. Po revoluci roku 1989 se paní Jechové naskytla možnost svého vlastního podnikání, a tak tedy odkoupila prostory laboratoře a založila vlastní firmu Dentio s.r.o. Při počátkách podnikání musela paní Jechová oslovit dentisty v blízkém i širokém okolí. Jelikož po revoluci ve Strakonicích nebylo na trhu v tomto oboru moc konkurence, dentisté chtěli spolupracovat a podniku paní Jechové dodávali spousty práce.

Lukášův otec, Zděněk Jech, pracoval v Mostě jako autoelektrikář. Po přestěhování do Strakonic začal pracovat místním podniku OSP opět jako autoelektrikář. Zde působil 12 let a potom místo opustil a šel pracovat do rodinné firmy svého tchána. Když tchán firmu prodal, sehnal si místo u jedné stavební společnosti, kde působil jako profesionální řidič. Pracuje tam již dodnes.

Lukášova sestra Kateřina Jechová se narodila ještě v Mostě a s rodiči se přestěhovala do Strakonic. Zde se pak narodil její bratr Lukáš. Jeho sestra zde chodila na základní školu Dukelská a poté odešla studovat obor zubní technik do Českých Budějovic. Po úspěšném dokončení této školy, šla pracovat do rodinného podniku své matky ve Strakonicích. Zde pracovala 13 roků a poté odešla se svým přítelem a nynějším manželem do Mladé Boleslavi, který odsud pochází. Zde stále pracuje jako zubní laborantka. Nyní je na mateřské dovolené.

Lukášův děda, Zděněk Votruba, pracoval v Mostě jako taxikář a poté ve Strakonicích vedl firmu Pronto Plus, což byl velkoobchod s nápoji. Když panu Votrubovi bylo 16 let, utekl s Američany do Anglie, kde se od nich oddělil, začal cestovat sám a přivydělával si různými pracemi. Nakonec procestoval několik evropských zemí, naučil se jazyk a až po 3 letech, se vrátil zpět do Československa. V roce 1954 se potkal s Alenou Ryklovou, Lukášovo babičkou. Za dva roky poté měli svatbu a rok potom se narodila Lukášova matka. Lukášova babička pracovala v Mostě v nemocnici jako zdravotní sestra. Roku 1981 se prarodiče přestěhovali do Strakonic za Lukášovo rodinnou a začali pracovat v Městském pivovaru. Děda pracoval jako pomocná síla sládkovi a babička pracovala na vrátnici a v prodejně.

Lukášova babička ze strany otce, Marie Jechová (rozená Neckářová), pochází též z Mostu. Vystudovala zde střední školu a vzala práci oddávající na Národním výboru. Její manžel a Lukášův děda, Zdeněk Jech, vystudoval v Mostě také střední školu. Pracovně se ale zabýval žurnalistice, v důchodě se zabýval skládáním křížovek a rébusů pro noviny. Oba prarodiče ze strany otce jsou mrtví.

Dětství a dospívání

Své dětství Lukáš prožil se svou rodinou a o tři a půl roku starší sestrou ve Strakonicích.  Bydleli v centru města v rodinném domě. Tento dům kdysi patřil Lukášovo dědovi z matčiny strany, který koupil kdysi před lety. V tomto domě Lukáš prožil čtyři roky života, než se se svojí rodinnou přestěhovali do nového a většího bytu ve Strakonicích.

Zde Lukáš navštěvoval nedalekou mateřskou školku a poté i základní školu. V první a druhé třídě navštěvoval Základní uměleckou školu, kde se učil hrát na flétnu. Na prázdniny jezdil se svou sestrou do Mostu za babičkou a dědou. Lukáš na své dětství vzpomíná jako na velmi spokojené období. V 16 letech se začal učit hrát na kytaru. Každé prázdniny trávil s otcem v Kožlanech u Plzně, kde hrál a brigádně pracoval v kuchyni jako pomocná síla. Matka s dcerou cestovali do turistických oblastí na Řecké ostrovy. Po ukončení základní školy v roce 1997 se přihlásil na místní střední odborné učiliště, obor automechanik. Toto studium zakončil výučním listem roku 2000.

Náhradní vojenská služba

V tuto dobu již Lukáš měl 18 let a stále fungovala branná povinnost. K této branné povinnosti patří spousta náležitostí. Lukáš tedy musel absolvovat odvod k povinné vojenské službě. Musel projít zdravotní prohlídkou, psychotesty a složit test na vojenské zprávě. Po dokončení těchto zkoušek, mu pak přišel povolávací rozkaz o nástupu základní vojenské služby do Opavy, kam měl nastoupit 1. 1. 2001 k protiraketovému útvaru.

Jelikož v tu dobu, ještě fungovala náhradní vojenská služba tzv. civilní služba, mohl si o tuto možnost zažádat a vyhnout se tedy nástupu základní vojenské povinnosti.  Tuto volbu si však musel zajistit sám a sehnat si místo, které bylo předem určené pro tuto službu. Jednalo se o městské a státní podniky. Nevýhoda této věci ale byla, že tuto službu musel vykonávat rok a půl, kdežto vojna byla pouze už jen na jeden rok. Zase byla lépe placena. Jeho první kroky tedy vedli na místní plavecký stadion STARZ Strakonice, kde vykonával službu plavčíka záchranáře. Musel zde také složit zkoušky na tuto funkci. Zde Lukáš působil půl roku.  Poté, se uvolnilo místo na zimním stadionu, který také patřil pod STARZ a jelikož byl Lukáš služebně nejmladší, musel odejít a vzít nové místo jako strojník a obsluha rolby na zimním stadionu. Zde také civilní službu 30. května 2002 ukončil. Po ukončení náhradní vojenské služby nastoupil Lukáš do firmy HS Auto Staněk s. r. o. jako automechanik.

Volný čas

Svůj volný čas prožíval Lukáš v okruhu svých nejbližších přátel. Spolu s nimi hrál na kytaru, bavil lidi a cestovali po České republice a rozdávali smích všem okolo. Hlavní místo, které navštěvovali a navštěvují dodnes je Jižní Morava. Když Lukáš zrovna nebyl s přáteli, snažil se sportovat. Rád hrál fotbal, nohejbal, tenis či hokej.

Nejsilnější zážitek a názor na dobu v Československu/České republice

Bohužel Lukášova nejsilnější vzpomínka není nejšťastnější. Nejvíce vzpomíná na svého blízkého přítele, s kterým prožil celé své dětství. Lukášův přítel zemřel ve Francii po sražená vlaku, když právě jel s kytarou a přáteli.

Na dobu před revolucí si Lukáš už jen matně vzpomíná, ale přeci jen vzpomíná dobře. Na základní škole musel pedagogický sbor oslovovat „soudružko učitelko/soudruhu učiteli“. Volný čas trávil v Jiskřičkách, učil se dobové písně a cvičil na spartakiádu.

Rád také vzpomíná na průvody při změně z Československa na Českou republiku. Sám se zúčastnil průvodu ve Strakonicích a mával tehdejšímu prezidentu Václavu Havlovi.

Současnost

V HS Auto Staněk s. r. o. pracuje dodnes jako servisní a garanční technik. V roce 2007 se mu narodila dcera Eliška a v roce 2013 syn Filip. Svých koníčků se nevzdal a dál hraje na zábavách na kytaru a sportuje. Nyní žije stále ve Strakonicích a se svou přítelkyní Lucií Tomanovou, vychovávají jeho dvě děti.

 

Lukáš Jech

"Můj přítel se jmenuje Lukáš Jech a narodil se 17. prosince 1981 ve Strakonicích. Lukášova rodina pochází ze severu Čech, z Mostu. Kvůli rodinným důvodům se přestěhovali v roce 1980 do Strakonic.
Své dětství Lukáš prožil se svou rodinou a o tři a půl roku starší sestrou ve Strakonicích. Bydleli v centru města v rodinném domě. Tento dům kdysi patřil Lukášovo dědovi z matčiny strany, který koupil kdysi před lety. V tomto domě Lukáš prožil čtyři roky života, než se se svojí rodinnou přestěhovali do nového a většího bytu ve Strakonicích.
Zde Lukáš navštěvoval nedalekou mateřskou školku a poté i základní školu. Po ukončení základní školy v roce 1997 se přihlásil na místní střední odborné učiliště, obor automechanik. Toto studium zakončil výučním listem roku 2000.
Po ukončení náhradní vojenské služby nastoupil Lukáš do firmy HS Auto Staněk s. r. o. jako automechanik.
V HS Auto Staněk s. r. o. pracuje dodnes jako servisní a garanční technik. V roce 2007 se mu narodila dcera Eliška a v roce 2013 syn Filip. Svých koníčků se nevzdal a dál hraje na zábavách na kytaru a sportuje. Nyní žije stále ve Strakonicích a se svou přítelkyní Lucií Tomanovou, vychovávají jeho dvě děti."

Galerie
Lukáš se ségrou. Foceno na dovolené na Orlíku. Lukáš se svou kamarádkou po sbírání a očišťování hub.
Jako jedni z mála ve Strakonicích měla Lukášova rodina vůz. Lukáš ve 4 letech.
Lukášova fotogorafie na občasnkém průkazu.