Ten příběh neměl nikdo znát

JUDr. Václav Boček se narodil 23. listopadu roku 1912 panu JUDr. Jiřímu Bočkovi a paní Emmě Bočkové.

V roce 1935 získal absolutorium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil jako koncipient v advokátní kanceláři pana JUDr. Lišky v Plzni. Závěrečné zkoušky včetně rigoroza dokončoval externě.

V roce 1937 nastoupil do vojenské prezenční služby u 102. dělostřeleckého pluku v Rokycanech. Ihned po nástupu byl odeslán do důstojnické školy v Mukačevě, kde se zúčastnil první mobilizace v roce 1938 na Slovensku. Následně byl poslán do kurzu plynových důstojníků v Olomouci a odtud nastoupil při druhé mobilizaci v roce 1939 na rakouské hranice. Poté byl demobilizován v březnu roku 1939.

Od 1. dubna 1939 pokračoval jako koncipient u pana JUDr. Lišky v Plzni.

Dne 19. října 1939 se pan Václav Boček oženil s Miroslavou Štěrbovou. 22. září 1940 se jim narodil první syn Jiří a o tři roky později, přesně 3. října 1943, druhý syn Václav.

10. února 1943 byl pan Boček se svým otcem JUDr. Jiřím Bočkem, který pracoval v Plzni jako soudce, zatčen plzeňským gestapem pro podezření z podpory osob říši nepřátelských.

Výslech byl velice krutý. Po prvním dnu na gestapu tatínek pana Bočka zkolaboval, a proto byl propuštěn do domácího léčení. Ještě té noci zemřel. Dlouhý a vyčerpávající výslech mu způsobil mozkovou mrtvici. Když se pan Václav 13. února 1943 dozvěděl o smrti svého otce, snažil se přesvědčit vyšetřovatele, že žádný z činů, z nichž byl se svým otcem obviněn, nespáchal. Z vazby byl propuštěn domů.

Jestliže chtěl dále pracovat v kanceláři JUDr. Lišky, musel nyní pan Václav urychleně složit advokátní zkoušky.

O několik měsíců později, 19. října 1944, v den výročí jejich svatby, byl pan Václav Boček opět zatčen. Gestapo tentokrát provedlo i důkladnou prohlídku celého jejich bytu.

Následovaly dva měsíce krutých výslechů a bití. Potom byl uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně.

S ostatními vězni pracoval v podzemní německé továrně v dole Richard u Litoměřic. Prach a práce v nelidských podmínkách mu natrvalo poškodily plíce. Pracovali vkleče i vleže při rubání těchto štol.

Jednou za měsíc mohl své rodině napsat stručný dopis v němčině. Do nich musel uvést, že se mu daří dobře, někdy napsal, jaké potřebuje poslat oblečení. Veškeré dopisy podléhaly přísné cenzuře. Manželka mu nemohla poslat žádné potraviny.

První návštěvu měla paní Bočková povolenou na Nový rok roku 1945. Cesta z Plzně do Terezína jí trvala celých dvacet čtyři hodin. Svého manžela nemohla poznat. Prodělal úplavici, hnisavou angínu, byl vyhublý. Dva dny před návštěvou byl strážníkem vězení přistižen s motákem spoluvězně, který spolkl. Strážník ho za to surově zbil. Samotná návštěva probíhala za asistence strážníků a trvala asi patnáct minut. Paní Bočková mu směla předat jídlo, které musel sníst v průběhu této návštěvy, a také mu přivezla čisté prádlo.

Koncem února 1945 dostala jeho manželka zprávu od železničáře. Ten den kolem poledne bude Plzní projíždět transport z Terezína do koncentračního tábora ve Flossenburgru.  V něm by měl jet i její muž. Hned jak se to dozvěděla, šla se svou maminkou a dvěma syny na nádraží, kudy měl transport projíždět. Po tříhodinovém čekání přijel vlak s vězni. Když žena spatřila svého muže, skoro ho nepoznala. V okénku viděla pouze jeho tvář, změněnou prožitým utrpením.  Nemohla s ním ani promluvit, bylo to zakázáno. Od té chvíle o něm neměla žádné informace.

Kvůli  postupu spojenecké armády byla dne 20. dubna 1945 zahájena evakuace koncentračního tábora ve Flossenburgru do tábora Dachau. 22 000 vězňů bylo vyhnáno na pochod smrti.

Během pochodu se nacisté dozvěděli, že se blíží americká armáda. Hlídky nahnaly vězně do pole, postavily na cestu kulomety a většinu vězňů postřílely. Pan Boček měl štěstí. Pole bylo bramborové. Lehl si do brázdy, přikryl se mrtvolou, a to ho zachránilo. Počkal, až hlídky odjedou. Poté se doplazil na silnici a vysílením omdlel. Okolo jedoucí američtí vojáci zjistili, že je naživu. Vzkřísili ho, dali mu konzervu a cigarety. Došel do nedaleké vesnice a za tyto darované věci se dostal do lazaretu americké armády. Potom byl předán Červenému kříži a umístěn do nemocnice v Chamu. Nějakou dobu ho zde léčili, ne zcela zdravý utekl. 13. května 1945 se vrátil zpátky do Plzně, která už byla v této době osvobozena 3. americkou armádou generála Pattona.

Následující rok si léčil srdce a plíce.  Po vyléčení byl uznán 20% invalidou.

16. května 1946 se manželům Bočkovým narodila dcera Miroslava a 31. května 1952 syn Petr.

Advokacii musel přestat provozovat v lednu 1950, kdy byla Liškova advokátní kancelář zlikvidována poúnorovým režimem. Potom pan Boček pracoval jako dělník ve stavebnictví, později jako podnikový právník.

Zemřel 17. května 1985 v Mirošovské nemocnici, kde se léčil s rakovinou plic.

Slovníček:

Absolutorium- označení pro ukončení vzdělání na některých vyšších odborných školách a konzervatořích

Rigorozo- jeden z typů státní závěrečné zkoušky při vysokoškolském studiu na některých vysokých školách univerzitního typu

Mobilizace- proces přípravy na válečný konflikt

Plynoví důstojníci- Ústav pro plynovou službu se nacházel v Olomouci, k 1.10.1925 byl ústav organizačně osamostatněn a přejmenován na Vojenský chemický ústav, který v rámci prvorepublikové armády působil do 31.7.1939, kdy v souvislosti s německou okupací zanikl.  V roce 1928 v ústavu působilo okolo 120 zaměstnanců, v roce 1937 se jejich počet zvýšil na 300 a během zářijové mobilizace na více než 500. Ústav se zabýval úschovou a údržbou veškerého chemického materiálu (např. plynových masek vz. 23, vz. 27 a vz. 35), zkoušel ho a přejímal od výrobců, z počátku i sám vyvíjel a vyráběl. Rovněž tak až do roku 1935 organizoval celoarmádní plynové kurzy v přičleněné Škole plynové obrany.

Demobilizace- zrušení válečné pohotovosti armády

Koncipient- právník, který je zaměstnán u určitého advokáta a pod jeho dohledem jako školitele vykonává právní praxi

Gestapo- tajná státní policie

Malá pevnost v Terezíně- Za první světové války sehrála malá pevnost smutnou roli žaláře pro odpůrce rakousko-uherského imperialismu a války. V těsné blízkosti Terezína byl zřízen největší zajatecký tábor na našem území. Za první světové války zde byl vězněn srbský nacionalista Gavrilo Princip, který 28. června 1914 spáchal v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d’Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Tato událost vedla ke vzniku 1. světové války. Princip zemřel v otřesných podmínkách terezínského vězení po 4 letech 28. dubna 1918 na tuberkulózu. V době druhé světové války zde sídlila od 10. června 1940 neblaze proslulá věznice pražského gestapa. Dnes se v Malé pevnosti nalézá sídlo muzejní, kulturní a vzdělávací instituce s názvem Památník Terezín. Těsně před hlavní západní branou Malé pevnosti se nalézá Národní hřbitov Terezín.

Důl Richard u Litoměřic- Němci zde vybudovali tajnou podzemní továrnu, kde probíhala zbrojní výroba, továrny umístěné pod zemí nebylo možné tak snadno zničit. Podzemní prostory jsou značně rozlehlé, jedná se o cca 25-30 km podzemních chodeb a místností. Tato továrna byla vybudována za využití práce tisíců vězňů z Terezína a Litoměřic, také civilních tzv. totálně nasazených obyvatel. Tisíce vězňů zde zahynuly a mrtví byli tajně spalováni v nenápadném krematoriu, to bylo postaveno u místní cihelny.

Moták – tajný dopis mezi vězni nebo dopis dopravený z věznice nebo tábora domů nebo naopak

Flossenbürg- byl nacistickým koncentračním táborem zřízeným v květnu 1938 ve Flossenbürgu v Horní Falci poblíž hranic s Československem, Až do osvobození v dubnu 1945 prošlo táborem přibližně 100 tisíc vězňů, z nichž nejméně 30 tisíc zahynulo.

Dachau – první nacistický koncentrační tábor určený pro politické vězně. Nacházel se poblíž města Dachau, které leží přibližně 16 km severozápadně od Mnichova v jižním Německu. Byl osvobozen 29. dubna 1945 americkými jednotkami, které nalezly v uzavřeném táboře 30 tisíc vězňů. Téhož dne došlo k masakru části zajatých strážných.

Pochod smrti- byla jedna z vyhlazovacích metod nacistů. Chtěli se tak zbavit ještě na poslední chvíli co největšího počtu vězňů. Byly vytvořeny bloky po cca 50 lidech. Jednotlivé bloky vězňů byly postupně vyháněny na cestu. Unavení lidé šli celou dobu pěšky po silnici. Kdokoliv ustoupil z bloku doprava nebo doleva, byl ihned zastřelen ozbrojenými hlídkami SS.

Organizace Červený kříž- humanitární hnutí v podobě mezinárodní neziskové organizace, zabývá se poskytováním humanitární pomoci a lékařské péče v oblastech, kde je toho potřeba

Únor 1948- komunistický státní převrat v Československu

 

Václav Boček

JUDr. Václav Boček se narodil 23. listopadu roku 1912.
Jeho rodiči byli Emma a Jiří Bočkovi.
Roku 1935 získal absolutorium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
V roce 1937 nastoupil do vojenské prezenční služby v Rokycanech.
Roku 1938 se zúčastnil 1. mobilizace na Slovensku.
V roce 1939 nastoupil při 2. mobilizaci na rakouské hranice.
19. října roku 1939 se oženil s Miroslavou Štěrbovou.
22. září roku 1940 se mu narodil syn Jiří a 3. října roku 1943 syn Václav.
10. února roku 1943 byl se svým otcem zatčen plzeňským gestapem.
19. října roku 1944 byl pan Boček opět zatčen gestapem.
20. dubna roku 1945 se zúčastnil pochodu smrti z Flossenbürgru do tábora Dachau.
13. května roku 1945 se vrátil zpět do Plzně.
16. května roku 1946 se mu narodila dcera Miroslava a 31. května roku 1952 syn Petr.
V lednu roku 1950 musel přestat provozovat advokacii, kvůli zlikvidování Liškovy advokátní kanceláře.
17. května roku 1985 pan Boček zemřel v Mirošovské nemocnici, kde se léčil s rakovinou plic."

Galerie
Malá pevnost Terezín budova plzeňského gestapa
Jiří Boček Václav Boček
Syn pana Bočka na 7. ZŠ a MŠ Plzeň Petr Boček vypráví 6. října 2016


Petr Boček, Klára Kurtanovová, Hana Těthalová. Martina Šmejkalová
Petr Boček, Klára Kurtanovová, Hana Těthalová