2. světová válka v Krucemburku

2. světová válka v Krucemburku

Psal se rok 1939 a 16. března byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. V Krucemburku se objevili němečtí vojáci. Jeli do Německého Brodu (dnes Havlíčkova Brodu) a jelikož byla zima, zapadala jim auta do sněhu. Když i přes potíže odjeli, objevilo se ještě několik kolon aut s vojáky, kteří se ubytovali v sokolovně. Obyvatelé Krucemburku museli odevzdat zbraně, které vlastnili. V dubnu se objevilo gestapo – německá policie. Obyvatelé byli v šoku, ale ke konfliktům ještě naštěstí nedošlo. Až poté v září se gestapo objevilo opět a zatkli pana Hartla – na udání. Stýkal se prý s partyzány. Naštěstí ho po dvou měsících pustili z vězení.

V roce 1940 byl zaveden lístkový systém, který byl velmi krutý. Nastal absolutní nedostatek všeho. Na úřadě, ve škole, prostě všude musely být odstraněny státní symboly.

V Chotěboři měla sídlo organizace Obrana národa. Někteří příslušníci této organizace byli zatčeni, protože to byla tajná organizace Komunistické strany.

Když nastal rok 1941, v Krucemburku bylo zatčeno 5 lidí, kteří byli odsouzeni, ale naštěstí ne k smrti. Také mladí lidé, nebo ti, co nepracovali, museli jít pracovat do strojní výroby na Staré Ransko, nebo do Chotěboře, kde vyráběli protiletadlové střelné náboje. V továrně pracovalo přes 700 lidí.

Teror ze strany Němců na naši republiku krutě zesílil, když byl spáchán atentát na říšského protektora Heydricha. Němci poté nechali vypálit obec Ležáky a Lidice. Obyvatelé těchto vesnic byli buďto zastřeleni, nebo odvezeni do koncentračních táborů.

S rokem 1943 nám Němci vyhlásili totální válku. Poslech zahraničních rozhlasů se trestal smrtí.

26. října 1944 bylo na naše území vysláno 12 parašutistů z Polska, kteří měli seskočit z letadla u Velkého Dářka. Ale jelikož bylo vypuštěné, výsadek proběhl někde u Železných hor, kde se jim ztratila lékařka Smyková. Při hledání lékařky narazili na 3 uprchlé sovětské vojáky. Tito lidé navazovali spolupráci s lidmi z různých vesnic.

6.listopadu šli na Kamenný vrch, kde se konala přestřelka. 19.11. Němci obsadili Lipovec, kde zatkli občany a některé odvezli do Terezína.

Když nastal osudný rok 1945, občané Krucemburku ještě netušili, co je čeká.

23. ledna byla porada gestapa, kde padlo rozhodnutí, že budou zatýkat. V lednu byl Krucemburk obklíčen vojsky SS a gestapem a zatýkání občanů vypuklo- u těch, kteří spolupracovali s partyzány. Z dvaceti čtyř zatčených jich polovina nepřežila výslechy a utrpení vězení v Terezíně. Pak už nastal osudný květen.

7. květen a 8. květen bylo pondělí a úterý. Lidé věděli, že je už konec. Šířily se zprávy o postupu Rusů. Vesnicí duněly kolony prchajících německých vojáků. Cesty postupně přestaly stačit, až se proud v podstatě zastavil. Vojska sesedají, prchají, jak se dá. Nakonec bylo v okolí odzbrojeno údajně kolem 7000 Němců. Zprávy jsou ale nespolehlivé.

9. května – středa. Silnice jsou ucpané, kolony a vojska jsou nepřehlédnutelné. Snaží se protlačit k Havlíčkovu Brodu a k Čáslavi. Ve středu byl spatřen nad oblastí průzkumný letoun ruských vojsk. Němci začali urychleně a zkušeně prchat do luk a lesů. První nálet zasáhl Krucemburk. Přesnější záznamy o spojeneckém bombardování nejsou v archivech k nalezení. První nálet zcela zničil 32 domů, 152 jich poškodil, 26 obyvatel Krucemburku zahynulo. Po poledni je nad Ždírcem znovu průzkumník. Všude se již oslavuje. Ví se, že je Praha osvobozena a že Němci kapitulovali, jenže válka nemá v krásném kraji kolem Doubravy konec. Začíná další nálet, tentokráte na Ždírec nad Doubravou. Útok má 2 vlny a je doplněn prostřelováním palubními zbraněmi. Dvě vlny bombardérů zcela zničily stokilovými pumami 30 domů, dalších 70 ze 163 čísel popisných je neobyvatelných. Zabito bylo 23 lidí, včetně osmi dětí. Další obyvatelé byli zraněni, 12 těžce a 28 lehce. Podle neucelených zpráv někteří občané na první prolétající letadla mávali. Viděli na nich očekávané hvězdy.

Po válce zahynulo a bylo zraněno ještě několik dalších osob. V podvečer kolem páté hodiny přicházejí první sovětské jednotky. Stejně, jako před tím wehrmacht, mají s sebou spojence, tentokrát „svoje“ Rumuny. Začínají zajímat Němce a shromažďovat je, kde se dá. Nejvíce jich je po dobu několika dnů v jakémsi „tranzitu“ za nádražím ve Ždírci. Rusové mají velitelství v sokolovně a jsou usazeni podél silnice v táboře, kterému říkají Moskva. Rumunské jednotky táboří na hřišti v Krucemburku, u lesa Na Hatích a v Binkových dolcích. Technika je postupně stahována k nádraží do Ždírce. Stará křižovatka je užívána k převozu zajatých Němců do Havlíčkova Brodu. Ždírcem prochází sovětští vojáci, kteří byli dříve němečtí zajatci. Lidé zabití při bombardování byli pohřbeni 12. května. Rusů a jejich spojenců je na hřbitově dalších osm. Počty mrtvých na německé straně neznáme. Ještě v roce 1946 byl nalezen pod troskami rozbombardovaného domu zabitý esesák. Tímto skončila 2. světová válka u nás v Krucemburku. Kéž bychom se z historie poučili.

 

Pavel Vomela

Pan Pavel Vomela se narodil v červnu 1941 v Krucemburku,kde začal chodit do základní školy, v roce 1955 nastoupil do učení v učilišti Státních pracovních záloh v Chotěboři, odkud přešel do učiliště v Tesle v Pardubicích. Po vyučení absolvoval večerní průmyslovku. Pracoval v Tesle v Pardubicích a po absolvování základní vojenské služby pracoval až do roku 1968 v Tesle v Pardubicích. V roce 1969 přešel do Chotěbořských strojíren do Vývoje autogenu. Oženil se a v Krucemburku si postavil rodinný dům. S manželkou Marií vychoval dva syny. Po rozdělení Chotěbořských strojíren pracoval ve firmě Autogen a později ve firmě GCE až do odchodu do důchodu. Celý život ho zajímala historie. Věnoval se historii našeho regionu. Posílal své články do regionálního tisku, zejména do Domova. Prožil jako dítě válku i partyzánské hnutí na Vysočině, po celý život sbíral materiály o válce v Krucemburku. Napsal řadu publikací o válce, partyzánském hnutí na Vysočině, pravidelně provádí přednášky. Velmi rád chodí mezi děti i mládež a rozšiřuje dětem znalosti o jejich obci, ve které žijí. Publikace: Almanach městyse Krucemburku, Válečné roky v Krucemburku, Význačné osobnosti v Krucemburku, Řemesla, obchody a továrny v Krucemburku. Podílel se také na natáčení dokumentu na DVD Partyzánský oddíl Mistr Jan Hus. Později i ve spolupráci s docentem Milanem Kubínem a Ing. Hynkem Jurmanem napsali knihy: Partyzánská odysea a osud Věry Pilařové a knihu Partyzáni Vysočiny a krvavý konec války.

Galerie
Pochodující armáda přes Krucemburk 1945 Krucemburk po náletu v květnu 1945
Krucemburk po náletu v květnu 1945 Pamětník pan Pavel Vomela
Beseda pan Vomely pro žáky 9. ročníku v listopadu 2016