Osud hospodáře, který nevyhovoval bývalému režimu

Jak se vlastně žilo v době komunismu, době lidské závisti?

Proč musel být vězněn nevinný člověk?

Kolik utrpení tehdejší režim přinesl?

…tak o tom bude vyprávět můj příběh.

Manželé Královští se společně se svými dětmi, dcerou Drahomírou a synem Miroslavem, stěhují na Vysočinu, do vesnice zvané Hynkov, ležící nedaleko Číchova. Stěhují se na statek, který odkoupil na splátky otec rodiny Bohumil Královský od šlechtice, na jehož zámku v Lysicích pracoval. Ke statku náleží i velký pozemek čítající takřka 50 ha.

Čas plyne a rodině se začíná dařit, živí se pěstováním a chováním vlastního dobytka a hospodářství se rozrůstá. Každoročně jsou najati i česači ovoce a jiní sezónní pracovníci.  Díky tomu se rodina Královských rozrůstá. Ota Mátl, který pracoval na statku jako česač ovocných stromů, se zamiloval a poté si i vzal Drahomíru. Mladí manželé i nadále žijí s rodiči a společně budují rodinný statek. Drahomíra po čase přivádí na svět dva syny Evžena a Bohumila.

Poté už věci berou rychlý spád. Přichází podzim roku 1948 a nástup komunistického režimu. Je  jasné, že co nevidět přijdou těžké časy.

Na podzim roku 1952 se tehdejší režim dotkl i Bohumilovy rodiny. Jakožto majitel velkostatku začíná být pro tehdejší režim nevyhovující, a proto se dělnická strana rozhodne zinscenovat soudní proces a připravit ho o veškerý majetek, který využije pro své potřeby.

Jednoho běžného večera roku 1952 přijíždí na statek auto Státní bezpečnosti. „Jako každý večer jsme s rodinou seděli u večeře, když najednou vtrhli estébáci do kuchyně a křičeli. Byl jsem malý chlapec, ale tato událost mi utkvěla v paměti dodnes,“ vypráví Evžen Mátl, vnuk Bohumila. „Křičeli, že si máme pobrat pár důležitých věcí a vyjít před statek.“ Mátlovi i Královští rychle popadnou, co unesou a vychází. Bohumil je zatčen a odvezen. Rodinu naloží a odvážejí nocí směrem do Přibyslavic. Tam je vysadí u silnice a ve tmě nechají napospas osudu. „Nasedli jsme do auta, nevěděli kam jedeme a co se bude dít. Měl jsem strach, babička brečela a bála se o dědu. Řekli nám, že pro nás mají připravené ubytování, ale nebylo to tak. Kdyby se nás neujala jedna rodina žijící v Přibyslavicích, nevím, co by s námi bylo,“ vzpomíná Evžen.

Rodina má zakázáno přibližovat se ke statku, už jen proto, aby nebyli obviněni ze sabotáže, kdyby se na statku něco ztratilo nebo poškodilo. „Ano, byl jsem s bratrem omrknout co se tam děje, Přibyslavice nejsou od Hynkova daleko, takže jsme se tam šli podívat. Ovšem statek byl hlídaný Státní bezpečností, takže se nedalo dostat do prostoru. Většina našich osobních věcí se povalovala po zemi před statkem, byl to hrozný pohled.“

Po měsíci přichází dopis s verdiktem, že Bohumil Královský je odsouzen za vykořisťování a špatné zaměstnavatelské podmínky na 11 let vězení. Dělnická strana nabídla zaměstnancům statku za jejich křivé svědectví u zinscenovaného soudního procesu odměnu. „Je smutné co jsou lidé schopni udělat pro dva pytle obilí a pár kusů dobytka. Děda vždy všem platil a měl s pomocníky dobrý vztahy.  Dělnickou stranou bylo osloveno více zaměstnanců, kteří pracovali na statku, ale mnozí z nich odmítli křivě vypovídat, a tak nebyli ani k soudnímu procesu připuštěni,“ vzpomíná Evžen.

Rodina si v Přibyslavicích obstarala bydlení a práci se snahou začít nový život. Leopolda, Bohumilova žena, nesla manželovo zatčení velice těžce, rozhodla se tedy vrátit  do rodného městečka Lysice a počkat na manželův návrat.
Roky plynuly a Bohumil si odpykával svůj „trest“ v české a poté i ve slovenské věznici. Po uplynutí 11 let trestu byl Bohumil propuštěn na svobodu. I přes návštěvy své ženy a dětí se vztahy mezi nimi zhoršily, už si nerozuměli tolik jako dříve. ,,Vězeňský režim se na něm  zřetelně podepsal. Po propuštění trpěl depresemi a byl celkově psychicky vyčerpán. O tom co se ve vězení dělo se nechtěl nikdy bavit,“dodává Evžen.

Odjel tedy za svojí manželkou do Lysic, ovšem jejich vztah už nikdy nebyl takový jako dříve. Leopolda onemocněla rakovinou, a tak společné chvíle s propuštěným Bohumilem a rodinou trvaly pouhých 6 měsíců. Leopolda zemřela a Bohumilův duševní i psychický stav se velmi zhoršil, opustil Lysice a přestěhoval se ke svému synovi, kde po necelém roce zemřel na celkové vyčerpání.

Přišel rok 1989, spory a soudy o poválečném vrácení majetku. Řada přišla i na hynkovský statek, který  byl vrácen do rukou dětí Leopoldy a Bohumila.

Drahomíra s rodinou i její bratr Miroslav se po návratu nestačili divit. Všechen majetek, vybavení či dobytek byl ukraden, rozmlácená okna, špatně zrytá půda, takže  při prvních lijácích byl statek zaplaven a kompletně zdemolován.

Hned jim bylo jasné, že zde žít nemohou, protože opravy by je zruinovaly. Nezbylo jim nic jiného než nechat statek na pospas osudu.

Miroslav a Drahomíra tu s námi nejsou, ale před svou smrtí přepsali statek na své potomky, Evžena, Bohumila a Zbyňka.

Zbyněk, dnes úspěšný podnikatel, statek zrekonstruoval a v současnosti v něm podniká a žije se svou rodinou.

Doufám, že příběh tohoto statku, který tolik poznamenal historii naší rodiny, se bude dál předávat z generace na generaci a bude tak připomínat hrůzy tehdejší doby.

 

Evžen Mátl

"Evžen Mátl, se narodil 13.4.1948 ve Znojemské nemocnici rodičům Drahomíře a Ottovi. Své útlé dětství strávil se svými rodiči,bratrem a prarodiči na hynkovském statku nedaleko Okříšek. Po odebrání statku se s rodiči a bratrem na nějaký čas usídlil v Přibyslavicích.
Jelikož jeho tatínek byl ředitel velké firmy, stěhovali se velice často.

Své dospívání strávil ve Znojmě,kde navštěvoval, jak základní školu,tak i učiliště. Po dokončení výučního listu nastoupil na povinnou vojenskou službu do Popradu (SK).

V Popradu se zamiloval a poté si i vzal Máriu Mátlovou rozenou Liptákovou.
Po dovršení povinné vojenské služby se společně se svou novomanželkou vrátil zpět do České republiky,konkrétně do Jihlavy, kde nastoupil jako vrchní seřizovač ve firmě MOTORPAL.

Se svojí ženou Máriou zplodili dvě dcery, Ivetu a Janu a zahájili stavbu rodinného domu v Přibyslavicích.
Dnes je Evžen čtyřnásobný dědeček a stará se o malo-hospodářství, které si vybudoval."

Galerie
Poloha Hynkova a statku dvorek na statku, rok vzniku fotografie není známí
pole v okolí statku, rok vzniku fotografie není známí obytná část statku, rok vzniku fotografie není známí
pole v okolí statku, rok fotografii 2014 vjezd do statku, rok fotografie 2014
bok statku se zachovalou dopravní značkou, rok fotografie 2014 Drahomíra Královská později Mátlová (vlevo), Drahomíra Královská se synem a kamarádkou (vpravo), rok vzniku fotografie není známí
Otto Mátl a Drahomíra Královská - švagr a dcera manželů Královských,rok vzniku fotografie není známí Bohumil Královský a Leopolda Královská,  pamětní fotografie, rok vzniku fotografie není známí