Můj bezva děda vzpomíná

Malý František se narodil v roce 1938. Dětství bylo poznamenané válkou, kterou děti na rozdíl od dospělých vnímaly spíše jako hru. V rodné vesničce byli ubytovaní Němci a díky neopatrnosti dospělých způsobil malý klučina málem katastrofu celé vesnice, když odmítl nabídku velitele německých vojáků na projížďku autem a opáčil, že až porazí Hitlera, bude jezdit autem rodičů. Jindy před příslušníkem SS předváděl na malém rádiu znělku zakázaného vysílání z Londýna. Autenticky je vylíčen ústup německé armády a osvobození vesničky. Po ukončení školy nastoupil František radostně do hornického učiliště v domnění, že se vyučí údržbářem. Místo práce na povrchu byl v necelých šestnácti letech musel fárat pod zem. Následoval útěk z učiliště s řadou nepříjemných následků, vyhrožováním a potíží s nalezením práce.  Nakonec nalezl zaměstnání v místní papírně, kde pracoval v třísměnném provozu, bez ohledu na to, že ještě nedosáhl ani dospělosti. Následovala vojna s převážně hezkými vzpomínkami. Po vojně čekal Františka nepříjemný návrat domů, kde nepřející režim zasáhl proti otci živnostníkovi, kterého připravil o těžce budovaný dům. František, i přes své mládí, rodičům pomáhal překonat svízelnou finanční situaci prací opět v nelehkých podmínkách třísměnného provozu. I přes časté noční služby si ale nalezl čas na koníčky v podobě motorek a modelařiny. Seznámil se se slečnou Mařenkou, s kterou putuje životem již 55 let a ve vyprávění vzpomíná na malou svatbičku, na kterou novomanželé vyčerpali všechny své skromné úspory, takže začínali společný život s nulovou hotovostí. Přesto se jim podařilo po narození dcerky zakoupit zanedbaný domeček, který celý život trpělivě opravují a udržují. K dcerce přibyl po sedmi letech i vytoužený syn, takže rod nevymřel po meči. Nelehký život a starost o zabezpečení rodiny vyvážila skutečnost, že obě děti vystudovali vysoké školy a zajistili prostřednictvím čtyř vnoučat pokračování rodu. Vyprávění je zakončeno optimistickým pohledem na nelehký život, který i přes značné těžkosti František s přispěním humoru prožívá s radostí.

 

František Schmíd

František se narodil 28. 07. 1938. Dětství prožil v malé vesničce na Vysočině. Po ukončení povinné školní docházky přešel na hornické učiliště, které nenaplnilo očekávání. Učiliště proto opustil, což přineslo značné komplikace při dalším pracovním zařazení. Poté přišla vojna. Následoval sňatek s babičkou Marií, který šel ruku v ruce s nástupem do práce ve fabrice na toaletní papír, kde pracoval v nelehkých podmínkách, většinou ve směnném provozu, až do důchodového věku. Má dvě děti a čtyři vnoučata. I přes mnohé překážky se na svůj život dívá s optimismem a s radostí vítá vše co život přináší.

Galerie
otec a matka vypravěče ve voze Aero 662,  1933,  Milevsko návštěva rodičů Františka na vojně, 1957, Radonice
stylizovaný portrét Františka, 2011, Červená Řěčice