Pradědečkovy „chlebovky“

Tatínek mojí babičky se narodil v roce 1910, krátce po jeho narození, když mu byly pouhé dva měsíce odcestoval se svými rodiči do Ameriky. Důvod byl prostý, jejich snem bylo si vydělat nějaké peníze a za ně si postavit v Rakousku – Uhersku, na dnešním území Starého Plzence, domeček.

V roce 1914 však přišel povolávací rozkaz, podle kterého se musel můj pradědeček neprodleně dostat do zemí Trojspolku a bojovat tak proti zemím Dohody. Veškerý majetek, ke kterému k Americi přišli museli prodat a odjet pryč. Poté se rodina mého pradědečka přestěhovala do Německa.

Po skončení války, v roce 1918, se otec mojí babičky vyučil pekařem a oženil se. V roce 1939 v květnu se narodila moje babička. Pradědeček nemohl po vypuknutí 2. světové války sehnat žádnou práci, jediná kterou dostal byla ve Starém Plzenci v cihlárně, kde ho ovšem v zimě jako nejmladšího propustili. Další práce, kterou sehnal bylo rubání dřeva zimě, kde omrzl na nohy, protože neměl žádné pořádné boty. Pradědeček sháněl práci kde se dalo, doba byla těžká a on měl doma rodinu, naštěstí mu osud přihrál do cesty pana Bardouna – majitele pekárny ve Starém Plzenci, který mu nabídl práci pekaře. Jednou, když pan Bardoun zadělal nedopatřením příliš mnoho těsta na chléb, nevěděl pradědeček co s tím vším má dělat, všechny přísady se velmi těžce sháněly a jídlo bylo na lístky, napřicházelo v pvahu, aby se těstem mrhalo, proto se rozhodl, že udělá tvz. ,,chlebovky“, takové chlebovky z chlebového těsta, které je učili když byl ještě pekařským učněm. Lidem moc zachutnali, stále se po nich ptali, ba dokonce i po válce se jich dožadovaly a tak se dědeček proslavil.

V roce 1944 přišel povolávací rozkaz, podle kterého se pradědeček musel dostavit do Německa. Tím skončil jako pekař u pana Bardouna a musel kopat uhlí v Německu.

Po návratu z Německa, v roce 1945, musel jít pradědeček pracovat na dráhu. Do pekárny se už nevrátil, všechny malé podniky se zavřely a otevřela se jedna velká pekárna v Plzni.

Babička ve čtrnácti letech ukončila základní školu a chtěla dále studovat švadlenu nebo kadeřnici, ani na jeden obor se nedostala. Děvčata chodila často na soustružnici, kam ovšem mojí babičku taky vzít nemohli, kvůli tomu, že měla operované malíčky. Nakonec se vyučila zašívání punčoch. Po narození prvního syna pracovala stále v Obnově, kde zašívala punčochy. Nakonec pracovala v závodní kuchyni na trati do doby než těžce onemocněl dědeček.

Moje rodina nikdy neměla lehký život, vždycky se protloukala jak to šlo, historka o tom, jak pradědeček zpříjemňoval svými ,,chlebovkami“ život za války lidem, je jenom dokladem toho jak to tenkrát měli lidi težké, pro naprostou většinu z nás je to něco nepředstavitelného.

Galerie
Rodinné foto - babička se svými rodiči Praprarodiče s vnoučkem
Babička se straší kamarádkou v obdodí 2. světové války Praprarodiče, s babičkou, její sestrou a synem Broňou
Strýc Bronislav Známí naší rodiny z Blovic
Známá naší rodiny Prababička s dcerou
Děti v období 2. světové války Dědeček s vnučkou Hankou
5. B (babička 2 řada, 2 zleva) Svatební foto
Svatba pratety Babička s Broníkem
Svatba známých Babičky první svatba