Muzika mi zachránila život

Můj otec ročník 1922 byl totálně nasazen v Německu ve městě s textilním průmyslem, kde se vyráběly látky, válku přežili s kamarády z Čech o hladu a bídě.

Konec války radostně uvítaly a vracely se na náklaďácích i tancích a jak se dalo do Čech, jelikož byl muzikant, tak si s sebou vezl basu. Konečně po několika dnech dojel domů do vesnice Sopotnice u Ústí nad Orlicí, odložil nástroj, přivítal se s rodinou a řekl, že se musí vrátit pro bubny, které v Německu nechtěl nechat.

Znovu jak se dalo, stopem se dostal na hranice a bohužel německý četník jej nechtěl pustit a že bude zavřený. Otec se nedal a začal ho přemlouvat, že bubny nepobral a moc by mu chyběly. Když si Němec vyslechl příhodu, že se znovu vrací, tak řekl, že je také muzikant a dovolil mu přejít hranici. Opravdu i s bubny znovu přešel hranici a unavený, vyhládlý se vrátil za několik dnů domů.

Měli jsme doma několik let ruský ručník, který otec dostal od tankysty, říkal, když se vraceli přes Prahu, tak viděl oběšené nacisty.

Otec celý život hrál na trombon s tanečním orchestrem Radko Borovičky a v dechovém orchestru na baskřídlovku pod vedení Františka Uhlíře, syn p. Uhlíře také František hrál na basu p. presidentovi Klausovi při ukončení jeho funkce na Hradě.

Minulý rok jsme slavili otcovu devadesátku a chtěla jsem, aby pravnoučatům vyprávěl, jak lidé pod nacismem trpěli a někdo se konec války ani nedožil.

Otec měl 3 dcery, postavil dům, dělal mistra ve tkalcovně a úpravně a celý život lidem hrál i v zahraničí s p. Vackem, který složil krásné polky.

Lidé měli otce rádi, rozdával radost ještě si užívá podzimu života.

Galerie


Oslava devadesátých narozenin
Ústí nad Orlicí

Domov důchodců Ústí nad Orlicí

Německo, textilní továrna
Příběh místa

Německo, totální nasazení během 2. světové války