Příběhy 20. století – kolektivizace vesnic

Píše se rok 1949 kdy byl schválen zákon o kolektivizaci vesnic v celém Československu. Postupem času se kolektivizace vesnic objevuje i v jiných evropských zemích, které byly pod nadvládou komunistického režimu. Tento zákon se týkal zemědělců, kteří museli povinně odevzdávat celý svůj majetek do zemědělských družstev. Účelem těchto družstev bylo společné hospodaření a nakládání s pozemky, které tato družstva získala na základě už zmíněného zákona. Společné vlastnictví bylo tvořeno nemovitými věcmi, technickými stroji a chovnými zvířaty. Někteří zemědělci museli dokonce opustit i své statky, domy a přemístit se do družstevních bytů s tím že budou zaměstnanci zemědělských družstev.

Tento příběh nás ale zavádí jedenáct kilometrů od Hradce Králové, kde leží menší vesnice jménem Sedlice. V této obci jsou dva velké statky a menší hospodářství. Jeden patřil rodinně Bittnerů a druhý rodině Richterově. Ve svém vyprávění se zaměřím na statek Richterových.

V době kdy se tento příběh odehrává na statku bydlela Božena Nováková, která byla moje praprababička a její syn Miloslav Richter (v rozsudku je vedený pod špatným jménem „Miroslav“) s manželkou Marií Richterovou. Měli četné majetky, ke kterým patřili i polnosti. Ani jim se ale kolektivizace nevyhnula. Božena Nováková se nedovedla smířit s tím, že by měla přijít o rodinný majetek, který těžce obhospodařovala.

A tak 26. června 1950 chránila svůj domov. „ Komise pověřená JNV v Hradci Králové výkupem mechanických prostředků.“ si přišla pro jejich majetek a domov s tím že rodina Richterova je povinna nebo dokonce že musí prodat vše co vlastnili. Božena Nováková nesouhlasila s tímto faktem a tak se rozhodla vyjádřit svůj názor „Božena Nováková na dvoře Miloslava Richtery před shora uvedenou komisí se sekerou v ruce pronášela výroky směřované proti lidem demokratického řádu republiky“. Do rozporu s komisí se za zapojil i majitel sousedního hospodářství František Kvasnička se svou manželkou a dcerou Marií. „Obviněný F. Kvasnička, M. Kvasničková a mladistvá M. Kvasničková komisi JNV napadali urážlivými výroky a zabránili jí přístup do stodoly, kde byl samovaz dokladníka (zemědělský stroj).“ Díky těmto činům byli všichni zatčeni za napadení a slovní urážení komise a následně obžalováni a poté i zavřeni do vězení. Božena Nováková byla odsouzena k čtyřem měsícům odnětí svobody, Marie Kvasničková k odnětí svobody v trvání pěti měsíců a musela zaplatit pokutu v částce 10 000 Kč, soud jí poté přidal ještě tři týdny odnětí svobody. K soudu byli také předvoláni svědci František Novák, František Gottwald a Vilém Vinklera. U soudu všichni obžalovaní přiznali svou vinu. Všichni obžalovaní splnili uvedený trest. Po splnění tohoto trestu byli propuštěni na svobodu. Samovaz a ostatní majetek byl od Richterů povinně odkoupen a později po revoluci jim byl opět vrácen.

Poté co se Božena Nováková vrátila z výkonu trestu odmítla pracovat v zemědělském družstvu, které hospodařilo s jejím násilně zabraným majetkem a proto po zbytek svého života pracovala jako pokojská v hotelu.

Příběh Boženy Novákové je jedním z mnoha bojů jedince proti komunistickému režimu. Obdivuji svojí praprababičku za to, že se dokázala postavit za svou rodinu, a i když bylo celkem nemožné tento spor vyhrát učinila to, co jí připadalo správné. Nevím, jak bych se v této situaci zachovala já, ale jsem si jistá, že bych neměla tolik odvahy jako má praprababička.

Božena Nováková se sice nedožila pádu komunistického režimu, její rodině se však dostalo satisfakce v podobě navrácení zabaveného majetku, a to v rámci procesu restituce v devadesátých letech.

Galerie
Rozsudek 10. strana Rozsudek 9. strana
Rozsudek 8. strana Rozsudek 7. strana
Rozsudek 6. strana Rozsudek 5. strana
rozsudek 4. strana Rozsudek 3. strana
Rozsudek 2. strana Rozsudek 1. strana
Miloslav Richter r. 1947 Božena Nováková r. 1947
Sedlice 25

Malý statek s velkou pozorností

Statek rodiny Richterů byl velice rozsáhlý, přesto nebyl největším statkem v obci Sedlice. Rozhodně se k němu poutalo více pozornosti, nežli k jakémukoli jinému statku. Kdo by kdy slyšel o tom, že by tehdejší zemědělské družstvo zajímal obyčejný statek. Jak vlastně ten statek tedy vypadal?

Statek o rozloze 20 hektarů tvořily stáje s 5 kravami a asi 10 prasaty. Dále na statku byla drůbež, králíci a dokonce i koně. Ke statku patřilo dokonce 30 akrů pole, na nichž v dnešní době vede dálnice z Prahy do Hradce Králové.

Ke statku také patřil samovaz, ke kterému se celý příběh pamětníka váže. Technickým majetkem statku byly dva traktory značky Zetor. Statek byl rozdělen na budovu, kde bydlel Miloslav Richter s rodinou a na „vejminek“ kde bydleli jeho rodiče. Dodnes se statek nezměnil, až na to, že je rozdělen na dva oddělené pozemky. Celý komplex je nově rekonstruován, ale už není funkční jako statek.

To je vše co mohu o statku říci.

Dnešní podoba pozemku.