Drsný život legionáře na Rusi

Rád bych Vám představil příběh mého prapradědečka Františka Svobody, který zahynul v průběhu první světové války. Jako pamětník mi pomůže příběh zpracovat moje babička Ludmila Došlá, která je jeho nejbližším příbuzným. Linie příběhu je stanovena korespondencí – dochovanými dopisy odeslanými Františkem Svobodou, všechny jsou uvedeny jako příloha ve fotodokumentaci.

František Svoboda (27.4. 1877 – 7.3. 1918) byl otcem matky mé babičky, tedy mým prapradědečkem. Před mobilizací pracoval jako mlynářský pomocník. Se svou ženou Boženou Svobodovou měl dceru Ludmilu, která se narodila 22.4. 1907. Když propukla první světová válka, bylo jí sedm let. František Svoboda byl odvelen při úplné mobilizaci 31. července 1914.

Náš příběh tedy začíná v létě roku 1914, kdy byl 28. června v Sarajevu zastřelen dědic rakouského trůnu Ferdinand d’Este se svou družkou. Rakousko vydalo 23. července ultimátum, které Srbsko značně omezovalo a i přes veškerou snahu Srbska mu Rakousko vyhlásilo 28. července válku. František Josef I. vydal manifest Mým národům! a bylo rozhodnuto. Slovanské národy v rámci R-U moc neměly chuť vést další válku, ale co měly dělat, mobilizaci se vyhnout nešlo.

Karty byly vrženy. Na stranu Centrálních mocností, tedy Rakouska se přidalo Německo, Osmanská říše, Itálie (přešla vzápětí na stranu Dohody), později roku 1915 i Bulharsko. Na straně Dohody se sešli Francouzi, Britové, Rusové, od roku 1915 Italové, ke konci války Američané a dalších 20 států. Pokud se zaměřím na Rakousko, tak otevřelo vlastně tři fronty – západní s Británií a Francií, jižní s Itálií a východní s Ruskem. Tolik k historickému ovzduší.

Můj prapradědeček, původem z Dražic (dnes součást Benátek nad Jizerou), se do války zapojil jako voják Rakousko-Uherské armády. Ve věku 37 let se připojil k 93. brigádě, C. K. 10. domobranného pěšího pluku 2. kompanie. První zpráva o jeho pohybu přišla 2.8. 1914 z Ostravy. Zde se podle korespondence celý pluk zdržel až do konce října téhož roku.

Zpráva ze 20.10. 1914 přišla z města Přemysl na území dnešního Polska u hranic s Ukrajinou, tehdy jedno z nejvýchodnějších měst v Rakousko-Uhersku. Přemysl sloužila jako rakouská obranná pevnost. Na konci roku 1914 tudy procházely rakouské pluky mířící na východ i dva ruské pluky směřující k Prešovu. Někdy v té době byl František Svoboda spolu se svými druhy zatčen a odveden do zajetí ruskou (tehdy ještě) carskou armádou.

Vzhledem k tomu, že od 29.10. 1914 nepřišel domů žádný dopis napsala praprababička pravděpodobně na původní adresu a po pokusech o kontakt manžela jí 2.6. 1915, což je po více než půlroce, napsala Kancelář válečných zajatců, že neví nic o zajatcích od Přemyslu. Naštěstí nedlouho poté 28.5. 1915 přišel lístek od dědy psaný německy (píše, že psal druhý v češtině – ten se bohužel nedochoval). Píše od města Skobolev, že je stále živ a zdráv, že byl nedaleko od Číny a nyní, že je rád že je v pořádku. Vyřizuje i pozdravy pro manželku svých krajanů pana Zemana, Doudy a Adaška. Zároveň prosí o rychlou odpověď.

Poté došlo opět k pauze v korespondenci, není jisté jestli se pošta nedochovala nebo ji nebylo možné odeslat. Každopádně další zpráva přišla až 21.5. 1916. Vyplývá z ní pouze přesun do města Paramonova v tehdejší Donské oblasti, na dnešní Ukrajině. Další zpráva přišla dva dny poté, to nejdůležitější je, že pošta vázne, neboť některé zprávy více než rok nedošly do cíle.

Měsíc poté 28.6. 1916 se již dozvídáme více podrobností o životě zajatce v Rusku. Pracuje na šachtě, kde vydělává peníze, za které si sám kupuje stravu a šaty. Dokud nepracoval, tak bylo jídlo i oblečení na příděl. V dalším dopise 30.7. 1916 se dostavil smutek a strach, že se jako rodina už nikdy neuvidí. O čtrnáct dní později 13.8. 1916 víme, že se konečně dostala do Ruska i zásilka z Čech a spojení se postupně obnovuje. Další měsíc 3.9. píše, že nepotřebuje zasílat peníze, protože si jich dost vydělá na šachtě. Další zpráva je ze 14.9. 1916, píše, že doufal že se do Vánoc vrátí, ale vypadá to, že bude muset v Rusku strávit ještě jeden rok a už ho to pomalu přestává bavit.

Nastává rok 1917, první zpráva přišla do Čech v předvečer prvních vládních klopýtnutí v Rusku, tedy 31.1. 1917 – řeší rodinné věci, je rád, že jsou všichni v pořádku a zdraví a on sám se má také dobře. Mezi tím proběhla Únorová revoluce, po vzbouření lidových vrstev padl carský režim. Vznikla nová vláda složená z liberálů a socialistů, která měla dále vést válku proti Německu a R-U. Vláda však byla slabá a neměla jistou podporu armády, která již byla značně vyčerpaná. Zároveň vznikl Sovět dělnických a rolnických zástupců, ve kterém měli převahu menševici a byl volen dělníky, rolníky a vojáky. Na nastalou situaci reaguje dopis z 13.4. 1917, kde si prapradědeček chválí přístup nové vlády – omezenou pracovní dobu, svátky a obecně, že s dělníky jedná rozumě. Ostatně omezení pracovní doby bylo nevyhnutelné a postupně k němu došlo ve většině evropských zemí.

Další zpráva ze 13.7. 1917 je spíše pesimistická, vzniká obava, že pokud se povede válka dál, tak v Rusku s tamními poměry bude zle. Na lístku ze 17.8. 1917 děkuje za zaslání fotografie své dcery a přeje si návrat do vlasti. V poslední zprávě z 28.11. 1917 přeje pěkné Vánoce a doufá, že se na jaře následujícího roku vrátí do vlasti. Ještě předtím v Rusku proběhla proslulá Říjnová revoluce, která vypukla 7. listopadu. K moci se po převratu dostali bolševici (v čele s Leninem) a odstartovali tak vleklou občanskou válku, která skončila až po roce 1920.

Aby byla exkurze do historie kompletní, nesmím zapomenout na Československé legie, bez kterých by nemohl roku 1918 vzniknout samostatný stát – Republika Československá. Legie tehdy vznikly ve Francii (Rota Nazdar – vznik na konci roku 1917), v Itálii (vznik v říjnu 1917 -významná bitva v Doss Alto 21.9. 1918), ale pro nás jsou však nejvýznamnější legie v Rusku.

Legie v Rusku vznikly většinou, díky Čechům a Slovákům žijícím v Rusku, ke kterým se přidávali Sokolové (místní učitelé, úředníci,…) a dezertéři z R-U armády. Česká družina vznikla 28.8. 1914 a slavnostně přísahala v Kyjevě 11.10. 1914. Od prosince byla rozšiřována i o válečné zajatce. Nejvýznamnější bitvou, kterou se českoslovenští vojáci zapsali do dějin byla bitva u Zborova (2.7. 1917), po které z ruských legií postupně vznikla 1. a 2. československá divize. Od té doby se Československo nemuselo bát o budoucí samostatnost.

Legie bojovaly od začátku po boku carské armády proti Ústředním mocnostem, po již zmíněné Únorové revoluci (1917) existovala stále ruská armáda orientovaná proti Německu a R-U, jenže její bolševické křídlo bylo podporováno Němci, docházelo proto k postupnému rozkladu armády. Po Říjnové revoluci, téhož roku, vznikla Rudá armáda (komunisticky směřovaná) proti níž stáli bělogvardějci (protikomunisticky orientovaní). Československé legie zpočátku zaujímaly neutrální postoj, až do chvíle, kdy se samy staly nepřítelem nově vznikajícího Sovětského svazu.

Osudného roku 1918 musely československé jednotky postupně opustit Ukrajinu, protože rozložená sovětská armáda nebyla schopna odporu vůči postupujícím Ústředním mocnostem. Došlo tedy v březnu k bitvě u Bachmače – rozeberu ji podrobněji. Ještě před ní Rusko muselo podepsat Brest-Litevský mír 3.3. 1918 a stát se vazalem Německa a Rakouska. V průběhu roku začali naši vojáci postupně opouštět zdevastované Rusko. Předcházely tomu tři měsíce bojů, kde si naše legie vybojovaly Sibiřskou magistrálu od Volhy až do přístavu Vladivostok a zabránily tak částečně i přesunu německých a rakouských zajatců zpět. Kolem miliónu vojáků se podařilo vrátit do vlasti v průběhu roků 1919 a 1920, kdy postupně předali bojové pozice protisovětským jednotkám. Poté, co se do války na západní frontě přidali Američané bylo již rozhodnuto a Ústřední mocnosti byly donuceny ke kapitulaci 11.11. 1918 – zánikem Rakouska-Uherska a příměřím v Compiègne, které podepsalo Německo.

O dva týdny dříve 28.10. 1918 vzniklo Československo. Prvním prezidentem byl zvolen autor nového státu profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Tolik faktická vsuvka, nyní se vrátím k příběhu mého prapradědečka.

Posledním dokumentem, který se dochoval, je zpráva od Ministerstva národní obrany z 21.3. 1919 (neboť Božena Svobodová předtím napsala dotaz na Ministerstvo N.O.), kde je uvedeno, že není znám přesný seznam legionářů v Rusku a tím pádem není možné poskytnout bližší informace. V dalším odstavci se pokusím zaměřit opět na historickou situaci.

Po poslední zprávě z 28.11. 1917 již nemáme žádné podložené informace. Podle vzpomínání pamětníka se přidal k legiím bojujícím proti bolševikům. Pravděpodobně se přidal k jednotkám bojujícím v bitvě u Bachmače, která probíhala od 8. – 13. 3. 1918. Bojovalo se zde o významný železniční uzel. Našemu 4., 6. a 7. pluku se zde podařilo s pomocí rudé armády a 3 obrněných vlaků odrazit německý útok. Vítězství je proto právem připsáno Československu – především pozdějšímu generálovi Stanislavu Čečkovi.

Zbyl nám jen malý útržek papíru, na kterém je dětským písmem napsáno:

„Jak můj tatínek nám psával z světové války z ruského zajetí chudák a zahynul 7. III. 1918 u řeky Donu, byla to smutná zpráva, pan Rajtr jeho krajan… “

– jedná se o lístek papíru z deníčku mojí prababičky Ludmily Rozumové, rozené Svobodové. Bohužel zbytek se nedochoval, alespoň takto víme datum a velmi přibližné místo úmrtí.

O bitvě u Bachmače jsem se nezmínil jen tak. Vzhledem k datu úmrtí a vzpomínkám pamětnice by mohlo jít o „předehru“ před bitvou u Bachmače. Pamětnice totiž říká, že byl zastřelen bolševiky, poté co vystoupil z vlaku. Detaily jsou v audionahrávce.

Zpracoval Filip Brus.

Literatura:

1) Pajer, Jaroslav: Čs legie a vznik samostatného státu, Praha 2013

2) Kolektiv autorů: Dějiny zemí Koruny české II. díl, Praha a Litomyšl 1995

3) http://www.dejepis.com/ucebnice/ruske-revoluce/

Prameny:

Rodinný archiv (korespondence a fotografie)

Galerie
Fotografie Boženy a Ludmily (mladší) Svobodové, zaslána celkem 3x do Ruska Svatební fotografie Františka a Boženy Svobodových
Pravděpodobná místa pobytu, zdroj  www.mapy.cz Obrázek zaslaný pravděpodobně z Ruska, František Svoboda je označen křížkem - třetí zleva, nahoře u levého děla
Útržek papíru, má prababička píše o smrti svého tatínka... Odpověď od Ministerstva Nár. obrany na dotaz kde se Fr. Svoboda nachází, 21.3. 1919
Poslední zpráva, Paramonova, 28.11. 1917 Dvacátý první lístek, Paramonova, 17.8. 1917
Dvacátý lístek, Paramonova, 13.7. 1917 Devatenáctý lístek, Paramonova, 13.4. 1917
Osmnáctý lístek, Paramonova, 31.1. 1917 Sedmnáctý lístek, Paramonova, 19.1. 1917
Šestnáctý lístek, Paramonova, 14.9. 1916 Patnáctý lístek, Paramonova, 3.9. 1916
Čtrnáctý lístek, Paramonova, 13.8. 1916 Třináctý lístek, Paramonova, 30.7. 1916
Dvanáctý lístek, Paramonova, 28.6. 1916 Jedenáctý lístek, ze zajetí, Paramonova, 23.5. 1916
Desátý lístek, Paramonova na dnešní Ukrajině, 21.5. 1916 Devátý lístek psaný v němčině ze Skobelova, 28.5. 1915
Zpráva od Kanceláře pro válečné zajatce, 2.6. 1915 Osmý lístek, taktéž z Přemyslu, 29.10. 1914
Sedmý lístek zaslán z města Přemysl v dnešním Polsku, 20.10. 1914 Šestý lístek, 12.10. 1914
Pátý lístek, 23.9. 1914 Čtvrtý lístek, 17.9. 1914
Třetí lístek, 16.9. 1914 Druhý lístek, 1.9. 1914
První lístek zaslán z Olomouce, 25.8. 1914 Pohled zaslaný z Ostravy při přesunu armády směrem na dnešní Ukrajinu, 2.8. 1914