Když začala 2. světová válka bylo mi sedm

Tento projekt jsme vymysleli v rámci předmětu společnost a historie na naší základní škole Na Dlouhém lánu o panu Josefu Pláteníkovi, který jako malý chlapec zažil 2. Světovou válku. Tento pán je dědeček naší kolegyně Natálie Rysové. Dnes už mu je 81 let, ale když začala 2. Světová válka byl to ještě malý sedmiletý chlapec. Z tohoto příběhu jsme pochopili jak tato událost měla dopad na malé děti a i všechny ostatní. Z pohledu náctiletého jsou některé věci až neuvěřitelné.

Pan Pláteník začal rozpoznávat válku z důvodů stěhování lidí, ale i toho, že do jeho obce se stěhovali jiní lidé. ,,Co to má znamenat?“ ptal se svého otce. Otec Josefovi odvětil, že obsadili Sudety-část Československa ve které bydleli většinou němci, ale samozřejmě i češi odkud je vyháněli.

Jeho rodiče byli velmi chudí. Jeho otec procestoval skoro celý svět kvůli práci, protože byla hluboká nezaměstnanost. Pan Pláteník říká, že jeho rodiče byli velice hodní a vychovali ho v domácím duchu.

Celá rodina bydlela ve starém mlýně na samotě s několika rodinami které měli děti. V domě neměli elektrický proud, ani vodu. Pro vodu se jezdilo s vozíčkem ve kterém byl sud.

Spoustu potravin tenkrát nebylo. Prakticky všechno bylo na lístky-potraviny, nápoje, ošacení i boty. Život začal být tvrdší.

Jedna událost dědu velmi poznamenala a to, že na ulici potkával osoby s žlutou hvězdou na levém prsu. Nevěděl co to znamená, na to se také ptal svého otce. Otec mu vysvětlil, že to jsou lidé židovského náboženství. Nikdo nevěděl co s nimi bude, jediné co věděli bylo to, že je posílají do jakých si sběrných táborů.

Když děda začal chodit do 2. Třídy, veškeré učebnice se zamazávala Československá republika a místo toho tam bylo Protektorát Čechy a Morava. A takto děti přišly do vztyku s němectvím. Otec Josefa výslovně varoval vše co doma uslyší ať nikde jinde neříká, jinak by Josefova otce mohli zavřít. Jako se to stalo Josefovu kamarádovy.

Ve škole také měli vybudovaný kryt ve kterém nacvičovali falešný poplach proti náletům.

Když byli bombardovány Drážďany, děda s jeho kamarády chodívali na kopeček blízko jejich vsi a koukali na na nálety, které směřovali na Drážďany.

Děda také rád chodil s jeho otcem na houby, kde byly bunkry s bednami, v kterých bývala munice a které vždy hlídal voják. Otec se s vojákem dával často do řeči a poté to vždy dědovi překládal. Kolikrát také voják říkal, že samotní němci věří, že bude konec 2. světové války, že Hitler zemře.

Na začátku války byl tzv. sběr ve vesnici, kde lidé museli odevzdávat svoje věci-brusle, lyže, nábytek pro německou armádu. Josefův otec byl včelař a proto musel odevzdávat 3 kg medu, což ho vždy mrzelo.

V té době bylo mnoho lidí tzv. nasazováno na pěstování chmelu. K těmto lidem patřila i jeho maminka, která Josefa také přihlásila. Josef si pamatuje, že jezdívali do Kounova patřící v té době do sudet. Všichni tzv. česáči byli ubytovaní na půdě, kde bývali 14 dní.

Blížil se konec 2. světové války, kde spousta lidí poslouchalo rádio tzv. na černo, což se samozřejmě nesmělo. Lidé tak poznali, že se blíží konec války.

Tak toto je celý příběh pana Pláteníka z 2.světové války. Vyprávění o jeho životě nás velmi zaujalo. Není to jen kus lidského života, ale i část naší historie.

Galerie
vysvědčení pana Pláteníka