Veselý ale i režimem poznamenaný pan Karel Steiner

Pan Karel Steiner se narodil 31. května 1924 v Košicích na východním Slovensku. V osmi letech se přistěhoval s rodiči do České Třebové, kde prožil celý svůj život. Zde se také vyučil strojním zámečníkem v dílnách v ČSD. Svoji odbornost si doplnil a v letech 1940 – 1942 navštěvoval Zemskou strojní průmyslovou školu v nedaleké Litomyšli. V letech 1945 – 1947 chodil do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V dalších letech ještě při zaměstnání studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně a to obor všeobecná ekonomika. Díky svému vzdělání prošel za celý svůj život mnoha povoláními. Za svůj život byl poručíkem u dělostřeleckého pluku, horníkem, frézařem, ale i pracovníkem Družstva invalidů. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby. Pan Steiner se učil jazyky, uměl německy, maďarsky, cikánsky, anglicky a rusky.

Pan Steiner se zúčastnil národního odboje za osvobození a to již od 1. ledna 1941 až do 1. února 1943. Poté byl 4. května zatčen v Pardubicích pro svou ilegální činnost v odbojové organizaci Mladý východ. Důvodem jeho uvěznění byla údajná příprava velezrady a díky tomu byl zařazen do kategorie „politický vězeň“. Uvězněn byl od 4. května 1943 až do 5. května 1945. Prošel řadou věznic u nás, ale i v Německu, konkrétně v Berlíně, Ebrachu, Lipsku, Gollnově, Praze, Drážďanech, Pardubicích a v Terezíně. Až z posledního vězení byl osvobozen 5. května 1945 a propuštěn Mezinárodním červeným křížem.

Komunistický režim a věznění na něm zanechaly své stopy. Prožil část svého života v nelidských vězeňských podmínkách a na jeho zdravotním stavu to bylo znát. Samozřejmě pro bývalého politického vězně nebylo lehké se uplatnit po svém návratu do běžného života. Po vyléčení a zotavení z útrap nacistických koncentračních táborů udělal ještě zkoušku na Vojenskou akademii.

Po jejím vystudování byl jmenován ministrem národní obrany poručíkem a zároveň čekatelem na služební místo v hodnosti důstojníka. Za svoji protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Tehdejší generál Ludvík Svoboda ho 24. června 1946 vyznamenal válečným křížem 1939 /číslo matriky 31.557/, a československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně /číslo matriky 14.530/. Dále mu Svaz osvobozených politických vězňů odevzdal Pamětní odznak, tzv. trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za osvobození Československa v letech 1939 – 1945 /číslo matriky 11.308/.

Ve druhé světové válce se zapojil do odboje proti fašistům a velkou část samotné války strávil v již uvedených koncentračních táborech. Po válce sice vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích, stal se důstojníkem československé armády a sloužil u dělostřeleckého pluku v Košicích, ale dlouho jím nebyl.

V roce 1949 byl z armády propuštěn jako nespolehlivý, a proto ve své vojenské kariéře již nepokračoval, protože vojenskou přísahu, jak sám říkával: „složil prezidentu Benešovi a ne Gottwaldovi a komunistům“, kteří v té době získávali stále větší moc ve státě. Ti ho také, nejspíše „z vděčnosti“ za jeho prohlášení, poslali pracovat do uranových dolů, kde začal jeho protikomunistický odboj. Po čase se vrátil do České Třebové, kde jako vyučený frézař pracoval v národním podniku Strojtex Česká Třebová.

Naše město se mu nakonec stalo domovem napořád, protože se zde v roce 1952 oženil s paní Jaroslavou a o rok později se jim narodil syn Karel. Z vyprávění jeho manželky paní Jaroslavy Steinerové víme, že svůj vztah ke komunistickému režimu nikdy neskrýval a v Pražském jaru byl velmi aktivní. Po okupaci vojsk spřátelených armád Varšavské smlouvy skončil svoji profesní kariéru jako skladník na akci „Z“.

I tak stále pracoval v protikomunistické skupině a to až do svého dalšího zatčení, které proběhlo 13. ledna 1955, kdy byl odvezen a vyslýchán v Brně. Souzen byl Vyšším vojenským soudem v Trenčíně a 20. května 1955 byl odsouzen pro trestný čin velezrady dle § 78 odstavec 1 písmeno c), odstavec 2 písmeno a), odstavec 3 písmeno d) – z. č. 86/1950 Sbírky. Tento trest pro něho znamenal 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, ztrátu čestných práv občanských na 8 let, zabrání a propadnutí zbraní a dalších věcí.

Tento trest si odpykával po celou dobu v Leopoldově. V této věznici pracoval pan Steiner opět jako frézař. Ztratil tam několik let života bez manželky a bez svého syna Karla. Ti, po jeho zatčení, bydleli společně s tátovou matkou a nevlastním dědou, který měl malého Karla moc rád. Po několika letech dosti složitého soužití se přestěhovali do malého bytu 1 + 1 a syn Karel byl týden u matky a týden u dědy a babičky. Malému Karlovi bylo něco přes rok, když mu tátu zavřeli. Z vyprávění víme, že na návštěvu za tátou jezdili do asi 300 kilometrů vzdáleného kriminálu pro politické vězně a mohli tam jezdit jen 4x za rok.

Když to měl pan Steiner dovoleno, tak brala jeho manželka s sebou i malého Karla. Ten, protože byl malý, si na ta léta mnoho nepamatuje. Co si ale vybavuje, je železniční zastávka s betonovým vechtrem, tj. strážním domkem a paní, co mu dávala kozí mléko. Od ní pak vedla cesta vysypaná bílou drtí. V dálce byl homolovitý kopec – vězení. Pak vstupní brána a za ní tma. Vlevo za těžkými dveřmi místnost s dozorci v tmavých uniformách s pultem jako na poště a na něm prosklená mříž a za ní jeho táta.

Dále si vzpomíná na jeden den, když maminka poslouchala rádio a v podvečer běželi městem k tátovým rodičům a maminka pořád opakovala: „amnestie, amnestie, amnestie…..“. A za několik dní potom se ve dveřích objevil táta. On, voják z povolání, později politický vězeň a syn Karel, mrňavej kluk, co prožil první roky svého života bez něho. Proto k sobě nikdy nenašli bližší vztah. Dnes, když je syn Karel na návštěvě u matky, tak si někdy na tátu společně vzpomenou a mamka, jak jí syn Karel říká, někdy vypráví….

Z Leopoldova byl pan Steiner propuštěn na amnestii prezidenta Novotného po 5 a půl letech, 10. srpna 1960. Protože byl ale vážně nemocný, dokonce neměl ani žádné zuby, musel se léčit a potom nastoupil do družstva invalidů Orlík v České Třebové. V té době se jim 31. května 1967 narodila dcera Iva.

V Orlíku pan Steiner dělal různé práce a nějaký čas zde dokonce vykonával funkci vedoucího personálního a mzdového oddělení. To se ale tehdejším „mocipánům“ nelíbilo a za čas byl ze zaměstnání na hodinu propuštěn. Dále pracoval jako pomocný dělník a pak již odešel do invalidního důchodu.

Ve svém volném čase se věnoval invalidním mladým lidem. Pořádal pro ně různé akce a snažil se o sportovní vyžití těchto postižených lidí. Ti se mu pak odměňovali velkou láskou. On sám byl velmi oblíben pro svoji veselou povahu. Dále pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva Česká Třebová, kde trénoval žákovská družstva, vedl B mužstvo a stal se dokonce vedoucím dívčí kopané.

Pan Steiner prožil nelehký život, ale o tom špatném nikdy nemluvil. Dobu věznění v nacistických koncentrácích mu připomínal kdesi hluboko uschovaný pruhovaný vězeňský mundur a čepička s vyšitými názvy věznic. Na léta strávená v Leopoldově nevzpomínal rád a o tom, jak s nimi bylo zacházeno, nechtěl povídat téměř nic. Vlastně ani nesměl, neboť podepsal listinu, která mu to zakazovala.

Své rehabilitace se však nedočkal, protože zemřel 26. dubna 1989 v Hradci Králové. Rehabilitován byl až 7. srpna 1990 Vyšším vojenským soudem v Trenčíně. Je to již velmi dávno, mnozí zapomínají a naše mladší generace nemá vůbec ponětí, co bylo v naší zemi možné. Je tu ale mnoho takových příběhů, na které bychom neměli zapomenout. Vládlo zde bezpráví, nesvoboda a často vše končilo smrtí. Nikdo z nás by ale neměl zapomenout, která politická strana to vše měla na svědomí.

Použitá literatura:

Kubišta, K. – Šebela, M. – Kesselgruberová, L. – Šebela, J. – Gilar, Š.: Toulky minulostí Českotřebovska. Nika, vydavatelství a nakladatelství Česká Třebová , 2001.

Dušek, R. – Macková, M.: Osudy politickách vězňů 1948 – 1989, 1. díl. Státní okresní archív Ústí nad Orlicí, 1996.

http://zpravodaj.probit.cz/2009/kalend5_09.htm

Galerie
80. léta na chatě Nejkrásnější telegram z Leopoldova
Obdržená vyznamenání: trnová koruna, válečný kříž aj. Dopisnice dědečkovi z vězení r. 1943
Civilní fotografie pana Karla Steinera.