Putování pana Leo Havláska po Evropě a Africe v boji za svobodu naší vlasti v letech 1939–1945

Pan Leo Havlásek se zapojil do zahraničního odboje, působil ve vojenských jednotkách ve Francii, Anglii a zúčastnil se bojů u Dunkerque. V roce 1939 odešel do Polska, na čs. konzulátu v Krakově ho přivítal pplk. Svoboda. Z Polska odplul lodí do francouzkého přístavu Boulogne. Z Francie plul do severní Afriky. Posádka se z Afriky přesunula lodí zpět do Francie, do městečka Agde. Byl zařazen do 2.praporu 2.pěšího pluku, byl jmenován velitelem družstva a prodělal výcvik s ostrými střelbami, poté následoval přesun na frontu a válčení na řece Marně, Seině, Loiře, Cher. Následoval útěk z fronty, útrapy a transport do Anglie. Ve středisku Cholmondeley Park přivítal vojáky prezident Beneš a byla provedena první přehlídka čs. vojska na území Anglie. Následoval paravýcvik a tankový kurz. Následovala velká vojenská cvičení, naloďování a vyloďování. Na začátku roku 1944 byl přidělen k anglickým jednotkám na přípravu k invazi. Čs. jednotky dostaly za úkol dobýt Dunkerque, kde se opevnilo 150 000 německých vojáků. Dne 28.října začaly jednotky útočit, u Dunkerque valčil pan Havlásek až do konce války. Návrat domů se konal přes Lucembursko a poraženého Německa do svobodného Československa. V roce 1946 byl demobilizován a propuštěn do civilu.

Uvádíme krátké ukázky ze vzpomínek p. Havláska

Pobyt v Polsku- citace:

Jako nevoják jsem byl přidělen k pěchotě, která hlídala tábor. Protože jsme neměli zbraně, byli stráže „vyzbrojeny“ klacky. Velitelé nám zdělovali, co budeme dělat v případě napadení Polska, které se nám vzhledem k situaci zdálo na spadnutí. Chodili jsme na vycházky do Krakova a okolí a tak jsme se nenápadně seznamovali s krajinou, kterou bychom měli případně prchat. Jednou jsem byl povolán do kanceláře, kde mi sdělili, že jakožto nevojáka mne nemohou zařadit do žádné speciální jednotky a tak pokud chci bojovat, budu muset vstoupit do francouzské cizinecké legie protože jsem žádné jiné východisko neviděl, podepsal jsem nějaké lístky, ani jsem vlastně pořádně nevěděl, co to bylo. V bronovickém táboře jsem zůstal až do 21.srpna 1939, kdy byl vyhlášen nástup po četách. Rozloučili jsme se s táborem a za zpěvu pochodových písní nás asi 150 pochodovalo do Krakova na nádraží s československou vlajkou vpředu. Když jsme pochodovali kolem německého vyslanectví hrozili jsme němcům pěstmi. Na nádraží jsme nasedli do připraveného vlaku a jeli přes Varšavu do Gdyně. Zde jsme se nalodili na švédskou loď Castelholm a vypluli do Francie. Byla to krásná osobní loď, kde jsme byli ubytováni po 2-4 v jedné kajutě. Naše loď byla poslední z řady lodí, které dopravily do Francie asi 1200 naších lidí ke vstupu do cizinecké legie a 447 našich letců. Jak jsem se dozvěděl, transporty byly vezeny na lodích Batory, Varšava, Sobiesky, Chrobry a Castelholm.

Boje u Dunkerque- citace:

Naše jednotky dostaly za úkol dobýt Dunkerque, kde se opevnilo asi 150 000německých vojáků (z toho 2000 zbraní SS), jimž velen německý kontradmirál. Dunkerque bylo místo, kde jsme dostali druhý křest ohněm na francouzském území. Dunkerque- město obklopené tisíci nášlapných a protitankových min, množstvím průplavů a zaplavených území. Proti obrovské německé posádce. Bylo nás jen 6000 pod velením dělostřelce gen. Lišky. Měli jsme k dispozici asi 100 tanků, obrněná auta a dělostřelectvo. Pro ilustraci: jeden tankový prapor měl 3 tankové roty a lehké dílny. Jedna tanková rot měla 5 čet, z nichž každá měla 3 tanky a velitelskou četu. Dne 28. října 1944 začaly naše jednotky útočit a velice Němce překvapily. Zajali jsme asi 450 německých vojáků a asi 250 němců padlo. Bylo to naše velké vítězství a podařilo se nám postoupit blíže k městu. Další útok byl zahájen asi 5. listopadu, ale ten už nebyl tak úspěšný, protože Němci byli na nás připraveni a tak jsem ztratili 10 tanků. Já jsem najel s tankem na minu. Výbuch nás nadzvedl a pak jsme sedli na břicho, ale jako zázrakem se nikomu nic nestalo. A tak jsme u Dunkerque válčili až do konce války, kdy se Němci vzdali i na všech frontách.

Návrat domů- citace:

Několik dní jsme čekali, pak přijely transportéry, naložili jsme naše tanky a jeli přes Lucembursko a poražené Německo do svobodného Československa. Zde jsme byli umísění v okolí Nepomuku a Blatné do vesnic Životice a Kasajovice. Pak nás všechny rozdělili po jiných útvarech a já, jako ostravák jsem byl převelen k tankovému praporu, kterému velel škpt. Buršík a byl umístěn na Vítkovickém stadionu. Odtud jsme pak byli přemístěni do Vysokého Mýta, odkud jsem byl v roce 1946 demobilisován a propuštěn do civilu. Po demobilisaci jsem nějakou dobu jezdil jako řidič u UNNRA a po skončení její činnosti jsem byl řezníkem v Kunčicích. Pak jsem pracoval jako dělník ve Vítkovicích a nakonec v Bílovci jako řidič u Budoucnosti.

Použité zdroje: fotoalbum, osobní dokumenty pana Havláska, které poskytla našemu týmu rodina pana Havláska