Životní odysea paní Zdeňky Lachmannové

Moje babička, paní Zdeňka Lachmannová, prožila velmi aktivní život. V jádru příběhu stojí historka o tom, jak byla v Německu za 2. sv. války umístěna jako totálně nasazená a s kamarádkou chtěly utéct z tábora v Mnichově do Vídně. Díky pohotovému a lidsky záslužnému zásahu svého nadřízeného nebyla nakonec internována v koncentračním táboře. Pamětnice vyjadřuje svůj odpor vůči veškeré válce, který dokládá několika pádnými příklady toho, kam až válečný fanatismus může dojít.

V další části příběhu pamětnice vyslovuje svoji životní filozofii: je lepší být čestným člověkem, nikomu nepodrážet nohy a smířit se se svým osudem. I život za komunismu se podle ní dal prožít s tím, že se člověk choval tak, aby neměl nečisté svědomí. Pamětnice vyjadřuje smutek nad tím, že takové přátelství, obětavost a svornost, které zažila za války, už v dnešní době není. Přesto si myslí, že lidé se mohou dohodnout za všech situací a mohou žít v míru.

Brno-Horní Heršpice

Městská část Brno-Horní Heršpice leží na předměstí města Brna, jedná se o kolonii rodinných domků. Na tomto místě, v domě babičky a dědečka, jsem s nimi natáčel rozhovory o jejich životních osudech na diktafon.

Příběh místa

Toto místo je důležité proto, že jsem se dozvěděl plno informací o událostech, které se staly v dávné minulosti za života mých prarodičů. Mohl jsem porovnávat jejich svět s tím současným a vyvozovat z toho např. poučení, že s čestností a pracovitostí toho člověk dosáhne nejvíc v jakékoliv době. Také jsem si z vyprávění vzal k srdci to, že na tom nejsme zase tak špatně s ohledem na to, co prarodiče v životě potkalo a problémy, se kterými se museli potýkat. Z tohoto pohledu se některé současné potíže vypadají jako malicherné.